Bikechallenge 07 - 2. etapa s pády, 3. etapa bez
26.7.2007 12:15
Jo v Králíkách bylo po 1. etapě blaze. Na náměstí hrála místní kapelka svůj popdechovkový všehochuť, který se nám po pár Holbách začal div ne líbit. Zázemí poskytnuté zdejší ZŠ bylo špičkové - dobrá večeře z opravdických talířů (v Polsku bylo vše v plastu).
A k večeři i snídani bylo dokonce masíčko, salámky a má ty prostoto! i slané rohlíky. Kdo vloni nejel BCH nepochopí, co to je pro věčně hladové cyklisty jist 5 dnů jen věci nasladko. A proč to tu řeším? Tenhle etapák je o výdrži a jídlo je základ, takže bravo pane Golonko, letos je to o 1000% lepší. A ten sponzorský Opat 11°, podávaný po večeři takřka neomezeně a zdarma, to už je opravdu splněné přání nejen českých bajkerů...
Ale zpátky na trať. 2. etapa z Králíků do Stronie Slaskie měla ofiko měřit 64 km, ale naměřili jsme 72 km a výživných 2200 m převýšení. Bylo to snad ještě větší maso než předchozí den. Lahůdkou byl výjezd pod Králický Sněžník do výšky 1270 m n.m.
Tentokráte jsme s Nikolou začali zostra. Usídlili jsme se v 1. polovině a v každém táhlém stoupání jsme se posouvali vpřed. Ve sjezdech jsem si užíval adrenalinu, ale pod kopci jsem čekal nějaké ty půl či minutky na parťáka. Niky se sice snažil a jel statečně, ale jeho postarší GT mírně řečeno nemohlo držet krok s konkurenci. V-brzdy zde má jen hrstka že 400-členného pole, většinou tu frčí celopéra a 8-pastorkovou kazetu tady jede asi fakt jen Niky. Ale jak sám říká, kolo jede a v servisu koukaj.
Na 25. km jsme vystoupali poprvé nad 1100 m n.m.,následuje uchvacující sjezd po úzké lesní cestě na Horní Moravu. Jsme opět pod úrovni 500 m n.m. a následuje 4 km stojka do nebes připomínající Vysokou Srbskou na Sudetech, jen je o dost delší.
Následující sjezd mě znovu rozjaří. Tentokráte naposledy. Podaří se mi střemhlav sjet dvojici Acer teamu, jenže při následném předjíždění na dlouhém rovném úseku mám pád v nějakých 30 km/h zakončený velmi tvrdým nárazem přilbou a ramenem do stromu. Dvojička přede mnou o mně dobře věděla, oba se otáčeli, když jsem byl od nich 5 m, ale jezdec vlevo holt neodhadl, že půjdu bez skrupulí levou stranou po samém kraji cesty v mizerném terénu před ně. Ještě větší pohromou bylo, že začal najíždět také vlevo. Tretra uhýbajícího do předního kola, řidítko naráží do jeho sedla a už se obloukem poroučím do pankejtu. Velice šikovně trefují 6 m smrk hlavou. Blembák tlumí ránu, následuje pokus o přeřazení smrků marglbajkařským ramínkem, odražen přecházím plavně do parakotoulu a vyděšeně sleduji, jak se o něco podobného pokouší můj zánovní bajk.
Nevím kolik bajků by tohle ustálo, můj Supercaliber přišel pouze o karbonový nástavec pravého rohu a nový cyklokomputer HAC4 Pro se ulomil z držáku. Nevím kolik bikerů by se po takové ráně zvedlo. No ani já se hned ke vstávání neměl. V kleče jsem nadával Acerákovi v afektu do trotlů. Až vyděšený Niky mi pomohl vstát a sledoval, zda to zvládnu a jsem celý. Porovnal Garyho Fishera, narovnal zaseklý řetěz a do naší slovní přestřelky klidně pronesl, že to vypadalo strašně, ale že můžeme jet. A měl recht!
Nasadil jsem kus uraženého rohu zpátky, měřák strčil do kapsy a jelo se. Jenže mi začalo tuhnout rameno, za chvíli jsem už nemohl zvednout ruku z řídítek. Taky jsem zjistil, že mám naražený kotník na který mi dopadlo kolo. Prostě byla to dost tortura, ale šlape se nohama a to jsem jakž takž zvládal. Dodrápali jsme se do Jodlowa na 2. občerstvovačku. Složení je zde stejné: banány, meloun, rozinky, sušenky, čokoláda a k pití Power Rade nebo voda. V Čechách to bývá různorodější a hlavně zde postrádám něco slaného, ale budiž.
Dál nás čekala jízda 20 km jako na houpačce a další veledlouhé stoupání na 1200 m n.m. Ciernou Goru. Nahoru dojedu sice před Nikym, zato s mžitkami před očima a potem v nich. Je zde poslední občerstvení, a taky organizující Véna Hornych. Následující sjezd je prý velmi výživný, ale on prý ho dal kdysi i bez odpružené vidlice.
Chtěl bych Vénu vidět tentokráte. Většina lidí tlačila a já se tu vymázl i s fullem. Klasika. Hrnu si to lesem přes šutry a výmoly kolem 25 km/h, když tu se přede mnou v právě jezditelné stopě zastaví nad menším zlomem tři týpci. Dobrzdit to nejde a vlastně ani nechci. Ukážu jim přece, že sjet se to dá i s naraženou klíční kosti. Strhávám to levou stopou, jenže ta je fakt o hubu. Musím to klopit rychle na střed a hned zase zpátky. Bohužel drapák vpředu se při zpětném manévru seknul a já mám tu čest se po hodině opět poroučet přes řídítka.
Podvědomě šetřím bolavé rameno, a tak to tentokráte odnáší bok a hlavně loket, který je slušné sedřený a nateče na něm jakási podlitina. Sbírám se velmi svižně, nechci zavážet nebo riskovat, že na mne přistane někdo další. S bolesti sjíždím další 2 km a čekám na Nikulina. Ten šikula to zvládnul na hardtailu skoro celé.
Takže již jen poslední dlouhé stoupání a sjezd do Stronie Slaskie. Přes mé držkopády a pomalejší jízdu na boulích jsme zvládli 2. náročnou 72 km etapu Bikechallenge za 4:39:48 na 99 místě, což nás posunulo na 95. místo v kategorii.
Vyhrály opět 2 dvojice polských teamů DHL-Author před Lukášem Sáblíkem+Mario Nebesářem.
Tak tohle se událo včera. Dnes jsme zvládli 70 km a 1800 m převýšení za 4:06:24. Cílem bylo po předchozích karambolech dojet, ale podařilo se nám dojet na 92. místě.
I 3. etapu vyhrálo DHL před loňskými vítězi Petrem Sulzbacherem+Fr. Žilákem. Ti však už celkové ztrácí 17 minut, tak uvidíme, zda zítra zaútočí. Jedeme 67 km z Brada do Glusyce přes Velkou Sowu 1050 m n.m., takže ideální terén na snížení manka či posun v pořadí dopředu. Snad se zlepšíme i my, zatím nabíráme síly.
Pavel Macháčekfoto: www.bikechallenge, Pavel Macháček
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy