Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Silesia 2008 – aneb Zinkové rakve opět útočí

26.5.2008 14:14

Pěkně se nám rozjíždí ta nová závodní sezóna. Neuplynulo 14 dní a po klasickém otvíráku – Šelovi jsme se letos již po druhé v „hodobóžových“ dresech našeho Cykloserveru vydali na závodní tratě. Po roční pauze a experimentech s termínově konkurenčním brněnsko-černohorským maratonem míříme opět do Slezska na opavskou Silesii.

Bookmark and Share

Ta v nás předloni zanechala silné dojmy, a proto jsme plni očekávání, jestli to letos bude minimálně stejně dobré. Menší vrásky na duši (rýhy jak na jaře od Zetoru) nám dělali tradičně rosničkáři, kteří věštili na víkend prudké ochlazení a déšť, zejména pak na severu Moravy a ve Slezsku. Ještě cestou to vypadalo, že jim fakt budeme muset věřit a budem mokří od treter až po kokos. Naštěstí se jejich předpověď ukázala planná a v sobotu svítil Oskar o 106. Dokonce se i prášilo za kočárem.

 Na Horním náměstí v Opavě se ke slavnostnímu startu na „plnotučnou“ devadesátku postavilo téměř 280 borců a borkyň, včetně dvou největších favoritů z již vzpomenutého Šely, Pavla Boudného a Jana Jobánka (kteří si to i tady rozdali o vítězství a konkurenci odsunuli do rolí diváků). Také se zde opět sešel náš týmový trojlístek, který spolu se mnou tvoří brněnští bajkeři Standa a Luboš. Zezadu nás měla ještě jistit Zuzka, kdyby náhodou někdo cestou ztroskotal.


 V 9:00 po němém vystoupení opavských mažoretek (v celé Opavě totiž nešel proud) zazněl konečně startovní výstřel a houf magorů s číslama se dal do pohybu směrem ke Kylešovicím, kde proběhl zcela nepozorovaně (aspoň teda z poslední řady to nebylo moc vidět) ostrý letmý start.


Staňa v úvodním prudším stoupání za to bere fest a mizí mi z dohledu. Mě to naopak vůbec nejede. Zřejmě jsem přecenil předstartovní přípravu v jedné z opavských hospůdek a neměl si dávat ten čtvrtý jonťák… Moc mi nepřidal ani průjezd řepkovým polem (pro alergiky to bylo snad za trest). Při sjezdu do Hradce nad Moravicí po pokosené louce sbírám přehazkou seno, které se ladně namotalo na rolničky, aby mě to tam pak mohlo pěkně sssrozčilovat. Pod úpatím smrtící Kalvárie míjím Standu a vidím, jak ze svého deoréčka šťourá černou trávu. O Kalvárii nemá cenu nic psát, to se musí vidět a vyjet. Tento strašný hrb s vynikající diváckou kulisou mě dal pěkně pokouřit a po chvilce už mi Standa funí na batoh.


 Had cyklistů se již dávno dost roztáhl, aby si člověk mohl v klidu (na rozdíl od většiny podobných akcí) vychutnávat sjezdy a různé technické lahůdky, kterých je na trati Silésie neúrekom. To sebou přineslo samozřejmě i riziko pádů a defektů, kterých bylo neméně. Osobně jsem asistoval u dvou efektních „tlam“, které se naštěstí obešly bez vážnějších následků. V druhém případě to odnesl přední výplet, který se odmítal po akrobatickém fejsliftu vejít do vidlice. Sám jsem si pak asi na 60-tém km neméně vtipně lehl na úplně rovné cestě, když jsem se rozhodl posilnit svůj strádající organismus o nějakou tu „pochutinu“ a nějak se mi při tom vymklo řízení. Trochu úlek, reflexivní šáhnutí na přední brzdu a než bys řekl „šumachr“, tak jsem sebou sekl o zem. Bohužel nebyl široko daleko nikdo, kdo by toto číslo náležitě ohodnotil (minimálně na dalších deset kilometrů jsem někomu mohl být pro smích). Zato mi na koleni a stehně zůstala důkladná stopa, kterou jsem strašil dámy na zbylých občerstvovačkách.


Mezitím jsem v závodě osiřel, protože můj týmový parťák roztrhnul řetěz a zůstal v nedohlednu. Někde v poslední třetině tratě začínám sjíždět podezřele pomalé jezdce. Po chvilce euforie jsem si uvědomil, že to jsou kolegové z  krátké tratě, takže jejich předjížděním vlastně nic nezískám (kromě trochy sebevědomí, když jeden z nich, poté co jsem ho předjel v jednom prudkém stoupání, prohlásil, že to je jenom psychická záležitost…). Z jejich pohledů bylo možno vyčíst směsici zoufalství, beznaděje a nepochopení. Leckteří již bojovali pouze o přežití a bylo záhadou, co je vlastně ještě posunovalo vpřed. U mě to byla jasná vidina pěnivého moku v cíli, která se s každým ujetým kilometrem stávala zřetelnější.


Po pěti hodinách (ne)smyslné dřiny a strádání jsem teda konečně protnul cílovou pásku. Zbývalo už jen dát si to vysněné pivko poslední záchrany a ještě podstoupit vcelku výživné ošetření kolena. Vůbec jsem nekřičel (ačkoliv jsem to měl dovolené), ale obrázek jsem stejnak nedostal. Tak snad příště na dalším skvělém ročníku tohoto super maratonu. 


text: Michal Karlík

foto: Michal Šoman, Karel Stuchlík

další info na Silesia.opava.cz

Diskusní fórum pro: "Silesia 2008 – aneb Zinkové rakve opět útočí"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |