Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Nejtěžší soupeři na Oderské Mlýnici

2.10.2007 13:39

Zástupci té nejširší veřejnosti, sourozenci Pouchovi, byli opět ozdobou pelotonu závodu Kolo pro život, tentokrát v severomoravských Odrách. Premiérově na Cykloserveru přinášíme postřehy hned obou dvou, Lucie i Tomáše.

Bookmark and Share

Lucie: Do Oder si mě najali jako VIP reportéra. Pro jistotu jsem si vzala kolo, kdybych ten závod musela jet. Když jsem u presentace řekla, co jsem zač, dali mi hned startovní číslo, že prý je startovné uhrazeno. Tak jsem jet musela. Trochu jsem s tím počítala. A v předvečer závodu jsem se řádně zásobila cukry. Asi jsem vyžrala celou osadu. V místní putyce jsem sežrala celej jídelní lístek. U místních jsem vzbudila strach, respekt a velkou zvědavost. Začali se chodit na mě ke stolu dívat. V příloze samozřejmě zasílám kopii účtu pro úhradu mých diet. Ráno mi ale nebylo nejlíp. Ale ústní lidová říká: "Čím ses zkazil, tím se napravíš." Tak jsem posnídala menší velrybu. Jenže výjimka potvrzuje pravidlo a zhoršilo se to. Na startu se sešel hojný počet. Byli tam i lidé selského původu, mí krajané – krev a mlíko, tu a tam tvaroh. Bylo to prvně, co jsem si na závodě nepřipadala jak v reklamě na hlad. Zaujala jsem s bráchou z taktických důvodů zadní místo. Náš kamarád Kalamity Tom totiž říkal, že startovní pozice může rozhodnout i o vítězství. 10, 9, ...3, 2, 1 teď!!! Letmý start. Trvalo asi 3 minuty, než se dala do pohybu i zadní vlna. Kontakt s pelotonem jsem si držela nebývale dlouho. Asi 15 minut se totiž jelo krokem. Pro tento závod jsem měla novou taktiku. Ze začátku šetřit a postupně přidávat a dotahovat na vedoucí skupinu. Rozjela jsem závod opatrně a krotila se. První hodinku jsem měla průměr 16 km/h. Držela jsem se plánu a postupně zařazovala další a další rychlosti. Výsledkem bylo, že po 3 hodinách mi průměr spadl na 14 km/h a v cíli mi to ukázalo 13 km/h. Tak tomu moc nerozumím. Závod byl náročný. Jelo se buď do kopce, nebo z kopce. Žádná rovina. To pro váhu urostlého bajkera není ideální. Ve třetině trasy byla vrchařská prémie. Stoupalo se po asfaltce. Byl to dost prudký kopec. Na cestě byly nastříkané různé motivační nápisy typu "Máňo, miluju tě!", "Slez, nikdo se nekouká!".  Podél cesty nahoru byl špalír lidí. Tleskali, chrastili, fandili. Bylo to fajn do té doby, než na mě otylá dáma zavolala "Hop, hop!" Na hop, hop jsem skutečně alergická. No zkuste si představit, jedete nejlehčí převod – sotva ho ušlápnete. Bojíte se, že se každou chvíli překlopíte a on na vás někdo volá takovou kravinu jako je hop, hop. To je na zabití. Tak jsem se ohradila slovy "Já ti dám hop, hop...!!!"  Docela paninka koukala. Slabší nátury podlehly fanouškům a začaly makat. Stoupaly si různě do pedálů a dřeli to nahoru. Samozřejmě, že se tím totálně vyšťavily a měly pak po závodě. Já osobně bych vrchařské prémie do závodu ani nezařazovala. Je to jeden velký podvod. Už jsem jich pár vyjela a v životě mi za to nedali ani korunu. Samozřejmě, že se pokaždé ptám, kde že se vyplácí ta prémie. Jenže všichni jsou navedení a dělají, že o ničem nevědí. Prostě podvod a lákadlo na lidi. Po téhle hrůze by si jeden myslel, že nejhorší má za sebou. Omyl. Následovalo peklo v kamenitém terénu plném obrovitých kopců a výmolů. Člověk se ocitl na území nikoho. Všade bahno. Místy kolo nešlo ani tlačit. Tu tam krátký sjezd v naprosté močůvce, kolo nedrželo stopu. Bylo to jak za trest. V jednom momentě se mi sesunulo přední, zadní, sjela jsem ze břehu a dopřála si grátis bahenní lázeň. Němci za to v Karlových Varech platěj jak mourovatý...  Dost lidí už nemohlo a začali odpadávat. Kolo převážně vedli. Byli mrtví. Jediný můj důstojný soupeř byla Klára z týmu Kebek a posledních 25 km jsme mezi sebou soupeřili. Byla fakt dobrá. Ale nakonec jsem jí odjela. Necítila jsem se v cíli na nějaký velký duel. Už jsem měla výraz mrtvého Elvise a mlela z posledního. Zařídila jsem si to tak, abych do cíle přijela sama nikým neohrožována. Protože když si za sebou přivezete někoho, nebo si stáhnete náskok na soupeře, všichni začnou řvát jak praštěný. Vám je to trapný a prostě musíte vyvinout v posledních metrech nějakou tu aktivitu. Kvůli těm bláznivým iniciativním fanouškům musíte začít šlapat, když to nejede tak aspoň předstírat křeče. Tady v Oderské Mlýnici byla poměrně velká základna a podpora mezi diváky. Prodávali tu totiž lacino kuřata. Co na závěr? Fakt náročný, makačka. Limit byl 4 hodiny, nepodařilo se mi přijet včas. Tak doufám, že mě budou za tu námahu aspoň klasifikovat. Brácha dostal velký úkol. Přijet do vyhlášení. Pořadatel mu ráno sdělil, že ho budou volat na podium a ocení ho. Byl z toho celý nesvůj. Snažil se dohodnout, ať ho prý po cestě když tak naloží do auta a přivezou si ho, kdyby byl ještě na trati. Jinak bude prý trvat na opakování ceremoniálu! Vyhlášení proběhlo nakonec s ohledem na širokou veřejnost, která byla na trase mnoho a  mnoho hodin až do pozdního odpoledne.  Tomáš: Už z toho zatraceného kola slezu, mám toho plný kecky. Funěním připomínám parní stroj před výbuchem, pot mi stéká po obličeji a po kapkách se vrhá z útesu mé brady na zablácený bidon. Snad všichni obyvatelé z okolí se rozhodli, že půjdou fandit do tohohle pekelného kopce. Sklízím ovace téměř po celý výšlap a představuji si, jak slastné by teď bylo plácnout sebou do trávy a zapomenout na závodění. Kopec je nekonečný. Přeci to nemůžu vzdát, jsem nejtěžší soupeř. Nejtěžší, to ano, ale ne výkonnostně, bohužel pouze váhově. Stále tedy šlapu, a šlapu a šlapu… Se sestrou jsme si připravili taktiku. Zaberem první místo na startovní čáře a ucpem to hned po startu. Nikdo nás jen tak nepředjede a budeme nějakou dobu určovat tempo. Když jsme se dostali do prostor startu, bylo v první řadě již beznadějně vyprodáno a tak jsme zaparkovali na samém chvostu. Od startu jsem si držel své tempo a nenechal se strhnout zápolením ostatních, což jsem v druhé polovině shledal jako výbornou taktiku, kdy jsem při výjezdu posledního velkýho kopce na jednom místě potkal na zemi tři ležící soupeře. Vypadali jako raněný po velké bitvě, ale ta ještě pro ně neskončila. Konec je bohužel vždy až za cílovou páskou. Já stále pokračuji svým tempem dál, podařilo se mi dojet hezkou soupeřku, která startovala také ze zadních pozic. Bylo příjemné se pár kiláčků vézt za ladně tvarovanými kraťásky. V tuto chvíli mi myslí probíhá doporučení na tento závod, že je krásný a já jen souhlasím. Pak ale k mé smůle krásným kraťáskům dochází síly. Snažím se nepřijít o ten nádherný výhled a daruji soupeřce energii zabalenou v tubě. Bohužel ani pak už se mnou tempo neudržela a já měl po kochání. Sportester jsem nepřepínal na ujeté kilometry a jen sledoval ujetý čas. Měl jsem za úkol se do cíle propracovat do čtyř hodin, a tak strategie byla jasná. Tři hodiny jízdy volnějším tempem a pak zkusit víc dupat. Po půl čtvrté hodině jízdy se dostávám do stavu, kdy se zastavil čas. Při každém pohledu na stopky mám pocit, že ukazují stále stejnou hodnotu. Každou nekonečnou minutou očekávám stále nepřicházející cíl. Odněkud zleva slyším hlahol z cíle, naděje na končící utrpení mě popohání dál, ale trasa se začíná vzdalovat. Od cedulky cíl 5 km to už neubíhalo vůbec. Vpřed mě žene jen chuť na pivo. Po všech těch sladidlech je pivo to jediné, po čem toužím. Pár soupeřů jsem ještě pozávodil a do cíle přijel v čase 4 hodiny a 15 minut. Vím, že tento výsledek je pro mnohé strašným, ale já se řídím pocitem a ten mi říká, že jsem to zajel dobře, a tak jsem sám se sebou spokojen. Před vylosováním tomboly probíhal ještě slavnostní ceremoniál. Radim Kořínek po tomto závodě pověsil kolo na hřebík a ukončil svou závodní kariéru. Potleskem je mu poděkováno za skvělé reprezentování české MTB. Pak na řadu přišla tombola a před losováním hlavní ceny bylo ještě jedno překvápko, byl jsem vyzván na podium. Zde mi Miloš Tempír (pokud jsem jméno nezjistil správně, omlouvám se) slavnostně předal rám Duratec, který je konstruován pro jezdce o hmotnosti 130 kg a popřál mi, ať se mi podaří zvítězit v boji s nadváhou. Ještě navíc jsem dostal pamětní mlýnský kámen, který na tomto závodě získávají pouze vítězové. Je to pro mě velká pocta. Tento závod byl předposlední ze série Kola pro život, a jak bylo avizováno na internetových stránkách, byl to rozhodující boj v týmových kláních. Největší pozornost byla samozřejmě věnována souboji o post nejvyšší, který neodvratně získává Jistebnický tým. Pavel Rybařík si při vyhlašování výsledků vychutnal svůj pověstný vítězný doutník a neskrývané veselí bylo vidět na každém z týmu. Byl jsem pozván na vítězný doutníček a chvíli jsem nasával atmosféru vítězů. Druhým z týmů byl Toyota Dolák pod velením Jardy Jiskry, který mi řekl, že s výkonem svých kolegů je nad míru spokojen. Každý prý po celou sezonu bojoval na plno, na vítězství to bohužel nestačilo. Sport je už takový, žádá vítězů a žádá poražených. Ale poražený není ten, kdo v bodování je na druhé příčce, ani ten až na samém konci, ale každý, kdo se mezi poražené sám zařadí. Pokud jste se svými výkony spokojení, jste vítěz a já vám blahopřeji. To je smyslem sportu. Já sám se za vítěze považuji, nejsem sice spokojen se svým výkonem na 100%, ale Kolo pro život mi umožnilo poznat spoustu  lidí. Získal jsem si váš respekt, a to je to opravdové vítězství. Poslední závod Kola pro se jede za týden v Trutnově. Doufám, že se symbolicky přijedou rozloučit ze seriálem 2007 všichni, kteří si zamilovali neopakovatelnou atmosféru Kola pro život. Již se těším, až po závodě bude převládat jen pohoda, lidé se sesednou u stolů a příjemně si popovídají. Tato atmosféra je neopakovatelná a každému kdo ji zažije, zůstane navždy v paměti. Tam se zahnízdí a postupem času zbude jen krásný pocit, který vás, jako nějakého závisláka, opět přivede příští sezonu na startovní čáru. Lucie a Tomáš Pouchovi

Diskusní fórum pro: "Nejtěžší soupeři na Oderské Mlýnici"

Názor Autor Datum a čas
RE: Nejtěžší soupeři... Paw 7. 10. 2007, 10:21

Související články

Žádné související články

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |