Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Král Šumavy – zpřetrhaná makačka

1.6.2007 15:54

Dobrá zpráva - Král se jel již počtrnácté. A opět byla na šumavských cestách, cestičkách a pěšinách cítit opravdová sportovní radost, když se stovky bajkerů hnaly vstříc cíli. Ten byl jistě vítězný pro každého, kdo závod dokončil. Napřed se však každý musel poprat s překážkami, bahnem, vedrem, ubývajícími silami, defekty, s ostatními jezdci, ale především sám se sebou.

Bookmark and Share

Změny v umístění startu a cíle Start i cíl byly tentokráte díky upgradu klatovských silnic situovány jinde. Registrace a cíl byly v městských lázních – okraj města směrem na Tajanov. Start byl na výpadovce směrem na Horažďovice. Cesta na start byla pro mě, stejně jako pro mnoho dalších jezdců komplikovaná a vlastně se občas měnila v orientační závod s možností seznámit se s místním nářečím „Kampa to chcete?“ „Kucí, to já nevím, zkuste jet na náměstí…“ Poté co jsem se dost zdokonalil v jihočeštině, jsem dorazil na místo startu zároveň s výstřelem. Nic mi nebylo platné VIP číslo – závod jsem si mohl vychutnat pěkně od píky z posledního fleku dlouhatánského, skoro osmisethlavého startovního pole. Od startu do prvního držkopádu Jelikož byl po výstřelu přede mnou dost přetlak, stačil jsem udělat pár fotek a po chodníku začal předjíždět váhavě přešlapující a nasedající bikery z chvostu. Pár desítek metrů po startu jsme vjeli na posečenou louku. Dvě dlouhatánské řady jezdců se ubíraly vpřed, nicméně v místech, kde jsem se nacházel, nijak překotně, poněvadž ambicí těchto borců bylo spíše nespadnout a závod dojet. U mě to bylo krapánek jiné. Já se snažil dostat co nejdříve do popředí, aby mě slabší či obezřetnější jezdci nebrzdili a neohrožovali v oblíbených sjezdech. Zvolil jsem tedy stopu mimo vyjetých kolejí a na okraji posekané cesty jsem si to neohroženě hrnul vpřed předjížděje desítky jezdců. Po louce následuje houpačka nahoru a dolu přes Čínov a Latinky směrem na Hoštice. Při táhlém sjezdu šlapu co to dá a vesele předjíždím. Když tu před sebou vidím borce v dresu Bikebrdy. Ten splnil moje nejhorší očekávání. Na rovném úseku štěrkové cesty v třech čtvrtinách rychlého sjezdu se najednou něčeho vyděsil (asi rychlosti nebo vyjeté koleje, která se trochu zúžila), přibrzdil a uhnul metr doleva. A to nám oběma neměl dělat. Jel jsem metr za ním a chtěl ho předjet původně až o dvacet metrů dále. Jenže teď se mu musím vyhnout a ono to v té rychlosti ani nejde. Takže to sice není kolo o kolo, ale loket o zadek a už se oba pěkně sesouváme na bok a do štěrku před kola okolo fičících jezdců. Plný adrenalinu jsem nadávkami nešetřil. On také ne, ale jeho tvrzení, že „co ho mám co předjíždět zezadu“ - mělo takovou logiku, že mi došlo, že tento človíček za svojí chybu vlastně ani nemůže a raději jsem nasedl, abych dál nepřekážel a frčel dál. Díky tomu jsem patrně přišel o jedinečný návod, jak se má předjíždět jiným směrem, respektive odjinud než zezadu. Nu což, trocha odřenin na noze a lokti mě ještě nikdy od závodění neodradila. Zpropadený defekt Co mě však odrazuje spolehlivě, jsou defekty. A nejvíce ty opakované. Nejprve jsem se ale namlsal nádherných vyhlídek po překonání kopce Barák (700 m n.m.). Za Čihání (17 km) jsem na prvním občerstvení jen za jízdy přebral skvělý ionťák (patrně příchuť lesní plody) a začal snaživě stoupat na Drkolnou (729 m n.m). Zrovna jsem dojel kamaráda Michala, který byl evidentně na startu dříve. A snahu ujet mu jsem trochu přehnal. Řetězu asi nedělalo dobře, že při předchozích závodech jsem ohnul několik zubů na převodníku. Neusmířilo ho ani opětovné domácí zubní rovnání a při silových záběrech na doraz konečně prasknul. Smůla.Naštěstí jsem z doby mých začátků, kdy jsem na řetězech škudlil a nechával je na bajku delší dobu, na takovéto situace velmi dobře natrénován. Zjistil jsem nyní, že cvik nevymizel, ani po 3 letech, kdy jsem řetěz nepřetrhl. Kolo jsem odstavil na kraj cesty, vytáhnul nýtovačku, řetěz zkrátil o dva články a nýtoval jej zpět. Jenže ouha, tím jak jsem spěchal, tak nýtek natrhnul protistranu. Mezitím mě zdraví Vítok a vesele konstatuje, že bez defektu bych to snad ani nebyl já (letos má tedy pravdu). Takže opět zkrátit nějaký ten článek a tentokráte se to podařilo. Naskakuji zpět do sedla a zjišťuji, že ne zcela dokonale. Řetěz jsem správně neprotáhnul přes výčnělek mezi napínacími rolničkami. Pěkně to tedy u přehazovačky chrastí. Předjela mě kvanta lidí a dalších deset minut se mi s opravou ztrácet nechce. Kdysi jsem takto ujel skoro celou Šelu, takže se rozhoduji potlačit lásku k lesnímu tichu a pokračovat dál s přehazkou chrastítkem. Vrchol Drkolné na 20. km mě za to odměňuje nádherným pohledem na šumavská údolí pod námi. … a další Dalších deset kilometrů naháním Vítka. Pouze projíždím druhou občerstvovačkou v Hlístově. Ve stoupání na Boudovku (728 m n.m.) Vítoka konečně zahlédnu. Ve sjezdu se přiblížím,  jenže na blátivém výjezdu na 29. km, když ho mám na dosah, řetěz praská podruhé. A to je zlé. To už jsem doopravdy rozladěný. Odráží se to i na průběhu následné opravy. Nýtek se mi podaří vyšroubovat úplně. Už tak dost zkrácený řetěz není možné krátit kvůli dalšímu potenciálně uchycenému nýtku dále. Takže se pokouším třesoucími se rukami nýtek nabalancovat zpět na dírku v řetězu a začít jej opětovně spojovat. To se mi nedaří celých dalších deset minut, přestože mi velmi pomáhá drátěný držáček řetězu vyrobený před lety kutilem Cyrdou. Naštěstí mě dojíždí kolega z Margl Bike teamu Seiko. Z ostrých stoupání ho bolí záda, takže celkem ochotně sestupuje a začíná mi pomáhat. Po dalších pár minutách čtyřručního přidržování, nýtovačky, kola, nýtku a řetězu, dostává Seiko nápad. Vytahuje patnáct centimetrů dlouhý zbytek řětězu, který si veze pro sichr sebou. No super. Posílám ho dál a začínám propojovat svůj s darovaným. Není pro mě většího potěšení, když po chvíli vidím takřka erotické spojení narezlého Sramu se zablácenou Shimano variantou. Sram si vrznul dvakrát a jeho nýtky zapadly do obou dírek Shimana jako … Ale fuj, na co to hned myslíte :-) to já jen  vesele nýtoval a tentokráte to vyšlo parádně. Druhá oprava však zabrala dalších dvacet minut a stalo se něco unikátního. Dojel mě další člen teamu Makla. No ten se divil, že mě na pětatřicátém kilometru předjíždí a z vesela nabízí vlastní nýtovačku pro budoucí použití. No předjetí mu vydrželo dvacet metrů a radost asi dalších dvěstě – před vrcholem kopce sám přerval řetěz a nýtovačka se mu velmi hodila. Znovu kupředu To já už neviděl, protože jsem se doslova dral přes opět výrazně slabší jezdce za Seikem a Vítokem. Přejel jsem Podolí a ve stoupání na Javoří (720 m n. m.) jsem Seika opět dojel. Hnedle jsem toho využil a vyfotil ho jak nese kolo v zabláceném stoupání. Na kopci jsem bez potíží opět ujel a potkali jsme se opět až na občerstvovačce na Nemilkově, kde jsem si v depu nechal seřídit přehazovačku, kde nešel řadit nejtěžší převod. Sice jsem jim radil, že to je kvůli špatně nastavenému dorazu, ale mechanici nebyli hloupí a poté co mi z kazety vyšťourali deset deka trávy, vše řadilo opět bez problémů. A tak se stalo, že jsem Seika předjel potřetí a kde jinde než v kultovním nejhlubším brodu Nemilkov I. Seiko si šlápnul vprostřed, já to profičel do ¾ a zbytek došlapal ve stoje. Opět zde byla spousta fandících diváků a pan vodník dával pít kořku všem co se zde topili. Brod Nemilkov II jsem po dalším kilometru jízdy zvládnul také. Zde jsem nebyl tolik rozjetý, ale opět se mi to podařilo ustát a seskočit až na suchu. Minuta čekání na Seika se vyplatila – momentka jak padá do potoka je  z těch opravdu povedených. Stoupání a stoupání Následuje dlouhé stoupání vesměs na blátě a po svých na Zahrádku  (800 m n.m.). Zde na 43 km se dělí trasy. Dlouhá trasa dále stoupá a stoupá a stoupá (3x stoupá=12 km) dostali jsme se tak na Svinenský vrch a Keply (970 m n. m.) A já se dostal na pokraj svých sil. Bláto, dohánění časové ztráty, dusno a příšerné vedro. To všechno bere síly po kvantech. Alespoň, že ty rozhledy jsou super. Jenže když vám zároveň v očích pálí sůl a pot odkapává na zapařené brýle, tak to také není úplně ideální. Opravdu závidím těm, kteří kolem mě s přestávkami a rozvážně tlačí, zatímco já se snažím za každou cenu vydržet v sedle na hladkých podkluzujících pláštích zdolat další a další kopec. Na 55. km konečně dojíždím Vítoka. Chvilku si povídáme o tom, jak nám to jede – jemu lépe než Malevil a já, že už jsem úplně naťatá. Chvilku si odfrknu v jeho tempu a v příštím sjezdíku mu mizím a vydávám se nahánět Michala. Dle hesla spěchej pomalu si však na 4. občerstvovačce v Jesení dávám první pauzu. Dávám si zde pár tyčinek, rozinek a banánek (to jen kvůli rýmu ve skutečnosti jsem shltnul nějaký nechutný gel). Taky z camelu vytahuji olej ve spreji a konečně promazávám vrzající Sramovskou část řetězu. Tím je spojení se Shimanem stvrzeno teflonovou vrstvičkou. Mezitím přijel Vítok, tak ho fotím a on mi za to dává loknout pivečka podávaného v třetinových kelímcích.  A dál přichází jak jinak než stoupání. Tak tady jedu opět jenom já, ostatní tlačí. Vrchol se jmenuje paradoxně Plošina (970 m n.m.), ale rovinka tu žádná moc není. Naopak spouštíme se střemhlav na Pohádku a odtud ještě níž Patrasku. První slušné sjezdy s celkovým ponížením o 415 m. A zde jsem konečně předjel Michala, který se mě snažil na loukách držet v háku. Naštěstí (pro mé plíce) mu to dlouho nevydrželo. Za Krotějovem na 65. km si totiž opět můžeme zastoupat, síly se po sjezdu opět nastřádaly, takže na převod smrti alias Kašpárka jsem těch 140 m výškových nějak překodrcal a ostatní kolem vesměs také. Jenom si vzpomínám, že jsme jeli mezi krávami přes nějakou smrdutou močku, které se nešlo moc vyhnout. Nějaký parádník mi zde pěkně vyčinil, ten fouňa jel krokem, aby na něj necáklo a já ho celkem při předjíždění ohodil. Umýt jsme se naštěstí mohli už za chvíli v novém brodě přes Úhlavu. I tento jsem projel a s čistým plovacím kontem dorazil na občerstvovačku za Běhařovem. Ta byla na 83. km a byla poslední, takže pro mě v tomto vedru nezbytná. Podruhé jsem si nechal doplnit Camelbak, nacpal se rozinkami a pomeranči a doufal, že to pomůže uchlácholit vyhladovělý přeiontovaný žaludek. Nekonečný konec To, co následovalo potom, mě fakt dostalo. Bylo to takové martýrium, že se mi to vybavuje jen útržkovitě. Nejprve jsem na kašpárka a jako v sauně předjížděl řadu tlačičů klopýtajících po horské louce podél lesa. Potom jsme popojeli po krátké vrstevnicové asfaltce, kde mi regulovčík sdělil, že teď už „jen 2 km k lesu a potom deset kiláků z kopce do Klatov“. Regulovčík však zapomněl sdělit (při pohledu na nás chudáky jistě zcela vědomě), že v tom lese na dalších čtyřech kilometrech travino-šutrovité stezky nastoupáme dalších 220 m výškových. Jak jsem to zvládnul fakt nevím, za tlačbu se však stydět nemusím, to byl osud všech. Těsně před vrcholem jsem došel pána tlačící dva bajky, před kterým se kymácela bajkerka opírající se každou chvíli rukama o kolena. Oba byli v dresech Drásal teamu a pán mi sdělil, že panenka má vážný problém se žaludkem – v tom vedru mi již také nebylo nejlépe a při pohledu na ní mě začali chytat divné křeče do břicha, které mi vydržely až do cíle. Náladu mi částečně vrátily až následující sjezdy. První sice byl po kilometru přerušen stoupáním, to však bylo krátké a HLAVNĚ opravdu poslední. Další sjezd už stál za to víc. Na více než šesti kilometrech jsme sestoupali 260 m a přivedl nás před vesničku Tajanov. Na rovince před Tajanovem se to pokouším rozjet. Jenže ouha – do levého stehna se mi plíživě vkrádá silná křeč. Zkouším to rozmasírovat za jízdy, ale moc to nepomáhá. Naneštěstí se ke mně blíží skupinka 6 jezdců v čele se zmíněnými Drásaláky. Ještě, že je ten Tajanov tolik rozkopaný. Zde full trochu pomáhá. Finále v křečích Za Tajanovem je to fakt už jen kousek. Muzika z areálu lázní vyhrává, ale mně do zpěvu není. Křeč v noze už je faktická. Jenže ta skupinka je za mnou už jen sto metrů. Masíruji stehno při každém šlápnutí a už je tu přejezd říčky zakončený sešupem. Nedbám pokynů pořadatele a vrhám se z můstku bez zpomalení. Div jsem si na závěr nerozbil (křečovitý) úsměv, ale opět trochu oddaluji předjetí. A nakonec se to daří – po 6 hodinách 42 minutách absolvuji velmi vyčerpán, ale v podstatě spokojen Krále 2007 na 276. celkovém místě. Umístění horší než vloni, čas výrazně lepší, ale  bylo to víc než poctivě odmakané a nebýt těch defektů ... Výsledky Vítěz Pavel Zerzáň dojel v expresním čase 4:29:27 a v cíli ve finiši o metr porazil svého kolegu z teamu Česká spořitelna MTB. Loni stříbrný Véna Hornych (Rock Machine - Cyklomax) dojel tři minuty za nimi. Ženám pro letošek kralovala Lucie Čuříková (ELEVEN/X-IONT), která dojela za 5:36:06 a porazila loňskou vítězku Janu Kábrtovou (Rock Machine - Cyklomax W) – 5:49:09 a bronzovou Jindřišku Bejstovou (Merida Plzeň) 6:02:13. Dlouhou trasu dokončilo 762 závodníků, krátkou pak neuvěřitelných 1636 bajkerek a bajkerů. Detailní výsledky lze nalézt ZDE. Dění v cíli, hodnocení Po dojezdu panovala všude atmosféra uvolnění umocněná guláškem a zvýšenou spotřebou piva Mušketýr. Bajkeři se myli ve venkovních (studené) i vnitřních sprchách (lehce odstředěná teplota), jejich bajky bylo možné očistit u 4 wapek a hadic (fronty tentokrát nebyly  tak hrozivé). Z podia jim k tomu vyhrávala pohodová muzika, o zábavu se postaral i tradiční skokan a šikula Spaceman a především dívčí taneční oddíl (mažoretek?) Bonbón. Také vyhlášení mnoha kategorií proběhlo hladce a bylo nevtíravě a vtipně komentováno místními „spíkry“. No a nakonec tombola – bohatá a především rychle zorganizované vyhlášení udělalo radost mnoha jedincům. Dokonce se i na mě nakonec usmálo štěstí. Při tradičním rozhazování zbytků tomboly jsem se zmocnil hodobóžové sady imbusové sady Author. A dokonce mě při letu netrefila do hlavičky, ale jen do ramene. No a tímto méně bolestivým štěstíčkem bychom tuto reportáž mohli skončit. Byla dlouhá a kostrbatá stejně, jako byla pro mě letos trasa Krále Šumavy. Pavel Paw Macháček

Diskusní fórum pro: "Král Šumavy – zpřetrhaná makačka"

Názor Autor Datum a čas
RE: RE: RE: RE: RE: ... duko 5. 6. 2007, 17:29
RE: RE: RE: RE: Král... Michal 5. 6. 2007, 12:56
RE: RE: RE: Král Šum... 4. 6. 2007, 18:36
RE: RE: RE: Král Šumavy – zpřetrhaná makačka
Sorry, ale nesouhlasim s tebou a pridavam se k nazoru, ze autor podle sveho popisu jezdi jako prase! Kdyz se z jakehokoliv duvodu dostanu mezi jezdce, kteri jsou vyrazne horsi nez ja a navic o tom vim, coz autor ocividne vedel, tak bych mel ocekavat, ze ti jezdci podle toho budou jezdit!!! A to nejen do kopce, ale nebudou mit ani spravnou techniku ve sjezdech a asi me budou i brzdit a delat pro me silene blbosti. Ale s tim prece musim pocitat a pokud nejsem bezmozek tak se na to pripravim. Asi jako na silnici nepojedu za strejdou v klobouku a platem vajec na zadnim okne nalepeny na jeho narazniku, protoze muzu cekat ze provede neco co nebudu cekat! Navic jsem zastance toho, ze jezdit se ma pro zabavu a proto abych si to uzil a nekoho sejmout a pak mu jeste vynadat jen proto abych nahla nejakou vterinu nebo minutu? Nehlede na to ze ses sam presvedcil, ze te to ve finale stalo vic casu nez kdybys ho predjel normalne ;o) Jinak clanek se mi libil a musim rict, ze podle popisu smekam pred predvedenym vykonem...jen priste zkus pouzivat trochu hlavu (at ma ta helma co chranit :o) a nebo aspon jezdi vcas at neohrozujes ty co si chteji taky zazavodit a holt nejsou tak dobri jako ty...doufam, ze dostanes rozum abych se nemusel na zavodech bat ;o)
RE: RE: Král Šumavy ... Michal 4. 6. 2007, 17:12
RE: Král Šumavy – zp... roberth 4. 6. 2007, 09:12
RE: Král Šumavy – zp... Raf 3. 6. 2007, 10:57
RE: Král Šumavy – zp... Leon 2. 6. 2007, 18:14
RE: Král Šumavy – zp... Seiko 2. 6. 2007, 09:01

Související články

Žádné související články

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |