Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Drásal na pohodu i na doraz

10.7.2008 11:16

Trochu rozporuplný název článku poměrně přesně vystihuje můj přístup k tomuto MARATONU: Po loňském vyhoření těsně za půlkou jsem vyrazil volně a větší část jel zadrženě, ale i tak mi v závěru došlo a mohl jsem uplatnit závodnické srdíčko.

Bookmark and Share

Kdo dlouho líhá

Zpoždění a nahánění času jsem zažíval už od pátku. Zdržel jsem se v práci. Na místo dění do Holešova jsem dorazil těsně před půlnocí. Od bajkerů posilněných v místní osvěžovně jsem se nechal navést do zámeckého parku, kde byl kemp pro závodníky a doprovod. Zaparkoval jsem kombíčka, bajka v kufru přeskládal a natáhnul se vedle svého věrného oře.

Budím se chvilku po sedmé, ještě před pípáním budíku v mobilu. Příjemně se protahuji, když tu zvoní mobil. Jarek s napětím v hlase se ptá, kde jsem a kde mi může předat moje vyzvednuté číslo a čip. Ou jé, popletl jsem si čas startu. Startuje se v 7:45, za nějakých 20 minut.

Dávám se do bleskové přípravy a na náměstí vjíždím 4 minuty před startem. Hned se hrnu do cukrárny a žádám nestandardní sortiment: „Vodu a plnou nádrž prosím“ a podávám ochotné obsluze camelback. Před cukrárnou ke mně přibíhá nervózní Jarek a předává vzorně připravené číslo, čip a pásky. Stíhám jen 2 fotky startovního pole a při závěrečném proslovu přehazuji kolo přes hrazení předního koridoru. Výstřel mě zastihuje při přelézání. Ještě si vyslechnu pár šprýmů, když otáčím kolo do správného směru a vyrážím s ostatními.na trať. Má babička by řekla „Kdo dlouho líhá, ten h…o mívá“, ale já měl tentokrát štěstí babi – vyšlo to a jsem ve správný čas, na správném místě a připraven poprat se s tratí, která je pojmem pro každého věci znalého bajkera u nás i v blízkém okolí.

Začátek opatrně

V ulicích Holešova se pole sedmi stovek vytrvalců chovalo spořádaně. Ono s vědomím 120 km před vámi není nutno urvat dobrou pozici za každou cenu. Ostatně posouvat se vpřed bylo možné bezproblémů v prvních táhlých kopcích, na které nebylo nutné dlouho čekat. Na prvních sedmi kilometrech na kopec Proschlá jsme nasbírali nějakých 350 výškových. Vzhledem k bouřkám v průběhu týdne se trať oproti loňsku musela v úvodu dost přizpůsobovat, ale i tak pořadatelé zajistili velmi slušnou a jezditelnou náhradu.

Krátce po startu mě dojíždí Honza. Vloni jsme se dlouho drželi pospolu, abych ho v závěru porazil o slabých 5 minut. Tentokrát jede na první pohled s větší odvahou a větší fazonou. Držím se ho jen do prvního stoupání, pak ho „takticky“ pouštím před sebe a konejším se představou, jak ho znovu dojíždím v posledním kopci před cílem.

Úvodní série stoupání bez problémů

I dál jedu dost zadrženě, pamětliv jak mi zde došlo vloni a jak jsem se utavil na letošním Králi Šumavy. Holt naježděno není jako v předchozích letech a vsázím na zkušenost a taktiku ale na postupný útok.

Po úvodním propadu v pořadí to celkem vychází. Držím se takřka ve stejné skupince jezdců a nevypadávám z ní, přestože fotím ve všech úvodních brutálních výjezdech a výšlapech. I proto mě ještě před Proschlou dojíždí Romana. Pohodlně si ji dojíždím před Rusavou, na Hostýnu je zase dříve ona a při každém míjení prohodíme pár slov. Obdobně to mám s kamarádem Pepou. A tak mi to pěkně ubíhá. Výjezd, sjezd, výjezd:.. Hostýn, Tesák a ve sjezdu před Kelčským Javorníkem už od obou vím, že jim závod letos moc nesedí. To já od sebe fakt nic moc neočekával a s nahlášeným průběžným 311. místem na Tesáku jsem celkem spokojen.

Kelčský Javorník klasicky vyšlápnu po svých a tentokrát mi tento prubířský kámen a nejvyšší místo trati (850 m n.m.) nepříjde nijak zvlášť náročný. Holt, když tam člověk přijede rozumným tempem a ne úplně uštvaný (vloni), tak to ujde (doslova).

A chodí mi to asi dobře – nahoře jsem 290. a do cíle už jen necelých 90 km a 2000 výškových. Na Javorníku si tak připíjím podaným ionťákem a již bez větších obav přidávám na síle šlapání. Úvodní strašidelná série je za námi a následujících 30 km je jezditelnější.

Sjezdíky a výhledy

Sjezd do Rajnochovic je sjezdařská lahůdka. Pálím si to po šotolinových i šutrovinových cestách i cestičkách. Občas si to zkrátíme lesíkem. Paráda, tuhle trať vymýšleli znalci.
Při výjezdech kolem Čertova kamene a pasekami u Bílové (621 m n.m.) a pak na Píškovou máme Hostýnské vrchy jako na dlani. Počasí ideální, kolem 22 stupňů, sluníčko. Ale nejsme na výletě, ve sjezdu na Jarcovou je třeba opět dbát na vysokou pilotáž. Po sjezdu dojíždíme k 3. občerstvovačce na 61 km, kde konečně zastavuji a doplňuji kapalinu i pevné palivo. Objevený chléb se škvarkami a cibulí se stává hlavní zdrojem energie, rozinky a müsli tyče to dotvářejí na téměř raketový pohon. Tolik mé předpoklady, které je vhodné vyzkoušet v praxi následujících kilometrů.

Proti větru a před bouří do druhé půle

Za Jarcovou vjíždíme na silnici, kde fouká silný protivítr, a tak domlouvám s bajkerem spolupráci. Táhne mě rychlostí něco přes 30 km snad půl kilometru. V okamžiku střídání zjišťuji, že takové tempo dál neudržím ani náhodou a odstupuji po dvě stě metrech. Kolega se směje, ale brzy dochází síly i jemu. Skupinku, která nás míjí, zachycuji jen já. Jede nás osm a vydrží nám to společně další 2 km pod další dlouhé stoupání k Pržnu (300 – 600 m n.m.)

Stoupání po zhoršující se asfaltce nás dokonale roztrhalo. Nebe se nad námi zlověstně zatahuje a k větru se přidávají i ojedinělé kapky. Raději šlapu co to dá, abych byl od mraků za námi co nejdále. Zůstal jseml někde v první půlce skupiny. Na Prženském vrchu je občerstvovačka, dalším škvarkám a čerstvému ionťáčku nemohu po takovémto stoupání odolat.

Troják a stoupání po něm

Najíždíme na lesní cestu a vystoupáme dalších 200 m. Zdoláváme postupně nějakých 5 kratších, ale vysilujících stoupání, než se dostaneme na Troják (82. km), kde je hlavní občerstvovačka se servisem. Tady si dávám pořádně naolejovat řetěz. Postupně ochutnávám snad všechny dostupné dobroty. A kupodivu mě stále nedojíždí nikdo ze známých.

S doplněnými tekutinami a pár tyčinkami v kapsách vyrážím dál. Nožky už se netočí tak lehce jako dosud, ale oproti loňsku, žádný dišputát, je to neuvěřitelná pohoda. Za Tesákem mi hlási další posun vpřed, jedu kolem 275. místa. No jen aby to vydrželo. Stoupání ke Třem kamenům (741 m n.m.) je velmi prudké, ale vyjet se dá. Tedy pokud jsou síly. Já je měl dokonce i na následující Pardus (672 m n.m.). Odtud je nádherný výhled, dlouho si ho nevychutnávám, sjezdík odtud je opravdu výživný a je třeba předvést obezřetnějším závodníkům, že předjíždět se nemusí jen ve stoupáních.

Pitnou občerstvovačku v Jastřabí (93 km) jen projíždím, následující kopec Nad roztokou naopak v závěru tlačím. Následuje sjezd na nejnižší místo trati, kde je umístěna občerstvovačka Horní ves (102 km, 370 m n.m.). Zde opět jen projíždím, ale ne proto, že bych neměl chuť na místní dobroty nebo chtěl urvat ty dvě pozice na úkor otdychávčich. Mám spíše strach, že bych se jen těžko přemlouval k dalšímu pohybu a jen protahoval své trápení na trati.

První pád – držkopád

Takto si alespoň můžu vychutnat následujících 6 km stoupání s letmým startem. Jede se po rozbitém asfaltu a postupně ztrácím poslední zbytky sil. Řadím nejmenší převodník a co chvíli jedu ve stoje a přesto to příliš nepomáhá a cesta se vleče. V jednom místě, kde se sklon na chvíli sklápí a dokonce sjíždíme po bahnitých vyjetých kolejích přichází můj velký okamžik.

Pan Neomylný, konečně dělá chybu. Unavený a otupělý, přemýšlím nad blbostmi, strojově se vyhýbám kaluži a blátu a na poslední chvíli registruji, že se řítím nějakou 40 km/h na strom. Strhávám řízení na poslední chvíli. Přední kolo se mi však sekne a já sebou po celkem dlouhé profesionální odmlce (fakt je to pár měsíců, spíše let) padám. Ale při své pitomosti mám i štěstí. Velmi elegantně se vrhám hlavou a následně ladným kotoulem do maliní dolů podél cesty. Ani to nebolelo, končím v sedu s hlavou mezi koleny.

A už lezu zpátky ke kolu, které zůstalo na cestě. Řídítka otočená o 360 stupňů, ale jinak je OK. Po ohledání sebe i kola nasedám a znovu stoupám do kopce. Nahoře však zjišťuji, že nemám foťák. Takže naštvaný nejen z pádu, ale i ze své blbosti se těch půl kilometru vracím. Na podruhé nacházím místo pádu a na něm neponičený foťák a brýle coby bonus. No patrně jsem trochu otřesený přece jen byl.

Před Dubem, za Dubem a do cíle

Při pádu a následujícm zdržení mě předjelo snad deset jezdců. Postupně si je zase sjíždím v OPRAVDU posledním táhlém stoupání před občerstvovačkou U Dubu. Tu ze známých důvodů opět jen míjím a tlačím pěšmo na Hrubou Malíkovou (564 m n.m.). Krok za krokem, ale nic už mě nezastaví. Slovák, co mě jako jediný teď předjel, nahoře seskakuje a hustí kola před závěrečným sjezdem. Asi to tu zná, protože následuje nejprve pár záhupů, ale hlavně velmi dlouhý snad deseti km sjezd po lesní šutrovaté cestě, kde se dají super klopit zatáčky. Mrzí mě, že mě zde osolil jeden bajker. Na prdelce má napsáno Fryšták, takže evidentně místní znalec. Přes veškerou snahu ho předjíždím zpátky jen na chvíli, po nájezdu na silnici v Žopech mě definitivně předjíždí a na jeho tempo už fakt nemám – pomalu se vzdaluje.

Přijíždíme do Holešova, z cesty odbočíme do zámeckého parku. Následující krouceniny v parku mi připadají jako zbytečné trápení zvířátek. Námahu však více než vyrovnává srdečný potlesk při objíždění bazénu a zejména pak v cíli. Vytyčená trasa je obklopena hustým špalírem přihlížejících, takže si připadám jako pan VELKÝ závodník a patrně nejen já. Uznání si zde vysloužil snad opravdu každý bez ohledu na dosažený čas.

Výsledky, vyhodnocení, atmoška a fáma nakonec

Ten můj výsledek nakonec nebyl až tak světoborný. 7:26:42 je o 10 min horší než loňský a stačilo na 268. místo v absolutním pořadí. Honza mi nadělil 7 minut – a vyměnili jsme si tak pozice oproti loňsku.

To bych ještě pochopil, ale že vítězný Ondřej Fojtík (Toyota Dolák) dokázal proletět takhle náročných 120 km s převýšením 3268 m (dle mého tachometru) průměrkou 24 km/h, to už jaxi nechápu. Znamenalo to další drobné zlepšení jeho vlastního loňského traťového rekordu – nyní tedy 4:59:24,4. Dalším v cíli byl Václav Ježek (Spinning MB Alpine Pro) za 5:01:54.8 před Ondrou Haklem. (Toyota Dolák) s časem 5:04:29.

V ženách to dopadlo dle očekávání takto:

1. Petra Kottová (Toyota Dolák) 6:19:39
2. Pavlína Černá (MTB Team Příchovice) 6:34:20
3. Lucia Čuříková (eleven/Agnesi) 6:34:49


Kratší trasu 55 km dojelo 462 závodníků, ale jelikož se dle mého jedná o komerční úlitbu pravého Drásala, odkáži vás na kompletní výsledky všech kategorií, které naleznete na www.sportis.cz.

A co říci závěrem? Bylo to opět hódně dobré, vřele doporučuji. Atmosféra vynikající, nadšení pořadatelé, srdeční lidé kolem trati. Snad tohle sem přitahuje širokou bajkařskou obec a mezi nimi i takové týpky, co se s pár (stovkami?) najetých kilometrů perou s nástrahami trati a občas i svých zánovních kol deset a víc hodin.
Jo a abych nezapomněl – je vhodné ještě vyvrátit fámy o konci Drásala, které se sem tam objevovaly. Dle informací přímo od pořadatelů je to naštěstí jinak cituji:

Fámy o tom, že letošní Drásal byl poslední nejsou pravdivé. 16. ročník Drásala se pojede 4. 7. 2009. Pravdivé jsou pouze informace, že dojde k podstatným změnám na obou trasách. Nové trasy by měly být známy nejpozději na podzim tohoto roku.

text a foto: Pavel Macháček

Diskusní fórum pro: "Drásal na pohodu i na doraz"

Názor Autor Datum a čas
RE: Drásal na pohodu... Honza V 10. 7. 2008, 13:14
RE: Drásal na pohodu i na doraz
už vím, proč mě to jelo pomalu do kopce za Jarcovou. Když jsem na tu občerstvovnu dospěl já - po poledni - už nebyla cibula.

Fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |