Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Krakatit, výbušná terénní směs!

9.8.2007 15:51

Před týdnem jsme s Andreou trénovali na silničního Krále Šumavy. Jenže kousek za kultovním kopcem Kochánov se Andrea nechtěně podívala, jak je hluboká lesní škarpa. Výsledkem bylo ošklivě pohmožděné lýtko od řídítek a doktor nařídil 1 týden naprostého klidu. A tak jsem za Andreu naskočil jako náhradník.

Bookmark and Share

Přemlouvat jsem se rozhodně nenechal ;-) Již maraton Přes 3 vrchy Vysočiny naznačil, že mi to jede a tak jsem se na Krakatit moc těšil. Ráno vstávám kolem sedmé hodiny, snídám a připravuji si věci. Z Prahy vyrážím v osm, cesta trvá slabou hodinku a tak jsem na prezentaci akorát. Pořadatelé mají vše plně pod kontrolou a přehlášení za Andreu probíhá zcela bez problémů. V klidu se převlékám do závodního, přidělávám startovní číslo a čip časomíry. Mám spoustu času, tak se jedu před závodem trochu rozjet. Počasí je na závod úplně ideální, ani teplo ani zima, svítí slunce, sem tam nějaký mráček. V 10 se začínají u startovní brány houfovat závodníci, kteří jedou dlouhou trať. První lajna je plná favoritů (např. Radek Dítě). V 10:30 se ozývá výstřel a závodníci letí vstříc 83 kilometrům brdského terénu. Ti, kteří si na dlouhou netroufají, mají nyní půlhodinku na to, aby zaujali své pozice u startovní brány. Doposud jsem se na start maratonů řadil spíše dozadu, protože nemám rád postartovní šťouchanici a naopak mi vyhovuje propracovávat se ze zadních pozic. Dnes udělám výjimku! Stoupám si tedy přibližně do páté řady. Ještě než odstartujeme, hlavní organizátor závodu nám klade na srdce, abychom první 2 km nezávodili a jeli poslušně za zaváděcím policejním vozidlem. V 11 h a se ozývá výstřel a na trať se vydává peloton více něž 350 bajkerů. Prvních pár kilometrů vede po šotolinových cestách a hodně se práší. Vjíždíme do lesa, utváříme skupinku 10-15 závodníků a jedeme spolu až k prvnímu většímu stoupání. Jede se svižně, tepovka neklesá pod 170 tepů/min. Kdyby to viděla Andrea, napomenula by mne za přepálení začátku. Už aby byl nějaký sjezdík, abych si odfrknul.  Dostáváme se na 11 km a konečně přichází sjezd ve kterém se dávám dohromady. Zákonitě následuje stoupáníčko a celé 3 km jedeme do kopce. Naše skupinka se trhá a každý jede za své. Osmnáctý kilometr je oblastí technických sjezdů, ale žádný požitek to tedy není. Sjezdy spíše vypadají, jako kdyby do vymletého koryta potoku někdo navezl čerstvé kamení z kamenolomu. Opět stoupáme a netrpělivě vyhlížíme první bufet. Na občerstvovačce si od milé paní beru kelímek s ionťákem (Gatorade). Popadnu ještě banán a rychle dál. Dostávám se na dělení tratí, odbočuji vpravo a před závodníky se objevuje zdánlivě nekonečné stoupání po asfaltu. Ostatní závodníci láteří, do kopce se jim evidentně moc nechce. Já se naopak stoupáním kolem kóty Písek dostávám do tempa. Dostávám se do místa, kde se krátká a dlouhá opět potkávají. Po pár sjezdech a drobné kličkované terénem se dostávám na úpatí obávaného stoupání na Studený vrch. Řadím „kašpara“ a konstantní rychlostí 8 km/h se škrábu nahoru. Nahoře toho mám plné zuby, ale fandící davy u rozhledny mi nedovolují polevit. Přichází zasloužený sjezdík, kde to pouštím a frčím si to 50 km/h. Další sjezd na Jelení Palouky znám velmi dobře ze závodu TransBrdy.  Hlavně vím, co po něm přichází. Je to nekonečné stoupání na Lišku, kde však bude za odměnu druhá občerstvovačka. Tenhle kopec mi dává zabrat hlavně psychicky. Do cíle je to nějakých 20 km, nejvyšší čas „šlehnout si“ Shlehu. Odporná chuť v ústech mi dává alespoň na chvilku zapomenout na stoupání. Občerstvovačka je zásobena mnohem lépe než ta první (rozinky, sušenky, šátečky, musli tycinky a hlavně melouny). Nechávám si doplnit bidon ionťákem, beru 2 banány a zase do sedla. Do cíle zbývá 15 km a trať teď neustále klesá a vytřásá závodníky v dalších technických pasážích. To už přichází mňamka na konec, výjezd na Kazatelnu. Z Kazatelny se moc hezkým sjezdíkem dostáváme k Dobříšskému rybníku Papež (známý z triatlonu Dobříšský trvďák). Než se naděju, jsme v Dobříši. Pak malá kličkovaná ulicemi centra města a už jsem na cílové rovince. Mačkám ze sebe poslední zbytky sil, jdu ze sedla a spurtuji. Cíl protínám v čase 2:44:36.3, cca 48minut za vítězem. Celkově to stačilo na 149.místo absolutně (z 307 závodníků) a 37.místo v kategorii (z 97 závodníků). Kromě toho, že mne docela bolí záda, necítím nijak extrémní únavu. Byla to prostě paráda. Za kupón na jídlo a pití si bylo možné u stánku vzít guláš nebo těstoviny a pivo nebo limonádu. Ve stínu jsem si potom vychutnával doprovodný program. Osobně se mi nejvíc líbil trialový „kouzelník“, který soutěžil s náhodně vybraným závodníkem, o to, kdo vyskočí výš. Jestli závodník snožmo, nebo on na trialovém kole...  Bohatý doprovodný program byl také zajištěn pro ty nejmenší. Počínaje jejich závodem, až po „klauna“, který se staral o zábavu. Co dodat závěrem? Krakatit je bezesporu jedním z nejlépe organizovaných závodů. Ať už po stránce zázemí v okolí startu a cíle, regulovčíků na křižovatkách, lidí na občerstvovačkách nebo pozávodní zábavě. Ač brdské terény zrovna moc nemusím, je třeba uznat, že trať měla od každého něco, tudíž každý si přišel na své. A za rok? Krakatit určitě pojedu! Jiří Janda

Diskusní fórum pro: "Krakatit, výbušná terénní směs!"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Související články

Žádné související články

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |