Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Brdy bez trempů

22.5.2007 10:39

Když jsme se Sváťou přijížděli autem od Mořiny do údolí Berounky směrem k Letům, objevil se před námi v plné své mohutnosti hřeben Brd. Už delší dobu je toto staré indiánské a trempské teritorium kolonizováno bikery i cyklovýletníky.

Bookmark and Share

Letos se sem do Let na pátý ročník závodu Ravo Trans Brdy sjelo přes pět stovek závodníků a závodnic odhodlaných zdolat šedesátidvoukilometrovou trasu. Nesmíme zapomenout ani na účastníky dětských závodů, pohodáře a členy doprovodu, pro které byla opět připravena open jízda směrem Karlštejn.  Po navedení na prostorné parkoviště u Berounky už se jenom jedeme protáhnout kousek do lesa po trase závodu. Sluníčko svítí naplno, ale není moc velké horko. Prostě ideální počasí. Obvyklé předzávodní úvahy o volbě vzorku byly poznamenány obavou ze slizkých kořenů a bahnitých cest, kde z bláta trčí jehlance kluzkých kamenů. Vždyť konečně po týdnech sucha zase zapršelo a na Brdech jsou i místa, kde je bláto skoro pořád. Zvolená zlatá střední cesta byla jen těsně vedle, i přes nekolikadenní deště se skoro všude prášilo a po bahně ani vidu ani slechu. Udeřila dvanáctá hodina a vyrážíme na trasu, výhoda startu z první vlny je citelná. Během skoro pětikilometrového „zahřívacího“ stoupání na hřeben nikdo z kola nespadl ani neslezl. Tentokrát mi sice nefunguje tachometr, ale pulzmetr pracuje v pohodě. A tak mohu pozorovat plynulý narůst tepu někam nad 170. Jede se docela svižně, pěkný kus dokonce po asfaltu. To byla letošní změna oproti obvyklému probíhání roklí s potokem. Jinak je trasa stejná jako v minulých ročnících. Znám ji dost dobře a tak kilometry nepočítám, stejně se tím trasa nezkrátí ani o metr. První náročnější úseky s šutráky před první občerstvovačkou jsme zvládli hravě, opravdu i tady bylo sucho. Jedu skoro pořád naplno. Celý týden jsem se těšil jak si hezky zabejkuju a je to tady. Pár kilometrů za občerstvovačkou je to ještě asi devadesáté pořadí pochopitelně bez uvažování druhé, o pět minut později vyrážející vlny. Projíždíme místa, která znám spíše z vandrování, žádného trempa jsem však ani koutkem oka nezahlédl. Ale míjíme jednu babu za druhou, nejdřív Velkou Babu a potom Malou Babu. Tady mi teprve začíná docházet, že mi „došlo“. Od poloviny závodu jsem už předjel jenom minimum lidí, zato v kopci od hájovny u Jeleního palouku k občerstvovačce šlo přeze mne snad patnáct borců. Sice jsem byl stále v sedle, ale posuv směrem vpřed a vzhůru byl skoro neznatelný. Čtyřicátý kilometr a taková krize, to jsem dlouho nezažil. Hlava se mi motala a nohy protáčely pedály opravdu jen silou vůle, no ani té nebylo na rozdávání. Tak mohu jenom potvrdit správnost umístění této oázy. Vypil jsem snad tři kelímky ionťáku a nacpal jsem si do pusy několik koláčků najednou. S kapsama plnýma sušených meruněk a banánů vyrážím dál. Odměnou za dřinu v kopcích nám jsou parádní sjezdíky i rychlá jízda po úbočích  kopců. Opět si začínám závod užívat, ale na nějaké úniky to tedy rozhodně není. Nikdo s nikým moc nemluví, zdá se, že hodně lidí se pere samo se sebou. Občas se kolem nás mihne  jednotlivec či dvojička s větší vůlí k životu.  Průjezd studeným brodem mne sice osvěžil,ale málo. Asi jsem neměl celý týden před závodem chodit spát ve dvě v noci a naopak měl sníst víc špaget. Po zdolání dvojvrší, kdy podle itineráře rallyových jezdců je vystřídán „dlouhej mírnej krátkým prudkým“ do mne vjela opět nová síla. Občasné křeče se plynule přesouvaly z levé nohy do pravé a zase zpět. Dalo se to celkem v pohodě vyjet, a tak se chytám skupinky jezdců a společně v pěkném tempu projíždíme stráně nad Řevnicemi a spouštíme se směrem k řece. To je snad nejhezčí úsek, odtud by se dalo do cíle i doběhnout vedle kola.  Však jsme později při povalování se v trávě kousek před cílem jednoho takového chytrého horáka, který nejel ani na kole ani nešel pěšky, viděli. Vysloužil si za to od všech přihlížejících zasloužený potlesk. A tak celkem dobře vyškolen pro další závody jsem nakonec projel cílem na 177 místě s neskutečnou ztrátou hodinu a pět minut na prvního Tomáše Trunschku, který prolétl trať závodu v rekordním čase 2 hodiny 18 minut a 38 sekund. Na návsi v Letech a přilehlých prostorách  bylo vše, co závodníci i doprovod potřebovali. Všude panovala pohoda a dobrá nálada. Po svižném vyhlášení vítězů došlo i na bezproblémovou tombolu, kde jsme zase nic nevyhráli. Nezbývá než poděkovat Michalovi Daleckému a jeho týmu organizátorů za perfektní závod a za zajištění dokonalého počasí. Snad mi letos konec prázdnin dovolí vyzkoušet i  eXtreme Bike Brdy. No, uvidíme… Vít Pokorný

Diskusní fórum pro: "Brdy bez trempů"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Související články

Žádné související články

Související publikace

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |