Trochu nezvykle se na závody připravujeme až k obědu. Prezence je do jedné, první bikeři se na trať vydají o půl třetí, což už je spíše čas odpolední siesty. Když přijíždíme do Bělkovic-Lašťan (nevím vlastně, v které dědině to je), pokouší se o mě příjemný spánek. Do menší vesnice se sjíždí k tisícovce startujících. Pořadatelům se daří parkovací chaos občas organizovat, ale parkuje se naprosto všude. Mezi tím probíhají maratónští běžci. Od rána to zde totiž žije různými sportovními akcemi. Po běžcích se rozjedou dětské závody. Samotný závod je i součástí Českého poháru v ? maratonu.
Než se dočkáme startovního výstřelu, meditujeme nad systémem řazení na start v seriálu Kolo pro život. Ač letos jedu podruhé a ještě nic moc, stojím v prvních třech stovkách, zatímco někteří aktivní a úspěšní kolegové okukují s pětisethlavého balíku za mnou. A to zde v Olomouci není žádná sranda. Zdejší špunt mi přijde již tradiční a ze zadních pozic zaútočit na přední příčky snad ani nejde. Ovšem co to hlásí speaker? Změna? Prvních 300 ks startuje v 14.30 a zbytek v 14.35. K organizační dokonalosti se přižene nad sportovní areál mrak a ušetří nás jinak nepříjemnému čekání na sluníčku.
Letos úplná pohoda. První třístovka uhání v ucházejícím tempu a i na úzké cestě to odsejpá, takže špunt se netvoří. Na začátku směřujeme přesně na úpatí Nízkého Jeseníku ke Šternberku. Šotolina se střídá s lesními cestami, pokud se jede po poli, polykáme kýble prachu. U Šternberku se chvíli škrábeme nahoru, takže průměr konečně začne z 28 klesat dolů. Nahoře přichází krásný rychlý úsek na tankodromu v oblacích prachu.
Po hodince přejedeme brod – tady snad na jediném místě se nepráší a je tu občerstvovačka. Jsem snad s Milanem první, kdo tu stojíme a užíváme si to. Má to tady atmosféru, fandí tu tak stovka diváků. Během minuty na občerstvovačce nás předjede 20 borců, ale v následné vydařené stojce postupně zase všechny sjedeme. Následných 10 km nabízí alespoň trochu technického svezení, zvláště singl trek po kořenech je moc pěkný. Pak až do cíle pole, lesní cesty, asfalt – prostě rychlovka.
Téměř celý závod jedu s kolegou Milanem, což je úplná pohodička, navíc se většinou pohybujeme v balíku, chvílemi i dvacetihlavém. Na závěr druhý atraktivní přejezd potoka obklopeného hrozny diváků a cíl. Vzhledem k profilu a délce trati dojíždí do cíle stále někdo, chvílemi i desítka do minuty, občas je k vidění krásný spurt. Já si dnes vybral notnou dávku štěstí, jelikož jsem píchl těsně za cílovou páskou. Defekt na trati může znamenat i stovku na cílové listině dolů – jako že o co jde, ale psychicky to vydeptá, když člověk fouká a přes hlavu se mu žene jedna skupina za druhou.
Chtěl jsem poplácat po rameni ty nejrychlejší, jenže si přesně pořadí nepamatuji a nerad bych někoho urazil, kdybych se spletl. Výsledkový servis tentokrát při slavnostním vyhlášení nic moc. Možná daň za lepší systém na startu. Až budete číst článek, snad se už na Cyklokankovsky.cz nebo www.kolopro.cz dozvíte přesné pořadí.
Tolik snad jediná výtka k organizaci, která už je jinak po letech vychytaná. Skvěle se především sedí na fotbalovém pažitu, fotbalisti tu musí být děsně vstřícní. K mytí kol je k dispozici asi 6 wapek , letos snad jen trochu zlobila sprcha. Jídlo chutné a vůkol všeobecná pohoda.
- další fotky jsou ZDE>>
Tonda Liebel
















