Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Šela ve znamení rekordů

9.5.2007 16:30

Rekordní počet startujících, rekordní čas vítěze Pavla Boudného a nový osobní rekord. Tak co více si přát? Snad jen to, abych aspoň jednou tento závod odjel bez technického problému. Ale i tak tento marathón startující na hradě Helfštýn a vedoucí okolím Moravské brány opět nezklamal. A to už po osmé.

Bookmark and Share

Ke startu připravit Naši čtyřčlennou skupinku bikerů zaregistroval již v pátek Pepík. Tím jsme sice přišli o páteční program (proslovy, pokec a premiérové promítání filmu z předchozího roku), ale zato jsme nemuseli spát v dešti a zimě na louce pod hradem jako vloni. Na místo startu jsme se tak mohli dostavit až v sobotu. Z Brna na hrad Helfštýn to dalo hoďku a čtvrt. Na místě jsme se potkali s Nikym a Vendolínou, poskládali kola, připevnili čísla a mohlo se jet na start dolů do Lipníku. Tedy mohlo by se, kdybych nezjistil, že na rychloupínáku sedlovky mám stržený závit a nejde utáhnout. Do startu zbývalo 20 minut, a tak jsem šroub s kamarádovou pomocí pouze provizorně opatrně utáhli za pomocí kleští. Čtyřkilometrový úsek na náměstí TGM v Lipníku jsem pak jel v podstatě naplno, abych stihnul start z první vlny v 9 hodin. V 8:59 jsem opravdu na náměstí dorazil. Trasa po startu byla značena mlíkem a úplně na začátku zátarasy, které byly obsypány diváky. Měl jsem VIP číslo s možností zařazení mezi prvních cca 250 nasazených startujících. Zjednal jsem si tedy skulinku u nejbližšího zátarasu a s jazykem na vestě jsem se poklusem přes měřící koberce (ach to bylo strachu a povyku!) vmáčknul do první řady závodníků. Od startu s větrem o závod Na vydýchání mi dali sotva deset vteřin a už je tu výstřel. Start z první řady – moje premiéra! A celkem podařená. Obkroužíme náměstí a já stále do desátého místa.Jede se svižně, ale celkem opatrně a nijak drtivé tempo to není. To se rázem změní po výjezdu z náměstí. Do čela jde nekompromisně borec s bicy.cz na dresu (budoucí vítěz Pavel Bouda Boudný) a rozjíždíme to na plný ceres. Vepředu jede pořadatelské auto a my to fičíme takovým kvaltem, že se za ním vytváří zácpa. Raději před sebe pouštím pár nervózních rychlíků, držím se na na nějakém třicátém až čtyřicátém místě a snažím se jet na jistotu ve středu silnice. Smůla chvíli po startu Po třech kilometrech, kousek před zatáčkou před kamenolomem, kterým se letos opět bohužel neprojíždí, najednou cítím, že se pode mnou sedlo nějak vlní. Opatrně mrknu dolů, pneumatika vypadá v pořádku, zato sedlovka se takřka volně kroutí vpravo i vlevo v rámové trubce. No paráda, tak to nouzové utažení rychloupínánu nevydrželo! Nemůžu však moc spekulovat, protože jsem furt uprostřed stáda nadržených eliťáků  a řítíme se do terénu. Vpředu křičí „pravá“, někdo přede mnou to uspěchal a odbočil brzo. V rychlosti přes čtyřicet se vrhnul vpravo do příkopu nějakou skulinou v roští podél silnice. A za ním další. No potěš, to musela být držka, v jejich kůži bych nechtěl být! Konečně vjíždíme z asfaltu na polní cestu, kde se to přece jenom zpomalí a já zastavuji co nejvíce na kraji u lesa, abych prozkoumal problém s spínákem sedlovky. Slezu, koukám, ale rychloupínák i s protimatkou jsou v háji (nebo spíše někde vzadu v prachu na silnici), sedlovka je skoro celá zaražená do trubky, kde ji lehce drží jen objímka. Co teď? Vrátit se tři kilometry na start, kde jsem zahlídl servisní stánek? Jenže kolem se valí nepřetržitý proud bajkerů, jet proti nim nejde. Že bych to nějak spravil? Bez vhodného šroubu těžko. A odjet to tak jak to je? Pěkná blbost, do cíle zbývá přes osmdesát kilců v drsném kopcovatém terénu. A proč až do cíle? Vždyť za 15 km dojedu k hradu, kde jsou stánky s cyklozbožím, pořadatelé a tak. Tam by mi mohl někdo pomoci. A asi je to i menší ztráta, než jet na start a zpět, tam kde jsem teď. Na stojáka až na hrad Tak vytahuji náhradní pásek se suchým zipem (pozůstatek od čipu z předchozího závodu) a pokouším se sedlovku omotat, aby hned nezajela do rámu. Úplně zbytečně. Zajede po sto metrech jízdy po prvním dosednutí  na větším hrbolu. Neřeším to, smířen s osudem se snažím opět vnořit do závodu. A ono to v celku jde. V kopcích to je zkraje bez větších problémů. Vpředu se tvoří špunt a tak tempo v kopcích směrem na Kudlov hravě zvládám. Po rovině je to horší, dost lidí mě předjíždí, ale rozdíl v rychlosti není až tak značný, takže to většině vracím větším nasazením v prvních sjezdech. Na desátém kilcu u Přísahance (333 mnm) mě dojíždí Nikola, který se propracoval úplně ze zadních řad. Když vidí sedlo až dole na rámové trubce, polituje mě a valí vpřed. Je to do kopce a tak ho poměrně dlouho držím na dohled. Pak mi po nájezdu na silnici mizí, abych ho díky dobře zvládnutému sjezdu nakrátko dojel v Hlinsku. To už mě však nohy fakt dost bolí a Nikola mi znovu mizí v dáli. Ono se to nezdá, ale člověk si ve stoje neodfrkne a nohy šíleně tuhnou. Musím si čím dál častěji povolit a jedu aspoň chvilkami v sedě. Při té směšné jízdě mám kolena při šlapání skoro pod bradou. Následují pověstné vlásenky, dole zdolání potoka a serpentinový výjezd lesem k hradu. I tentokrát se tlačí, oproti loňsku však jen směrem vzhůru. Vůbec mi to nevadí. V chůzi totiž sedlo nepotřebuji. Technické pasáže obsypané povzbuzujícími diváky zvládám bravurně. Krkolomné spády, ostré zatáčky, přejezdy podél strží = prostě trať vymazlená do detailu. Nahoře najíždíme podél cesty a podél štrůdlu zanícených fanoušku stoupáme až na hrad. Začalo ještě více poprchávat, ale nikomu to nevadí. Zpět do sedla Na louce před hradem je pár stanů, kde prodávají drobné cyklozáležitosti. Stejně jako před pár lety, kdy jsem tu sháněl náhradu za zkroucený řetěz jsem s penězi nepochodil. Jenom samé komerční moderní cetky, ale o solidní techniku tu nezavadíš. Po posledním neúspěšném pokusu, přecházím k nátlaku: „Nekecej, že tu nemáte upínák sedlovky! Támhle na nosiči auta máme kola, tak to vezmi z nich.“ A pro zvýšení motivace dodávám: „Já to po závodě určitě vrátím a máš u mě pět piv jistejch.“ A prodejce po prvotním překvapení, mi překvapivě vyhovuje. Upínák, úplně nesedí do objímky, ale zaplaťpámbů sedlovku udrží vysunutou. S velkými díky nasedám a ještě větším elánem vyrážím vpřed. Při průjezdu mezičasem na nádvoří, dojíždím známého Michala. Hned na něho pokřikuji a z legrace ostře podjíždím v zatáčce. Komentátor hnedle hovoří o tvrdém  souboji o každé místo. Jakýpak souboj, jsem ve stupání o třídu rychlejší než všichni kolem. Bodejť by ne, když po hodině konečně sedím v sedle, jak jsem zvyklý! Stíhačka Po projetí hradeb myší dírou následují pestré sjezdové pasáže podél hradu. Předjíždím, ale nijak zbrkle. Nechci udělat hloupou chybu. Na dojíždění Nikoho je času dost. Přidrkocáme louku a podél parkoviště zpátky do lesa. Zde je první změna trati oproti loňsku. Dříve se jezdilo lesní cestou po rovině a pak z kopce. Tentokráte nás Aleš procházka nasměřoval do kamenitého výjezdu, které bere síly a zkouší mojí trpělivost. Pak se však dočkáme a frčíme po cestách necestách (tedy pěšinkách) lesem klikaticemi dolů podél Krásnice. Trať si znovu užívám, z kopce jsem si odpočal a následující kopce mi přímo sedí. Občerstvovačkou u Huberta projíždím, přebírám ionťák za jízdy, ostatní dobroty přenechávám chumlu vyčerpanějších bikerů. Následuje kilometr po asfaltu, odbočka vlevo a po dalších dvou kilometrech vystoupáme na Maleník (474mnm) a odtud tradá dolů. V úzkých serpentinách si to pěkně užívám a celkem bez potíží předjíždím. On full s bezvadnejma kotoučovkama je výhoda a pro nový Supercaliber to platí dvojnásob. Tomu se hardtailisti holt rovnat nemůžou, no a já z kopce také celkem umím. No a když jedu na doraz i všechny kopce vzhůru, tak je výsledkem znatelný posun vpřed. U Zbrašova mám pocit, že v dálce před sebou vidím oranžový dres Nikyho, u Polomné (404 mnm) jsem si tím již jist a těsně před občerstvovačkou Rybáře na 43. km ho předjíždím. V kapse mám pár tyčinek, v camelu dost pití, a tak znovu jen za jízdy přebírám kelímek a navrch oloupaný banán. Obojí je ve mně v cukuletu a letím dál. Na polních cestách to fouká. Ještě že stále drobně mrholí, jinak bychom měli prach všude. Takto to docela ujde. Podjíždíme rychlostní silnici, opět tu jsou vychytávky typu metrová cestička mezi potokem a mostním obloukem. Tentokráte nepokouším štěstí a raději tlačím. Poté se otáčím a zkouším vyfotit někoho odvážnějšího. Jenže odvážlivec se nekoná žádný a za chvíli mám na fotce nenechavce Nikyho. Tomu po chvíli bez problému ujíždím, poté co unaven padá, když neodpružil nějaký výmol a padnul přes řidítka na …  ústa. Jsem stále v laufu (to je to nadšení z jízdy v sedle) a držím slušné tempo i po průjezdu Milenovem (50 km), kde začíná táhlé stoupání. Tentokrát nejedeme kolem rybníka, ale objíždíme ho po rozkopané stavbě jakési silnice v silném protivětru. Ovšem na původní trasu včetně slušného strmiláku se hnedle vracíme. Lesní sjezdíky mi proto hnedle přijdou k duhu. Občerstvovací stanice za Uhřínovem je také vprostřed klesání, pokračuji proto dál tradičně bez zastavení. Následující kopec po kamenité cestě mezi poli mě dříve totálně dostával. Tentokrát ho zvládám docela dobře, nahoře pro vás navíc pořizuji (snad) pěkné žánrové fotky stoupajícího hada cyklistů. Za to si pak můžu vychutnat dlouhé a klikaté sjezdy k začátku zásadního stoupání příhodně zvané Peklo. Peklo je cool Je to snad pětikilometrové martyrium ve vojenském prostoru Libavá z 350 na nějakých 630 mnm, které po šedesáti kilometrech každého důkladně prověří. Výmol přes potok dole v Pekle zvládám, jako výjimka z pravidla (ostatní slézají nebo padají z kola). Skvělí diváci mě tleskáním ženou dál do táhlého kopce. Nefouká tu a je tu výrazně tepleji než jinde. Zařazuji pravidelné tempo, dvakrát sice podřazuji níže, ale přece jen to udržím až k chatě na prvním kopci. Nahoře krátký sjezd po pěšině, nájezd na asfaltku, něco přes kilometr dalšího stoupání a konečně je tu poslední občerstvovací stanice ve Slavkově. Tady jsou obzvláště hodní, každému nabízí dobroty, sdělují pořadí (jsem prý 218.) a povzbuzují jezdce dle jmen vytištěných na startovních číslech (tedy pokud ho mají, protože těch odpadnutých byla letos fakt spousta). Zde mám největší dilema, ale nakonec si chci vyzkoušet jaké je to být elita a závod projet bez zastávky. Takže již tradičně přebírám jen to, co mi kdo podá a hrnu si to dál. Tedy časová úspora je to diskutabilní, ale ten pocit, když i přes vysilující stoupání a vyčerpání odolávám… Závěrečné vypětí Ještě zdolat Slavkovský vrch (636 mnm) a Popelov (628 mnm) a a jezdci si můžou dopřát sérii sjezdů do rovin Moravské brány. Zde to už valí jednotlivé skupinky jezdců. Jen mě nikdo nechce táhnout a tak osaměle pomalu dojíždím jednu skupinku po druhé (a po třetí a po čtvrté …). Po přejetí hlavní magistrály na Hranice a objíždění Lipníku se karta trochu obrací a v polích mě předjíždí dva či tři, kteří mají evidentně více sil. Poznávám, že i přes (pro mě) výborně jetý závod jsem se fakt vydal a síly jsou pryč. Hlava by chtěla, plíce by mohly, ale nožky už ne. Chytám se těch, kteří mě objíždí, ovšem nedaří se. Na(ne)štěstí najíždíme na závěrečný kopec. A najednou překvapení. Na rovině to nešlo, ale ve stoupání, ostatním stačím a když ještě přitlačím, tak jim znovu odjíždím. Objedeme Týn nad Bečvou, na kašpárka vyjedu po části asfaltky směrem k hradu, v lese z posledních sil zastoupím a zbytek popotlačím. Při nájezdu na louku, kde stojí stany předjíždím nějaké znavené děvče. Opět jedeme štěrkem podél příjezdové cesty vzhůru. Opět je zde spousta fanoušků. A jako každý rok se mi podaří svoji pozici uhájit. Dokonce jsem velmi stáhnul jezdce před sebou, ale už to nestačilo. Přesto s rukama nad hlavou a šťastný projíždím cílem. Výsledky Byl to vynikající závod a především díky překonaným potížím mám z výsledného 199. místa velmi dobrý pocit, umocněný osobním rekordem, kdy jsem trať poprvé zajel pod 5 hodin: 4:53:35 a na Nikoho najel 15 minut.. Těžko se však chlubit, když absolutní vítěz Pavel Boudný (Kelly´s – Oportunity)to zvládnul o 1:24 rychleji v rekordním čase za 3.29:12. Stylem takřka start cíl nadělil druhému Janu Jobánkovi (Merida MTB)více než osm minut a na třetí místo se po pádu v úvodu závodu propracoval předchozí dvojnásobný vítěz Martin Horák (Rock Machine-Cyklomax). Závod žen ovládla Ilona Bublová (Rock Machine Cyklomax), druhá byla Lucie Čuříková (Eleven Xiont), třetí Jana Severová (4ever) a čtvrtá byla bajkerka, kterou jsem udolal těsně před hradem – Pavla Nováková. Závod na dlouhé trati dokončilo rekordních 837 jedců a jezdkyň z deseti zemí (prý) a to přes nepříliš vlídné počasí. Také krátká trať na 52 km (zvaná juniorská) byla hojně obsazená – absolvovalo ji (opět rekordních) 670 bajkerek a bajkerů. Zvítězil Jan Svoboda (Cyklo Stratílek Litomyšl) za 2:05:48 před Petrem Tatíčkem (Redpoint Pearl Izumi) a třetím Adamem Kauerem (Bike 2000). Tlachy na závěr Co říci závěrem? Magickou atmosféru závodu a všech věcí kolem nelze přesně vystihnout, a proto si dovolím pouze konstatovat, že Aleš Procházka a parta kolem něho připravila další velmi dobrý závod, ke kterému přispěli vynikající diváci i srdeční a dobří lidé podél trati a v neposlední řadě také lidé na trati samotné. Takže díky všem, to možná platí i vám, aktuálním čtenářům Cykloserveru. PS: A samozřejmě největší díky patří tomu dobrodinci, co mi půjčil ten upínák na sedlovku a nepřebral si ani to odměňovací pivečko „bo tam byl vozmo“. Pavel Paw Macháček

Diskusní fórum pro: "Šela ve znamení rekordů"

Názor Autor Datum a čas
RE: RE: Šela ve znam... Paw 10. 5. 2007, 23:07
RE: Šela ve znamení ... Seiko 10. 5. 2007, 10:29

Související články

Žádné související články

Související publikace

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |