První zimní (jarní) MTB maraton
12.2.2008 09:56
Praha Dejvice, sobota 9. února 2008 10 hodin 30 minut vyráží přes 250 borců a borek na trať 6. ročníku 1. prvního pražského zimního MTB maratonu. Je krásné slunečné dopoledne, po sněhu ani památky a ani žádné ledy na trase nejsou hlášeny.
Tenhle závod mám moc rád a zatím jsem vynechal kvůli lyžovačce jenom dva předchozí ročníky. Letos to mohlo být podobné. Díky přehnané aplikaci doplňkového sportu jsem z důvodu namožených šlach pod kolenem poslední tři týdny skoro nechodil.
Tak se raději stavím do zadní části startovního roštu a strkám fotoaparát do kapsy dresu. Taky si připravuji vhodné zdůvodnění svého posledního místa. Od startu jedu celkem v klidu a pomalu rozhýbávám svoji „kratinožku“. Ve stoupání z Tiché Šárky k zahrádkářské kolonii fotím za jízdy záda spolujezdců. Výhoda je, že neztrácím pozici. Málem jsem však ztratil rovnováhu…
Na polích před Horoměřicemi se už pole jezdců hezky roztáhlo do délky, jedu bez velké námahy, ale jaksi vláčně. Moc jsem se nerozhlížel a tak nemůžu vůbec odhadnout, jak moc vzadu se loudám. Před Noutonicemi měním taktiku a dávám si cíl předjet alespoň padesát lidí. Moc se mi to nedaří, u brodu mne málem smetl odkudsi zezadu svištící vláček. Poslušen poťouchlého navigování organizátora na břehu Zákolanského potoka to beru brodem.
Další focení. Pokouším se roztřesenou rukou zvěčnit závodníky deroucí se vpřed. Když jich přejelo dvacet, přestalo mne focení bavit a vydal jsem se přes dobře zorganizovanou občerstvovačku na Okoři vstříc dalšímu dobrodružství. Zatím jsem předjel snad jen lidi, kteří něco kutili v pangejtech, a tak se postupně dostávám do závodivé euforie a využívám ušetřených sil. Oblíbené stoupání lesní stezkou na Juliánu jsem zdolal v pohodě. Horší to bylo nahoře na kopci, kde na nás čekala kilometr dlouhá škvárová past. Ač po rovině, vůbec to nechtělo jet a konec lesa v nedohlednu. Na polích u letiště mne to teprve začalo bavit. Přece jen došlo na plnění dnešních předsevzetí a energie byl dostatek. Zbývá sjezd do Divoké Šárky, tradičně jištěný přítomností záchranářů.
Potom krásná cesta skoro jarní přírodou podél proudu potoka až k Jenerálce. Tady už se mi vůbec fotit nechtělo a bojoval jsem o každou pozici.
Zlatý hřeb, Zlatnice, postrach mnoha jezdců, mi tentokrát umožnila přeplazit elegantně hned několik soupeřů najednou a bez křečí. Ve sjezdu k cíli u Dejvické menzy poněkud postrádám možnost zařadit velkou placku. Při řádném zalehnutí na řidítka se však rychlost uspokojivě zvětšuje a tak jsem uvolněně doplachtil do prostoru cíle. Ještě zaspurtovat, obkroužit areál výzkumného ústavu, kam chodím něco vyzkoumávat den co den a je konec. Vůbec jsem nečekal tu moji obligátní půlhodinku na vítěze, kterou jsem tentokrát dosáhl nějak lehce.
Rychle tedy využívám výhod malé fronty na mytí kol, pořádám porci ovocných knedlíků a jdu ven na sluníčko. Je krásně, všichni, počínaje panem ředitelem Landou a konče borcem právě se kácejícím z kola, se usmívají. Tak nám ta sezóna hezky začala.
Pěkné výsledky všech zúčastněných, jakož i pozvánky na další podniky, naleznete na www.mohila.cz.
Vít Pokorný
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy