Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Pokořen Králem Šumavy

3.6.2008 13:23

Krále jsem jel přesně před deseti lety coby svůj první pořádný maratón. Nikdy jsem od té doby nevynechal. Zůstal jsem věrným a teprve letos jsem o své další věrnosti silně zapochyboval. Na konci jsem však na to přišel – Šumavský Král mě učil pokoře pěkně kopec za kopcem a nastolil jasně další výzvy.

Bookmark and Share

Dění před startem

Přemístění kompletního zázemí závodu do areálu Klatovských lázní byl jednoznačným organizačním vylepšením. Atmosféra je taková nějaká uvolněně-rekreačně-festivalová.

 

Na louce před bazénem se uhnízdilo pódium a několik stánku s občerstvením a nezbytnými cykloproprietami.  Presentace byla příkladná a doslova online. Rocková kapela nejprve rozjuchala mladší osazenstvo, ale krátce po desáté to zabalila a nechala pokročilejší povečeřet a usnout. Jasná obloha a vlahá noc slibovaly pěkný zážitek.

 

Po ránu vyzvednout kolo, poradit kolegům z Tryskomyší, že kola měli chystat už doma a tradá na Klatovské náměstí na start.


Úvodní kritérium a rychlá únava

Eliťáci byli taky patřičně nadrženíDorazil jsem za pět minut ne dvanáct, ale start. Ten byl tradičně v 7:30. Krátký proslov a pole skoro sedmi stovek jezdců vyráží vpřed. Nově se nejede rovně, ale hned za nafukovacím startovním obloukem se dáváme kolmo vlevo. Prosvištíme Klatovami a hned za nimi se napojujeme na loňskou trasu.


Tempo je pekelné, proto mě překvapuje, že už po dvěstě metrech mě dojíždí Nikola. Tryskomyšák na novém Scottovi nechce nic ponechat náhodě. Mazácky se řadím za skupinku, kterou táhne a šetřím síly. U odbočky u Čínova nadchází můj čas. Relativně odpočatý za to beru a v kopci všem ve skupině hravě podjíždím. Na kopci pro změnu všichni hravě dojíždí mě.


Nikolu pak pronásleduji po nájezdu do terénu přes Kosmáčov až k Hoštičkám. Tam konečně chápu, že tímhle tempem nejspíše brzo zkolabuji a raději zvolňuji tempo. Sázím na vytrvalost a na možnost, že v začínajícím vedru třeba Nikolovi dojde.


Zatím tedy dochází spíše mě. V lesních stoupání před Zdebořicemi před sebe pouštím jednoho nadržence za druhým. Ve sjezdu do Čiháně jich beru dost zpátky. Tam někde najíždíme na část motokrosové dráhy, kde zastavuji a plním si své fotoreportérské povinnosti. Je to dost poutavé vidět, jak bikeři překonávají velký zhup. Ale kochat se nemůžu dlouho, je třeba jet dál.


Chytám druhý dech

ve stoupání na 30. km to ještě jdeVe stoupání na Drkolnou (729 m n.m.) jsem se trochu srovnal, následuje padák do Chlístova (přes 100 m výškových), který mi vrátil trochu sil. Tamější občerstvovačku proto hrdě míjím a s ní snad třicet vyprahlých bajkerů.

 

Stoupání pod Boudovku (726 m n.m.) jedu celkem v tempu, posouvám se pomalu vpřed. Sjezdík do Podolí opět potěší. Další výšlap, prudký sjezd a jsme u největší atrakce. Dvojice brodů u Nemilkova. Ten první je obsypán diváky a prý tam byl i tradiční vodník.

 

Vlítnul jsem do něho pěkně zostra. Jinak se to projet nedá. Taky je třeba soustředit se na cestu korytem. Zásada je vyhnout se všem padavkám před sebou a druhou půlku vody šlapat na lehčí převod co to dá. Projel jsem to natotata, nevýhodou bylo, že jsem nezaregistroval toho vodníka a nedostal od něho všem nabízeného panáčka.


Kiláček proti proudu Drnového potoka a můžu se poměřit s druhým brodem. Ten je užší, ale o to hlubší. Také nájezd je pomalejší. Měl jsem co dělat, abych to ušlapal, ale nakonec to vyšlo. Seskakuji a fotím průjezdy – docela humor.


Přišel jsem o něho před 40. km

bajkový motokrosHumor mě přechází hned v následujícím stoupání. Tlačit už mě moc nebaví, ale občas se jináč nedá. Postupně překonáváme na necelých čtyřech km celé dvě stovky výškových metrů. Někde mezi je naštěstí druhá občerstvovačku. To už jsem fakt dost grogy, a tak beru zavděk pivečkem – je nealko, ale lepší iont tam nemají :-)


V sedle ještě překonám Dobřemelický vrch (833 m n.m.), krátký sjezd a už se zase drápeme spíše po svých na Svinenský vrch do výšky tisíc nad mořem.


Údržba na 60 km

Mám toho opět dost, naštěstí následujících deset kilometrů vesměs klesáme a na třetí občestvovačce v Jesení mají opět zrzavé ionty. Mám za sebou 60 km a můžu si tedy na chvíli sednout. Nechávám naolejovat vysušený řetěz a sebe mažu vnitřně. Tentokráte už opravdovým pivečkem nalévaným z PET lahví. Výborně rozpouští slané rohlíčky se sýrem.

Zvedat se mi nechce, ale závod je závod.
Trápení na posledních úsecích

Piju trochu jiný ionťákA zase tlačím, někam vhůru - vrch Plošina. Končí se ve výšce 966 m n.m. Část bylo možné vyjet, ale stálo mě to zbytky sil. Následuje sjezd přes pět kilometrů, ale pak už jedu rekreačně i (velmi vzácné) roviny. Podle mapy už by kopce neměly být tak krušné, nicméně mě krušno je. I před poslední občerstvovačku přemýšlím, jak by bylo fajn, na chvíli si lehnout vedle trati někam pod strom a aspoň na chvíli si natáhnout záda a ulevit nohám otlačeným v utažených tretrách.

 

Poslední občerstvení mělo být někde na 80. km, ale musel jsem si pro něj dojet o tři někonečné kilometry dále. Naštěstí stálo zato. Lidi tam byli opravdu chápající. Děvčátka se vnucovala s ionťákem, ale já už mířil k pípě pod zadním slunečníkem. Jedna paní nabízela péči zcela nadstandardní – omývání hlavy i zad namočenou houbou. Taky jsem dostal za krk (tu vodu). Našel jsem tam volnou židli a v klidu na ní zkonzumoval několik rohlíků zalitých Krušovicemi.


Dojel mě kamarád Michal. To už jsem byl znovu na nohou, takže děvčatům jsem blahosklonně dovolil dolít camel back a vydal se na další pouť než mě předjede i on.


Vydržať

Tady se bajkový had vine opravdu pěkněVšechny další kopečky jsem zdolával vesměs na kašpárka a na žhavých loukách přemýšlel zda by nebylo lepší kolo raději tlačit. Okolotlačící mátohy na tom byly evidentně stejně. Zvláště velký nápor na nervy byl poslední kopec Velký Bítov (713 m n.m.). Ten jsem vytlačil snad z poloviny a doslova očima magnetizoval velký (dřevěný ) kříž na jeho vrcholu.

 

Následujících 12 kilometrů už bylo víceméně klesání. Naštěstí více, ale i v těch rovinatých a kopcovitějších pasážích jsem jel už jen jako robot. Ožil jsem až při nájezdu na asfaltku v Tajanově. Tam jsem to znal a věděl, že cíle je 2 km. Mé závěry jsou pověstné, jenže tady mi to bylo pendrek platné. Nikoho jsem nepředjel a s velkou úlevou projel cílem móc a móc vyčerpaný.


Bilancování

V cíli konečně na pohoduVýsledným časem 7:06:57 (334 místo absolutně) jsem se vrátil do doby před šesti lety, od té doby jsem to zvládal výrazně rychleji. Zaostal jsem skoro hoďku a půl za svým rekordem z roku 2005. Ani ten by však zdaleka nestačil na letošního šumavského krále Ladislava Fabišovského, který trať prolétnul za 4:26:54 a porazil o minutu a 14 s mnohem známějšího Tomáše Trunschku (mimojiné vítěz loňských 200 km Salzkammergut trophy). Třetí skončil s velkým odstupem pro mě opět neznámý Tomáš Kozák (4:42:14).

Ženám kralovala Eva Hašková (5:41:24) před Jindřiškou Bejtovou (5:48:51) a Evou Jedličkovou (6:01:00).

 

Zahleděn do sebe a naštván na špatný výkon i závodní projev – druhou půlku jsem jel vyloženě odevzdaně a skoro rekreačně – jsem dal guláš, nealko pivko, rozloučil se s Nikolou (40 min přede mnou) a odfičel (autem samozřejmě).

 
Otázky

Čím to, že tentokráte jsem měl z Krále, tedy vlastně ze sebe na něm tak špatný pocit? Míň najetých kilometrů? Více práce až do nočních hodin? Související horší životospráva? A nebo fatální důvod = věk?


… a odpovědi

Třetí absolutně skončil již zmíněný Tomáš Kozák, o kterém jsem dosud neslyšel. Je ročník 1971, takže má na tachometru natočeno o rok více než já. Takže věkem to asi není :-)

Příště dám 24h ve Vestci, rozjezdím se na Apachovi v Úpici a na Drásalovi si zkusím dobrý pocit ze závodění připomenout v lepším světle.

 

PS: Omlouvám se všem čtenářů, že tato reportáž je ještě více sebestředná než ty předcházející. Ono to člověku holt trochu sedí v palici. Taková dřina a takový podprůměrný výsledek.

text a foto Pavel Macháček

Diskusní fórum pro: "Pokořen Králem Šumavy"

Názor Autor Datum a čas
RE: Pokořen Králem Š... Nikola 3. 6. 2008, 15:49
RE: Pokořen Králem Šumavy
Fakíre, my jsme stejně volové. Přes týden dřeme v práci, pořádně se nevyspíme, na kolo se dostanem jednou za týden a stejně se snažíme jezdit jako závodníci, co to dá ... Krále jel i Zdeněk Bakala (krátkou), ale kdybys viděl, jak si to užíval ... skoro jako s jeho pověstným doutníčkem. Z letošního Krále taky nemám nic moc pocit, stáří to ale není (aspoň doufám :-). Musíme víc točit, víc spát a míň pracovat. Nebo naopak: ožrat se jako ti Strakoničtí v pátek večer a potom na každé občerstvovačce dávat pivečko a kafe s malým. Jezdit se dá nadoraz, i našrot. A hlavně pak o tom takto krásně napsat. PS: Jak zjišťuju, sebestředné jsou i komentáře :-)

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |