Bajkeři versus vodáci
13.6.2007 09:26
Po loňské vydařené premiéře Berounského bikemaratonu se zdálo, že závod díky zkušenostem pořadatelů dostal hned v prvním ročníku svou téměř definitivní podobu a že se takto zařadí mezi stálice bajkových maratonů v okolí Prahy. Bohužel však zapracovala ochrana přírody...
...a pořadatelé byli nuceni na poslední chvíli zrušit dlouhou trať a nahradit ji dvěma koly tratě krátké. I přes tyto potíže se na startu dvoukolové, 76 kilometrů dlouhé trati s převýšením 1500 m sešlo cca 190 borců a na startu jednokolové cca 390 borců .
Musím přiznat, že díky vynuceným změnám trati a předpokládanému vyššímu podílu asfaltu jsem odjížděl do Berouna se smíšenými pocity. Měl jsem dojem, že úvodní cca 7 kilometrů dlouhý kopec na Zdejcinu a závěrečný brod přes Berounku by stačil pouze jednou a že absolvovat tyto části tratě dobrovolně dvakrát hraničí tak trochu s masochismem. Navíc za Nižborem přibyl další silniční úsek. Zkrátka mi bylo líto, že se nepojede Křivoklátskem tak jako v loňském roce. Nicméně během cesty do Berouna jsem se při pohledu na okolní krajinu začal na závod těšit a to i přes to, že jsem nepřezul na hladký vzorek.
Kolem desáté tedy pohodově parkuji na nábřeží Berounky a po nezbytných přípravách vyrážím na náměstí k prezentaci, kde potkávám Víťu. Jedem se trochu projet podél řeky, omrkneme brod a cca deset minut před půl dvanáctou se stavíme mezi ostatní nedočkavce. Nemilosrdně pálící slunce nám trochu prodlužuje čekání.
A je tu start. Díky menšímu počtu jezdců to není takové maso jako třeba na Orlíku a na široké silnici na Zdejcinu má každý dostatek prostoru najít si své místo v pelotonu. Brzy se ukáže, že ani dnes se nestane zázrak a mé místo bude opět v druhé polovině startovního pole. Víťa mi někde v půli kopce ujíždí. Nicméně na vrcholu stoupání jsem dříve než jsem čekal a s chutí se pouštím rychlým sjezdem širokou polní cestou na Stradonice. Prolétneme vsí a stezkou podél Berounky jedem k Nižboru.
Vedro začíná být nesnesitelné a koupající se děti mírně podkopávají chuť k závodění. V Nižboru vyběhneme na násep silnice, přejedeme most a již je tu další kopec. Naštěstí vjíždíme do lesa, takže nás stromy na chvíli chrání před sluncem. Lesní cestu však znovu střídá silnice. Snažím se jet s někým ve skupině, ale nejde to. Ti, co mě předjíždí jedou moc rychle a pokud někoho dojedu, tak mě zas zdržuje. Asi je to i trochu o psychice, ale jízda ve skupině se zkrátka nedaří. Rada najít si sobě rovnou skupinu se mi jeví opět jako pouhá fráze.
Po opětovném nájezdu na polní cestu se naštěstí chytnu dvou borců a s vypětím všech sil se snažím je uviset. Ve slušném tempu projíždíme Chyňavou, ale v následujícím kopci odpadám a skupinku dojíždím až na první občerstvovačce v Libečově. Ani nezastavuji a pokouším se za jízdy něco vypít. V táhlém stoupání lesní cestou mi však skupina odjíždí. V druhé polovině trati je již méně silnice a přeci jen si užijeme i trochu kořenů a lesních pěšin. Ve Vráži přejedu železnici, policistka v kloboučku mi zastaví dopravu na hlavní silnici a již supím do posledního stoupání prvního kola. Míjím odbočku ke Svatému Jánu a již se to láme a následuje parádní sjezd k Berounu.
Letím co to dá a užívám si volnou trať. Po cestě stačím zaregistrovat několik pořadatelů připravených k zajištění průjezdu a snad i k pomoci v případě úrazu. Celá trať byla zajištěna skutečně bezchybně. Pořadatelé a policisté stáli téměř všude a zabloudit se opravdu nedalo. To již ale vjíždím do Berouna, podjedu most a podél řeky se blížím k brodu přes Berounku. Samozřejmě ho zkouším projet, ale velké kluzké kameny jsou proti. Asi ve dvou třetinách musím seskočit a zbytek dotlačit. Vody je asi 15 centimetrů a je to příjemné osvěžení.
Za řekou znovu nasedám, objíždím náměstí a zastavuji u druhé občerstvovačky v cíli. Doplním bidon a posílen banánem a gelem Enervit začínám ukrajovat další kilometry druhého kola. Trochu ožívám a ve stoupání předjíždím několik jezdců. Pole se natahuje a chvílemi nevidím nikoho před sebou ani za sebou. Zkrátka idylka. Trochu se musím nutit, abych nezvolnil na výletní tempo. Ve stoupání za Nižborem však přichází menší krize a výletní tempo se stává jediným možným řešením. Na rovinatějším úseku před Chyňavou se trochu proberu k životu, ale přesto raděj na třetí občerstvovačce v Libečově zastavuji, abych něco pojedl.
Mírně občerstven a víceméně osamocen se propletu přes lesy a pole podruhé do Vráže k poslednímu stoupání. Před sebou mám tři borce. Mobilizuji tedy veškeré rezervy, řadím těžší převody, jdu ze sedla a snažím se je před závěrečným sjezdem předjet. Postupně je všechny nechávám za sebou, takže si mohu opět sjezdu užívat nikým nebržděn. Při vjezdu do Berouna před sebou vidím dalšího borce. Dojíždím ho až u brodu, kde oba ve dvou třetinách sesedáme. Na náměstí tedy vjíždíme kolo na kolo. Držím se v závěsu a v cílové rovince nastupuji. Borec se však nechce vzdát, takže je to boj až do konce, který jsem alespoň podle časoměřičů o nějakou setinku vyhrál. Cílem tedy projíždím jako 123. v čase 4:06:17,9.
Po dojezdu jsem neodolal a jel jsem ještě na chvíli sledovat dění u brodu, kde na mě již čekal Víťa. Sice jsem neviděl nikoho, komu by se podařilo ho přejet, ale téměř všichni se za povzbuzování přihlížejících snažili dojet co nejdále. Vzhledem ke stavu vody byli bajkeři rozhodně úspěšnější než vodáci, kteří své kánoe museli v tomto úseku přetahovat. Ke srážce kola s lodí nedošlo a tak lze premiérový brod Berounky hodnotit jako velmi úspěšný.
Výdej jídla na náměstí zajišťovala tak jako na Brdech firma Tommy, takže vše proběhlo bez čekání. Vyhlášení výsledku následovalo bez velkých prostojů po dojezdu posledních závodníků.
Navzdory svým obavám z dvou okruhů před závodem musím přiznat, že jsem byl se zvoleným a asi i jediným možným řešením výběru trati nakonec spokojen. Dvojí průjezd brodem byl velmi příjemným zpestřením a průjezd prostorem cíle má také něco do sebe. Pravdou je, že by to chtělo alespoň některé silniční úseky nahradit terénem. Jsem si jist, že na tom začnou organizátoři co nejdříve pracovat a vůbec mi nebude vadit, když se za rok sejdeme opět na mírně inovované dvoukolové trati.
Výsledky ZDE.
Sváťa Votruba
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy