Trutnovská 50 - Tady je Krakonošovo
9.10.2007 15:39
Je tu první říjnový víkend a zase se sjíždí do Trutnova ze všech koutů Čech bikeři a bikerky, aby protáhli svoje miláčky červeným bahnem předhůří Krkonoš. Končí další seriál Kola pro život, pro mnohé je to poslední možnost zamíchat pořadím v soutěži.
To není letos zrovna můj případ. Jezdil jsem totiž všechno možné, jenom ne „kolopro“. Je to trošku rozdíl v atmosféře oproti některým jiným podnikům - samé VIP stany, teamová depa a dresy, a taky kola vyšších cenových úrovní. Mezi tím my, věční amatéři, připraveni na všechno. Teda skoro.
Vhodně nastavená doba startu nám umožnila celkem v pohodě a bez vstávání za tmy dorazit včas na obvyklé parkoviště nedaleko školy. Prezentaci jsme stihli těsně před avizovaným koncem. Pořadatelé naštěstí nebyli přísní a registrovali borce až do posledních minut před startovním výstřelem. Závodníci si jenom museli pospíšit, aby dojeli včas na Krakonošovo náměstí, kde byl v pravé poledne start. Letos tenhle již tradiční závod totiž startoval z náměstí v centru Trutnova. To mi nejdřív přišlo trochu zbytečné, ale myslím, že to tak bude i v příštích letech.
Jednak náměstí je opravdu hezké a je z něj krásně vidět masiv Krkonoš, ale má uprostřed i malý lesík s pěti stromy, který díky absenci jakékoliv úlevné budky hojně navštěvovali nervózní borci. Příště tam určitě mimo budek bude i nápis: Tady je Krakonošovo.
Hlavní výhoda této změny se ukazuje hned po startu. Rozhodně nedošlo k obvyklému špuntu na kopci za školou. Sice se mělo jet za policejním autem, které nesměl nikdo předjet, ale i tak, než jsme se rozkoukali a objeli náměstí, bylo čelo závodu už v nedohlednu. Ještě jsem zaslechl doporučení moderátora: A nenechte si je ujet!
Tak jsme do toho šlápli. Trať je to hezká a rychlá. Opepřená bahnisky i dlouhými sjezdy po asfaltu. Trochu jsem přecenil polední sluníčko, po slabém nástupu už nás ten den moc nezahřálo, a tak jsem jenom litoval, že návleky na ruce se mi povalují v kufru auta. Hned po půlce prvního kola vypadám jako ropák a další louže na trase už mne nemohou zastavit. Překvapuje mne poměrně velké množství lidí, kteří se potýkají s defekty, asi jsou v tom blátě taky hřebíky nebo co.
Snažím se pomalu propracovávat kupředu, pořád je kolem mne dost lidí. Je to daleko lepší, než potácet se lesem sám. Na dvacátém kilometru je jednoduchá občerstvovala a za chvilku jsme zpátky v Trutnově. Tam mi byl nabídnut bidon a banán, takto vybaven se vydávám na další stíhací jízdu. Závodníků jakoby ubylo, a tak je stále důležitější zůstat v kontaktu s nějakou skupinkou. Na třicátém kilometru se dostavuje hluboká krize. Vůbec mi to nejede a do cíle je ještě daleko. Pozoruju za jízdy mravence lezoucí po asfatu a několik jich ztěžka předjíždím. Naštěstí gel narychlo spolknutý začíná po chvilce fungovat a je to zase v pohodě.
Vůbec tahle dvouokruhová trať má něco do sebe. Člověk ví, že ten samý sjezd, ale i výšlap, bude muset absolvovat ještě jednou. Dalo by se tak hovořit o skutečně smíšených pocitech. Během takového rozjímání se dostávám k poslednímu krásnému úseku v prudké stráni nad řekou. Je to paráda i kvůli blízkosti cíle.
Radost mi v následujících chvilkách kalí akorát pohled směrem k tělocvičně, kde již čeká spousta lidí na mytí kol. Nu což, konkurence byla silná, vůle slabá, a tak raději o umístění pomlčím. Možná to nebylo zas tak hrozné, protože na jídlo v cíli jsem vůbec nemusel čekat. Za půl hodinky už došel guláš a zůstala jen dlouhá fronta na těstovinový salát.
Vzhledem k dalším povinnostem na chalupě jsem nezůstal ani na vyhlášení výsledků, ty je možno najít na webu Kola pro život nebo rovnou na www.trutnovska50.cz. Jinak to byla od pořadatelů dobře zvládnutá akce, snad jen těch kadibudek by mohlo být víc. Příští rok se jistě zase najde dost přátel červeného bláta a určitě mezi nimi nebudu chybět.
Vít Pokorný
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy