
Moje startovní číslo mě řadí do první vlny, ale díky aktuálním ambicím a hlavně zlomeným žebrům se raději posouvám na konec náměstí. Nechci překážet. Zrzáň ani Fója mě dneska vrásky na čele dělat nebudou, to se můžete vsadit. Start výstřelem z děla a už se jede do prvního kola. Po 500 asfaltových metrech na louku, která stoupá ke kostelíku na Majdalence. Po sjezdu k Božejovicím stoupáním k Brtci. Sjezdem do Vratišova konečně prověřím půjčené celobrko a následně se protrápím výjezdem ke Svoříži. Následuje výjezd pastvinami opět na Majdalenku a sjezd Křížovou cestou do Jistebnice. Pokračuji po trase a ztrácím orientaci v jihočeských vesnicích. Taky dostanu flašu s pitím, což je vzhledem k mému cca 200. místu v pořadí opravdu příjemným překvapením.
Krátce po opuštění bufetu se mi dres Eleven-Agnesi začíná nepříjemně lepit na tělo. Zatahuje se a těžký vzduch spolu s hřměním předpovídají pěknou bouřku. Po výjezdu polní cestou do Kamenné Lhoty se před obcí Smrkov dostávám dokonce za hranice republiky, do království krále Miroslava, který zde vítá závodníky s celou svou družinou. Po pár kilometrech vjíždím zpět, (bez kontroly na celnici - jsme v Šengenu, ne?) do české země a mířím znovu do Jistebnice, kde je druhá občerstvovací stanice. Poslední, tedy třetí kolo začíná brodem, který se dle pořadatele dá projet suchou nohou. Tvrzení je to odvážné a rád si to nechám od pana Rybaříka někdy ukázat. V jeho cyklistické schopnosti mám důvěru, ale obávám se, že pokud není místním vodníkem, tak si namočí tretry stejně jako já. Dál pokračujeme po polní cestě okolo rybníků. Cesta posléze začíná stoupat až k nejvyššímu místu závodu na Javorové skále vysoké 726 metrů. Odtud k Plechovu, poslednímu výraznějšímu stoupání, na jehož vrcholku čeká na závodníky poslední občerstvovací stanice s pitím. Začíná hřmět už dost blízko, ale posledních 5 km do cíle projíždím ještě za sucha.
V cíli čekal na závodníky doprovodný program s tématem husitských bitev (přeci jen jsme nedaleko Tábora). Začalo pršet, ale i tak se po náměstí honili Husité se Zikmundovou jízdou. Bohužel bez většího ohlasu diváku, jež se tísnili ve stanech či pod stříškami, schováni před bouří, která nabírala stále na síle. Škoda, program byl určitě dobře přípraven. Ani dojíždějící závodníci neměli z deště radost, sice jim omyla kola, ale docela se ochladilo.Pořadatelé zaslouží pochvalu. Trasa závodu byla pěkná, dobře značená, na občerstvovačkách i křižovatkách ochotní dobrovolníci. K jidlu jako již tradične na závodech KPŽ výborné těstoviny Agnesi nebo rizotko či pro masové gulášek. Jen mi zde chyběl stánek SunFood rodiny Rybaříků.
Jindra Volný
foto: Markéta Navrátilová, www.kolopro.cz
















