Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Hatrick pro Drásala aneb do třetice (ne vždy) všeho dobrého

11.7.2007 14:43

Jak ten čas letí! A jakou to máme zvláštní vlastnost, že vše nepříjemné rychle zapomeneme. Nastal červenec, který s sebou už třetím rokem přináší u nás doma nejočekávanější maratonskou výzvu a v podstatě srdeční záležitost – Drásala.

Bookmark and Share

Utrpení, které v sobě skrývá 120 km dlouhá trať Hostýnkama odvane čas, a tak v sobotu 7. června asi v 7:30 opět s prapodivnými pocity v žaludku přešlapujeme s Michalem a strýčkem Peťou (tradiční sestava) v davu logicky totálně zblblých (takový nerozum), na „velkou“ jízdu nadržených bajkerů. Peťa je klasik. S ledovou jistotou nechává doma za dveřma odpočívat bidon s takovým tím cyklistickým lektvárkem, celou věc však nehodlá odbýt nesmrtelným: „co nemám, to nepotřebuju“, a tak nás pár minut před startem opouští, aby hledal spásu v obchůdcích na náměstí. A že je Holešov město pohostinné, erární bidon se našel :-) Na start se letos postavilo téměř 1100 bajkerů. Což je poměrně dost. Poprvé Drásal nabídl méně troufalým krátkou trať na 55 km, zároveň se všichni díky dlouhodobému suchu a slibované předpovědi mohli těšit po letech na „suchý“ závod v ideálních teplotách. I já jsem si to malovala. Počasí k nám bylo celé jaro štedré, mám našlapáno zatím nejvíce za celou svoji „drásalovskou“ éru. A jak jsem se dočetla v posledním čísle časopisu Kolo pro život: „i květák je jen vycepované zelí!“ (bohužel už jsem si nepřečetla, jak moc je potřeba takové zelí cepovat) Je tu startovní výstřel! Peloton se začíná pomalu posunovat vstříc „pile“ Hostýnek. Michal se noří do davu, aby hájil čest rodiny, já dojíždím Peťu, abychom mohli společně pár set metrů po nájezdu do terénu seskočit z kol a v brblajícím houfu chvíli tlačit, chvíli jen tak postávat a remcat, no jak se to tak po startu na maratonech stává. Špunt se naštěstí brzo rozpouští, takže můžeme vesele švihat do prvního kopce. No, švihat…Tak by si to člověk představoval. Přece jen je osm hodin a tělo mi dává najevo, že zrovna takto si sobotní ráno nepředstavuje. Jahodové endúro chce ven. Ale já ho jen tak nepustím, párkrát škytnu a krize je zažehnána, i když trvala celé první stoupání. V jeho závěru je potřeba se vyhoupnout přes prudší stojku, a protože aspiruju na to stát se květákem, pěkně to švihám v sedle, žádné tlačení. Jenže v samém závěru přichází zrada, zadní kolo na čemsi ujíždí a v momentě jsem na zemi. „Čau Zuzi, dobrá taktika, vybrat si to hned ze začátku a v kopci“ slyším, jak se tam tak válím v prachu. To mě právě míjí Jirka Odložil, takový jeden známý bajker, který má úžasnou schopnost hecnout člověka k vyšším výkonům. Hmmm… Závod nabíhá do klasických obrátek. Hrk dolů do Rusavy a tradá nahoru na Hostýn. Hrk dolů z Hostýna na Chvalčov a tradá nahoru na Tesák. Ono se to teda parádně píše, ale dost útrpně provádí. I když počáteční krize už je zažehnána, jede se mi docela dobře, suchá trať svědčí rychlejším sjezdům. Na Tesáku sleduju mezičas, jsem rychlejší než loni, na zdolání hranice 10 hodin je pěkně zaděláno. Na občerstovačce jsem však trochu rozmrzelá, zrejmě byl změněn dodavatel buchet, a tak marně hledám tvarohové koláčky. Mám trochu problém dostat do sebe nějaké jídlo v rozumném čase, proto nakřečkuju nějaké zásoby na cestu „za škraně“ a vyrážím na Kelčák. Snad mě nikdo nefotil… Kelčák mi dal, ostatně asi jako každému účastníkovi každý rok, pěkně zabrat. Je to taková série prudkých švihů (u posledního nemůže být o švihu řeč, to je spíš na dobrou turistickou obuv) propojených kratšími rovnými úseky. Jakmile se vyhrabete nahoru, máte takový pěkný pocit, že to nejhorší je za váma. Jenže jste asi na 35. km. Ve sjezdu ještě prodám nejnáročnější trialový úsek, na který nemám dobré vzpomínky, ale pak už sešup končí v Rajnochovicích. Odtud mířím k pro mě ne moc proježděné a známé, zato asi nejoblíbenější části trati – na Lázy a dál na Jarcovou. V táhlém stoupání na Lázy jsem asi v největší pohodě z celého závodu. Z Lázů je trať vedená po pěkných jezdivých pěšinkách (pokud zrovna není z pěšinky strouha bahna jako v předchozích letech). Jedete po loukách, mýtinama, lesem, prostě krása. A při jednom výjezdu z lesa jsem ze samého rozplývání se nad tou krásou opomenula jednu šipku na stromě a už se hrnu z kopce dolů lesní cestou, která mi není tak úplně povědomá. Stop od kol je tu dost, a tak se nenechám znervóznit. Když pak ještě pokračuji ve svém fakultativním výletě dál a míjím rozcestí, kde chybí značení, zklame mě i veškerý orientační smysl (za předpokadu, že nějaký mám). Rozum vítězí až ve chvíli, kdy jsou objevitelské pudy zažehnány a poslušně se vracím zpět až do míst, kde jsem naposledy zahlédla značení. Když se konečně dostávám na občerstvovačku v Jarcové, rychle proběhnu očima nabídku, a protože mě nic nezaujme a navíc cítím časovou ztrátu, slupnu chleba se salámem a hurá zpátky do Holešova. Silniční úsek kolem Bečvy je taková vděčná část trati, kde si člověk může odpočinout a přitom vylepšit dosavadní průměrnou rychlost. Pokud ovšem zrovna nefouká slušný protivítr! A protože jedu úplně sama, vjíždím do pekelného stoupání na Prženské paseky solidně ždímnutá. Když se konečně dovalím na Troják, tuším, že mé ambice jsou výrazně ohroženy. A navíc je mi jasné, že s tím asi moc nenadělám, protože se cítím dost vyčerpaně. Spíše z prevence před záhubou nafutruju aspoň buchtu s ionťákem. Z Trojáku už se snad neztratím. Tady to moc dobře znám. Stačí vyhrabat se na hřebínek, po něm se dokodrcat ke sjezdu pod Pardus a …přichází největší zrada! Pod Pardusem dostávám křeč do stehna, poté do obou lýtek. Piju, rozkoušu poslední tabletku záchrany, v Rusavě dávám Peťovu osvědčenou „buchtu máčenou v soli“. Nic nepomohlo. Když se po devíti hodinách ocitám v Horní Vsi, je mi jasné, že s časem pod deset hodin se můžu rozloučit. Síla chybí, vůli mám jen dojet. Ještě že od Pardusu jedu chvilkama s Jirkou, který si dal konečně nějaký závod na „pohodu“ s kamarádem (zkrátka se oženil a dostal rozum), a tak se aspoň trochu rozptýlím. A protože všechno musí jednou skončit, nakonec i já vyjíždím v Žopech z lesa a díky neustále se hlásícím křečím spíše vyšlapávám co to dá do zámecké zahrady. Teda musím přiznat, že takový zámecký park, kilometry mlíka a všeteční pořadatelé dokáží ze závěru 120 km výletu udělat pěknou kovbojku, fakt jsem se začínala bát, že ten cíl snad ani netrefím! Dojíždím v čase 10:28. Ambice nesplněny, jsem stále zelí. Je zřejmě potřeba více cepovat.Ale nevadí. Byl to opět krásný závod. Michal i Peťa už mě vyhlížejí v cíli, zlepšili se, Peťa dokonce téměř o hodinu, což zasluhuje poklonu. Co dodat? Snad jen, že 15. ročník Drásala se už nemilosrdně blíží… Zuzka Šlapalováfoto Michal Karlík a Raf

Diskusní fórum pro: "Hatrick pro Drásala aneb do třetice (ne vždy) všeho dobrého"

Názor Autor Datum a čas
RE: Hatrick pro Drás... Raf 12. 7. 2007, 09:46

Související články

Žádné související články

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |