Kolopro Chomutov víceméně poslepu
5.6.2007 10:24
Na chomutovský maratón jsem se regulérně bál jet. Můj poslední příspěvek pro Cykloserver se týkal přetrénování a stále se cítím slabý jako moucha. Nicméně trať stavěli a závod organizovali moji kamarádi, tudíž to byla v podstatě povinnost.
Den nezačal dobře. Celou noc i ráno pršelo a déšť ne a ne přestat ani před startem. Vyrazil jsem 10 km projížďkou na prezentaci do perfektně vybaveného golfového parku u Kamencového jezera. Do startu 2h času, venku slejvák, já durch na kost a vedle v kavárně vůně štrúdlu a horkého presa. Nakouknu dovnitř a mává na mě kamarádka. No řekněte, kdo by odolal….Já tedy ne. :) S každým soustem rostla chuť zůstat sedět a na 65 km v dešti se prostě vybodnout.
V 11 h ve mně přeci jen zvítězilo odhodlání, opustil jsem vylízaný talířek a teplo kavárny vyměnil za mokrý dres. Na svém novém oři jsem seděl letos vlastně poprvé. Ještě trochu poopravit posed a a a sakra… Koukám, prasklá podsedlová objímka. No nic, to se tady přeci dá sehnat, ne? Půl hodiny jsem obíhal pořadatele, prodejce, servisní stánky, a nic…. Co je to za praštěnej rozměr??? 20 minut do startu a další kroucení hlavou v servisu. „Ne to opravdu nemáme, ale víš co, nech nám tady svoje kolo a my ti dáme na závod třeba tohle“ povídá mechanik od Treka, ukazuje při tom na fungl nový testovací stroj na XT, kotoučích a s FOXkou. Fíha, tak to si nechám líbit. :-)
Hrozba zažehnána. Mám kolo a letím na start jako šílenec. Akorát jsem se zařadil na chvost a už se jedou 3 rozjížděcí kilometry skrz město. Nikam jsem se nehnal a pomalu si osahával mašinu. Naprostá paráda. Před vjezdem do terénu po prvním kopci už bylo pole cca 400 startujících roztrhané.
Na první občerstvovací stanici začalo nehorázně pršet a už tak značně blátivá trať se rázem změnila v regulérní bahenní lázně. Bahno a vodu jsem měl úplně všude, především na brýlích. Po chvíli jsem neviděl už vůbec nic. Ok, brýle dolů. Asi 2 minuty to bylo super. Poté jsem koupil hroudu bláta do ksichtu a od té doby se jelo prakticky jednoruč. Jedna ruka svírá řidítka a druhou se šťourám v oku.
Závod se deštěm pěkně zpomalil. Já se ale kupodivu posouval z posledních příček nahoru. Dílem i kvůli novému dezénu jsem byl schopen vyjet všechna stoupání. Zato ve sjezdech jsem se cítil jako na tobogánu. Naštěstí mám přesně tohle rád – krásné náročné sjezdy a výjezdy, brody a lávky se střídaly v rozumné míře s jednoduššími úseky, kde se dalo odpočinout.
Na další občerstvovací stanici se rozdávaly bidony s ionťáky a také gely. Paráda. Přišly mi opravdu vhod. Dokonce přestalo pršet, ale cesta i tak připomínala oraniště po sklizni okopanin. Záviděl jsem těm, co tu byli na prvních místech!
Posledních 10 km nás vedlo okolo Chomutova a já se jen modlil, ať už jsem v cíli. Vidina sprchy, jídla, kávičky a slibované masáže mě jako slepce táhla vpřed. Vše, co jsem si vysnil se mi v cíli splnilo. Zázemí golfového klubu bylo perfektní a moje obavy z nedostatku teplé vody se také nenaplnily. Akorát nechápu proč jsem já nevěřící Tomáš stál čtvrt hodiny ve frontě na hadici s vodou, když mi všichni říkali, že kousek dál jsou tři vapky….
Závěrem musím poděkovat organizátorům a stánku, kde mi dobří lidé zapůjčili testovací stroj. Hoši, děkujem!
Na výsledky se můžete podívat ZDE.
Jindra Volný
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie