Trans Brdy opět na jedničku
21.5.2007 15:51
V sobotu 19.5.2007 proběhl v Letech u Berouna již 5. ročník maratónu Trans Brdy. Na start 62 kilometrů dlouhé trati s převýšením 1500 metrů se postavilo přes 650 bajkerů. Celoročně značená trať zpestřená kamenitými cestami se spoustou záludných kořenů doznala oproti minulým letům pouze minimální změny.
Po dvou lehčích závodech – Mnichovicích a Orlíku - jsme se již tradičně rozhodli zařadit do programu náročnější Trans Brdy. Každý rok to zde bývá na doraz a každý rok si v závěrečných kilometrech kladu otázku, zda to mám za potřebí. Byl jsem proto zvědav, zda si letos dokáži lépe rozvrhnout síly a vylepšit svůj loňský čas.
Startovní čísla vyzvedávám v předstihu ve čtvrtek v podvečer, takže vzhledem ke startu hlavního závodu stanoveného na dvanáctou hodinu si můžeme dovolit pozdější budíček. S Víťou se scházíme u auta kolem desáté a před jedenáctou již vykládáme kola na improvizovaném parkovišti na břehu Berounky. Čísla máme zajištěna do první vlny, takže se jedeme trochu projet. Počasí je ideální. Modrá obloha a příjemná teplota slibují pěkný den. Deset minut před polednem se stavíme do prostoru vyhrazeného pro první vlnu. Druhá vlna bude startovat s pětiminutovým zpožděním. Na trati bude tedy více místa a snad se nebudou tvořit špunty.
A je tu start! Ozývá se tradiční všudypřítomné cvakání nášlapů a pak již jen hukot plášťů valících se po úvodním asfaltovém úseku. V tlačenici ztrácím Víťu z dohledu a je mi jasné, že ho uvidím až odpočatého v cíli. Po pár stovkách metrů odbočujeme k obávanému pětikilometrovému stoupání na hřebeny Brd, které důkladně prověří síly všech účastníků. Rozdělení na dvě vlny je patrné již zde, protože oproti minulým letům nikdo netlačí a jede se plynule. Nechávám se trochu strhnout tempem a na konci stoupání si uvědomuji, že jsem to asi trochu přepálil. Na rovinatějším úseku se snažím trochu se vzpamatovat.Vůbec mi tedy nevadí, že bahnivou rokli s hrbolatou lesní pěšinou letos objíždíme po cestě. Kořenů a kamení bude i tak dost. Na 11. kilometru se vracíme na původní trasu a já se začínám těšit na následující technicky náročnější úseky před první občerstvovačkou pod Stožcem. S potěšením zjišťuji, že téměř všichni zvládají náročnější úseky bez větších problémů.
Úvodní krizi jsem trochu zažehnal, a tak na občerstvovačce pouze za jízdy vypiji kelímek ionťáku a během krátkého sjezdu po asfaltové cestě do sebe nasoukám carbosnack. Záhy opět najíždíme na lesní cesty, které nás vedou až na 31. kilometr, kde pod Kuchyňkou následuje opět kratší silniční úsek. Mám toho docela dost, takže se věším do háku a snažím se trochu nabrat sil. To již ale odbočujeme opět do terénu a po krátkém stoupání je tu jeden z obtížnějších, delších sjezdů. Zpočátku se nechávám strhnout borcem před sebou a pouštím se dolů přímo vražedným tempem. Skáču z kořene na kořen a o nějaké zásadnější volbě stopy nemůže být ani řeč. Zjišťuji, že takto mě to vlastně ani nebaví, mírně přibrzďuji a zbytek sjezdu si docela užívám. Vzpomínám na Sudety, kde se takovýto sjezd řadí k těm lehčím a trochu mě mrazí v zádech při vědomí, že na Sudetech bych měl před sebou ještě 90 kilometrů!
Pod kopcem míjím připravené záchranáře a pouštím se do prudkého stoupání lesní cestou pod Studený vrch. Tak jako každoročně nejprudší místo vytlačím. Lesní pěšinou prokličkujeme na zpevněnou cestu, abychom na 36. kilometru opět najeli do terénu. Proplétaje se mezi stromy si uvědomuji, že jsem doposud registroval pouze minimum defektů. Možná je to tím, že za pět let života tohoto závodu již většina účastníků ví, co od trati může očekávat a přihlášení bajkeři jsou přeci jen trochu technicky zdatnější. Zkrátka se hlásí proto, že jim trať vyhovuje a ne proto, že je součástí nějakého seriálu. To již ale přejíždíme silnici na 37. kilometru a šotolinovou cestou se řítíme k hájovně. Zde začíná táhlé stoupání k druhé občerstvovačce na čtyřicátém kilometru. Ty dva kilometry jsou vyloženě trápení a navíc se o mě ke konci pokouší hlaďák. Bez rozmýšlení tedy zastavuji a cpu se houstičkami se salámem. Vypiji snad tři kelímky jonťáku, vycucnu nějaký ten pomeranč a s doplněným bidonem se vydávám na trať.
Po dalším náročnějším sjezdu se po lesních cestách dostáváme na 48. kilometru k poslednímu delšímu stoupání na trati. Posílen enervitem ho zdolávám bez větších potíží a s vidinou blížícího se cíle se snažím trochu zrychlit. Na 54. kilometru si namočím tretry v překvapivě studené vodě jediného brodu na trati a zanedlouho je tu 58. kilometr a poslední kratší stoupání po silnici. Zamykám vidlici, jdu ze sedla a předjíždím skupinu před sebou, takže na lesní cestu najíždím jako první. V závěrečném sjezdu nádhernou úzkou pěšinou s výhledy do údolí Berounky mohu tedy jet svým tempem, nikým nebržděn. Těch výhledů jsem si sice v té rychlosti moc neužil, ale podařilo se mi skupině poodjet a navíc před tunýlkem pod tratí dojet další tři borce.
Za tunýlkem je předjíždím, takže ke schodům dojíždím jako první. Seskakuji z kola, beru ho na záda a běžím nahoru. Zamykám opět vidlici a těším se na závěrečný spurt do cíle. Je to necelý kilometr po rovině a po asfaltu. Snad pět set metrů před cílem ale dostávám křeče do obou stehen a místo plánů na závěrečný spurt přemýšlím jak vůbec dojet. Víceméně setrvačností projíždím kolem odpočívajícího Víťi a tříčlenná skupinka, kterou jsem pod schody pracně předjel mě pohodlně předjíždí. Křeč naštěstí povoluje, a tak přeci jen projíždím cílem v čase 3:48 na 326. místě celkového pořadí. S výsledkem jsem byl nakonec docela spokojen i přes to, že jsem si oproti loňskému roku o dvě minuty pohoršil. Každopádně Brdy opět ukázaly, co jsou zač a opět to bylo letos na doraz.
V cíli vládla pohodová atmosféra, spokojení bajkeři polehávali v trávě, povzbuzovali dojíždějící závodníky a všichni si užívali prosluněného jarního odpoledne. Jako velký klad bych ocenil naprosto bezproblémový výdej jídla. Snad první maratón, kde se teplé jídlo vydávalo bez front. Oproti Orlíku nesrovnatelné! Na pivo se pochopitelně menší fronta stála, ale kdo chtěl minerálku, mohl ji dostat i bez fronty. Navíc si každý mohl zdarma načepovat i balenou vodu. Značení a zajištění tratě bylo perfektní a občerstvovačky dobře zásobené. Kolem páté hodiny proběhlo ve svižném tempu vyhlášení výsledku a vylosování tomboly. Pořadatelé zaslouží opět velkou pochvalu. Z mého pohledu nemám k organizaci a průběhu závodu jedinou připomínku a s odstupem jednoho dne se již opět začínám těšit na další ročník.
Sváťa Votruba Výsledky: http://maratony.sportbusiness.cz/
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie