Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Široká veřejnost na Nova Author Cupu aneb jak jsem nemohla vzdát

15.10.2007 09:26

Dala jsem si ultimátum do NAC zhubnout 10 kilo. To abych se vešla do dresu, když už to natáčí ta televize. Nestalo se tak. Jedinou výhodou mi tedy zůstalo, že jsem závod jela loni a trať znám. Nakonec ale i to mi bylo k ničemu.

Bookmark and Share

Posledním úkolem bylo řádně zásobit tělo cukry. V mém případě to obnáší žrát až do bezvědomí. V hospodě padl celý jídelňák. (Druhý den už věděli o co jde a přidělili mi VIP stůl.)  Přijeli i přátelé z Odolky. Mají takové zvláštní zaměstnání, testují kvalitu potravin, nebo co. V praxi to vypadá tak, že mají u sebe vždycky strašně moc žrádla, samé takové ty snobské delikatesy. Všechno se to ochutnává, a když se to sežere, zhodnotí se to slovy "bylo to moc dobrý". Přinesli toho dost. Až do dvou ráno jsme ochutnávali a oddávali se grupy gastro-orgiím. Bylo to moc dobrý. Hlásili na ráno sníh a docela jsem se na něj těšila. Určitě by hodně lidí nenastoupilo a já bych si na příští rok vysloužila start v první vlně a mohla se všude chlubit. Ale nenasněžilo. Zato zima jak v Rusku. Dle vzoru bratra jsem jako první a druhou vrstvu použila noviny Metro a Mladou Frontu. No přátelé, kam se na to hrabe MOIRA a vůbec všechno to drahé funkční prádlo. Od teď jezdím zásadně na noviny. Až pojedu zimní Brdy nebo ten Iditator, vystříhám si z novin tílko. Jsem krátce po nemoci. Na startu jsem dostala takový záchvat kašle, že lidi ode mě utíkali. Zřejmě se báli TBC. Opravdu jsem ve křečích kašlala a nešlo se ani nadechnout. Kolegové se mě ptali, zda si jsem jistá, že chci jet. Řekla jsem jim, že zkusím jet kousek, ať můj sponzor vidí aspoň trochu tu snahu. Jet jsem to chtěla ve skutečnosti celé, a to za každou cenu. Závod byl pro mě velice důležitý. Jela jsem ho loni, tak jsem chtěla mít porovnání o kolik jsem se zlepšila. Ale neměla jsem to dělat. Podařilo se mi sice dojet, ale zjištění bylo zlé. Za prvé jsem měla celé posmrkané rukavice a zábly mě pak ruce. Za druhé jsem měla horší čas o 40 minut než loni, a to je prostě neomluvitelná katastrofa. Nevím, jak si to mám sama před sebou obhájit.  Start se mi opravdu povedl. Byla jsem v kadiboudě, a v tom se zřejmě muselo asi odstartovat. Vylezla jsem ze dvířek a nikde skoro už ani noha. Tak jsem vzala kolo, projela startem a jela ten závod. Tělo absolutně nespolupracovalo. Věděla jsem hned od začátku, že to bude průšvih.  Pocit absolutní únavy. Hrála jsem si čím dál tím víc s myšlenkou skončit. Největším mým úspěchem na trati bylo, že v prvním kopci jsem předjela bráchu. Měl problémy - bylo mu zle od žaludku (ráno jsme totiž jedli špek, tlačenku, Plzeň a dort). Myslela jsem, že bychom mohli odstoupit spolu. Ale on mi pak ujel. Abych měla motivaci pokračovat, zkoušela jsem si vsugerovat že jedu Hubertovu jízdu nebo že si jedu nakoupit jídlo, ale nezabíralo to. Neustále jsem se dávila kašlem a jela pomalé tempo. Zůstala jsem sama vzadu s nejstaršími účastníky. Podpora v publiku byla velká a dost mi fandili, někteří na mě volali jménem, a to mě hnalo kupředu. Nakonec zvítězil zdravý rozum. Publikum nepublikum, na 15. km padlo definitivní rozhodnutí – končím, konec! Tak jsem tedy vzdala a odstoupila. Vzhledem k tomu, že cestu zpátky bych netrefila, vracela jsem se dost neobvyklým způsobem. Do cíle jsem prostě jela dál s ostatními po trase závodu. Nikdy se mi ještě nestalo, abych musela odstoupit. Ono odstoupit je docela problém, jsem zjistila. No představte si, že odstupujete v hlubokých lesích mimo civilizaci. Nikde nikdo, zpátky netrefíte, pokračovat se vám nechce, je zima, tak co teď? Sednout si a doufat, že si pro vás přijede nějaká těžká technika je docela nesmysl. Jako jediné schůdné řešení mě napadlo způsobit si zranění a ona by si mě už nějaká ta sanitka nebo vrtulník našly. Jinak nevím, jak jinak pohodlně odstoupit. Nic mě nenapadlo. Tak jsem prostě jela dál. Jakmile člověk odstartuje, je pak odsouzen dojet. Je to prostě na nic odstoupit, stejně se musíte do cíle dobelhat sami. Tak jsem si to jela výletně. Shlédla jsem z loňského ročníku DVD nahrávku. Vzpomněla jsem si na televizní záběry, kde po trase závodu byly nějaké grilované klobásy. Tak jsem vyhlížela cestou gril. Nikde nic. Zkusila jsem fintu a na poslední občerstvovačce jsem se suverénně dožadovala piva a klobásy: "Vím, že je tady máte, chci klobásu!" Prý o ničem nevědí a že nemají. Tak jsem demonstrativně sežrala všechnu čokoládu. Těšila jsem se ještě, že si dám aspoň slivovici. Asi 2 km před cílem hraje každoročně cimbálovka. Je to tu tradice a patří to k závodu. Loni mi dali loknout a roztlačili mě. Moc jsem se na to těšila. Když jsem jela kolem, zrovna napájeli jinou závodnici a musela tam s nimi tancovat. Takové požadavky na konzumenty loni ještě neměli. Já se tancovat stydím. (Mám totiž doživotní trauma z dětského tábora. Dřív hodně běžel v televizi Mr. Bean. Znáte díl, kdy Mr. Bean byl se svoji družkou na taneční zábavě a místo tance tam dělal jakési kopulační pohyby. Když jsme měli dětskou diskotéku na táboře, tenkrát jsem si stoupla do prostřed parketu a tancovala styl Mr. Bean. Dodneška nezapomenu vyděšené výrazy ostatních dětí. Od té doby netancuji.) Zkrátka a prostě, za takovou cenu jsem slivovici nechtěla a velkým obloukem se vyhnula místnímu folklóru. Do cíle pak už jen kousek. Na rozdíl od loňska bylo v cíli míň lidí a nikdo už nevnímal dojezdy závodníků. To se mi ulevilo, že si to nepozorovaně můžu dojet po svým. Bylo mi jedno, jestli mě někdo předjede nebo ne. Už jsem to chtěla mít z krku. Jenže tam číhal kamarád z Odolky – Tomáš. Už skoro 2 hodiny byl v cíli a sledoval jako jediný dojezdy. Já si jedu anonymně pianko a tenhle šílenec na mě začne řvát: "Dělej, makej, dávej..." Nešlo ho ignorovat, běžel totiž iniciativně vedle mě s foťákem, fotil a skandoval. Dělal hrozný scény. Lidi koukali, co se děje. To mi ještě tak scházelo, musela jsem jak blbec začít šlapat. Abych mu udělala radost, šla jsem i ze sedla a rvala to do kopce na těžký převod.  Málem to byla moje smrt. Tak to je všechno, příště v Brdech. Sportu zdar! Nazdar! Lucie Pouchová

Diskusní fórum pro: "Široká veřejnost na Nova Author Cupu aneb jak jsem nemohla vzdát"

Názor Autor Datum a čas
RE: RE: Široká veřej... Trup 22. 10. 2007, 14:45
RE: Široká veřejnost... Jan Vlasák 22. 10. 2007, 14:03

Související články

Žádné související články

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |