Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Bike horský a Lykožrút smrekový řádili v Dubnici

31.8.2007 12:51

Dubnický maraton je podle pořadatelů „najstarším, najťažším a najväčším“ maratonem na Slovensku. Proto jsme vyrazili už v pátek, abychom si atmosféru pořádně užili. Já a Venca (můj manžel); Houska (kámoš, který jel u nás i venku snad už všechno a kterého jsme přesvědčili, že závod se jede hlavně v terénu).

Bookmark and Share

„Lykožrút smrekový & Bicykel horský JEDINÁ hrozba našich lesov…“, takhle znělo oficiální heslo 13. ročníku Dubnického maratonu. A fakt jsme se dost těšili. Matně jsme tušili, do čeho jdeme, protože jsme tady byli před několika lety. Dojezd k místu prezentace v Nové Dubnici byl perfektně značený, i odprezentování proběhlo bez problémů, žádné fronty, nikde nikdo, klídek, záchody ok. Takže jsme dali dohromady kola a šli spát do auta. Možnost spaní byla také v tělocvičně, krytý bazén přímo u postele za dvacku v pátek, pro závodníky v sobotu zdarma. Kdo si předem objednal, dostal za 180 Kč tričko s nápisem o aktuální tématu trápícím nejen slovenské bikery (viz nadpis), jinak tašku s letáky a sušenkou. 25. 8. 2007. 8.45 hodin. Stojíme na startu dlouhé trati (100 km, 3255 m převýšení – upřesňující údaj od pořadatelů). Obloha slibuje jasno a horko. Speaker slibuje nějakou novou upravenou trať, která prodlouží časy z loňského roku. Startujících je jen kolem stovky, to bylo podezřelé na všechna ta „nej“ v úvodu, ale po absolvování jsme pochopili… 9 hodin. Start, vyrážíme hned od místa spaní a zároveň i prezentace. Na trase celkem šest občerstvovaček, z toho čtyři s jídlem, personál nadmíru ochotný. Já si vozím skoro všechno s sebou, ale podle ostatních kolem mě jedoucích jezdců byly bufety dost chudě zásobeny. Trať je podle očekávání obtížná, většinou v bukovém lese nebo po loukách, hodně trailů, hodně stoupání. S tím jsme ale počítali, a na to se i těšili. Podezřelé je mi akorát, že už na 15. km pár lidí kolem mě chce vzdávat, že prý nestihnou limit. Ještě nikdy za žádných okolností jsem žádný závod nevzdala, takže mi nebylo jasné, co se děje. Začala jsem se zajímat o ten „limit“, o kterém každý kolem mě mluvil. Šlo o to, že od 17.30 se přestává v cíli měřit čas. (Ještě v loni to bylo od 18.00, dozvídám se.) Dost mě to překvapilo, na takhle těžkých závodech s velkým převýšením bývá limit kolem 10 hodin a počká se i na posledního jezdce s aplausem. (Např. Sudety, Drásal – a podle kamaráda Housky, opravdového závodníka na rozdíl od nás, bylo tohle jednoznačně těžší než Drásal.) Vždyť mnohdy se ten poslední z různých důvodů (a nemusí to být jen výkonnost) zruší daleko víc než ti první v cíli… Na 42 km se dostáváme do nejvyššího bodu tratě, na vrchol Baske (955 m). Omylem se pouštím sjezdem doleva za skupinou bikerů a až po chvíli zjišťuji, že nemají čísla, a tudíž jedu blbě. Znovu do kopce vzhůru k pidi občerstvovačce, kde mi tvrdí, že na mě volali, že jsem hluchá…. Spíš prošitá. Následují super úseky v lese po úzkých pěšinách a lesních cestách. Celkově minimum asfaltu a zároveň žádný přehnaný extrém. Jako na vyjížďce neznámým terénem, baví mě to, když zrovna nefuním a netlačím kolo. (Ale i Houska někde tlačil, a to byl nakonec třetí). Trať jde střídavě nahoru a dolů. Spíš nahoru. Začínám mít „schízu“ jako ostatní, že nestihnu limit. V jednom sjezdu, když se snažím nahnat ztrátu z výjezdu na Baske, kde mi dost seklo a pak jsem si zajela, vjíždím v plné rychlosti do hromady kamenů, letím a padám. Slyším jen trojí křupnutí. Přilba je jak puzzle a myslím, že mi možná zachránila život. Borci mě dojíždí, sedím, motá se mi šiška, podávají mi kolo, ohlá přehazka, foťák je „dead“. Vstávám, zase moták, ale jede se dál. Jezdci ze zadních pozic kolem mě postupně odpadají a vzdávají kvůli limitu - to jsem ještě nezažila, přece nejsme závodníci, kteří vzdají, když ví, že už to není na výhru, navíc všichni docela makáme v rámci svých sil, co je to za zbytečnou paniku. Řetěz padá a střílí snad na všech převodech. Pořadatel na křižovatce mě ubezpečuje, že limit je v pohodě. Spolujezdec na trati doufá, že pořadatelé prodlouží loňský čas. Makáme, dojezd do cíle. Prožívám ten báječný pocit pro který maratony s Vencou jezdíme „…únava a zároveň radost, že jsme to zvládla a že už nemusím nikam jet…“. Je něco po půl šesté, limit jsme o pár minut prošvihli, časomíra je sbalená. Jsme diskvalifikováni, jako bychom tady ani nebyli. Kdybychom vzdali na pátém km, vyšlo by to nastejno. A to už kolega v boji nevydrží a říká pořadatelům v cíli „…že i když je tady potřetí a čas má dokonce stejný jako loni, i když trať byla těžší, už ho kvůli zkrácenému limitu tady nikdo nikdy neuvidí, že se nediví, že je tady rok od roku míň účastníků. Většina hobíků z Česka přijíždí kvůli Velosérii a nejde jim o výsledek v tomto konkrétním „prestižním“ závodě. Takhle jakoby tady ani nebyli…“. Souhlasím s ním. Howgh. V cíli jídlo, pití, zabezpečení mytí kol a závodníků vše funguje. Vyhlášení vítězů proběhlo už v 17.00, tombola taky už končí, prostě rychlovka. Odjezd směr Česko. Odjíždíme se smíšenými pocity. Před těmi několika lety tady bylo nejen více startujících, ale tak nějak míň prestižní atmosféra. Takže jestli jste nabušení, moc nebloudíte a nepadáte, dlouze neopravujete na trase kolo, nezdržujete se na občerstvovačkách, nekocháte se panoramaty a vůbec se neflákáte na trase jako já, doporučuji. V opačném případě jeďte kratší variantu nebo jeďte raději jinam. A slovenským bikerům přejeme, ať to s tím ježděním v terénu nějak pořeší, abychom od září nemuseli jezdit na Slovensku v terénu už jen ilegálně! (Závody prý zase budou, ale my jsme se ubezpečili, že nám tady v terénu bez závodů bude asi přece jen líp) P.S.: V neděli po závodech jsem se dívala na internet a zjistila jsem, že pořadatelé nakonec doplnili i časy všech ostatních, co dojeli i po limitu a nevzdali. Reportáž už ale byla napsána, takže omluvte mé emoce. Podrobné informace o závodu a výsledky na www.maraton.sk. Daniela a Václav Chlíbkovifoto: Jozef Brnkalák, www.maraton.sk

Diskusní fórum pro: "Bike horský a Lykožrút smrekový řádili v Dubnici"

Názor Autor Datum a čas
RE: Bike horský a Ly... rock 7. 9. 2007, 19:56
RE: Bike horský a Ly... 1. 9. 2007, 20:52
RE: Bike horský a Lykožrút smrekový řádili v Dubnici
Tiez by som chcel napisat, ze obcerstvovacky boli super zasobene a nebol s nimi ziadny problem. Organizacia, znacenie trate a ochota usporiadatelov vysoka. Odporucam na buduci rok prist.
RE: Bike horský a Ly... Mizda 1. 9. 2007, 19:55

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |