- 22000 m převýšení
- 650 km délka….oficiální. Tachometr mi říká o 100 km více
- 7 dní dřiny, vína a švédských stolů
Jsou dvě možnosti, jak si to užít. Cítíte-li se na to a máte-li chuť, budete se hnát 7 dní okolo 6-9 hodin v sedle, častěji nad ním či s kolem na zádech. Nebo si budete jako já užívat krajinu, slunce, a svůj um ovládání biku po sotva schůdných pěšinkách, vyžírat refreshment stations, degustovat víno DOC Lange a zmrzlinu v cukrárnách s neopakovatelným italským Capuchinem. V obou případech se vyplatí zavítat v druhé polovině července do italsko-francouzských Alp, připnout si na řidítka startovní číslo s českou vlajkou a stát se tak jedním z mnoha nadšenců z celé Evropy i světa, kteří se toto dobrodružství rozhodnou absolvovat. Nebudete litovat, závod je opravdu nejen o tom dostat se do cíle před vašimi soupeři, ale i o sepětí s přírodou, úchvatné krajině nebo o občerstvovačkách s prohýbajícími se švédskými stoly. Nebudete litovat!
Závod, který se letos jel již po 15-té, je u nás znám i díky tomu, že za posledních 6 let nepoznal jiného než českého vítěze! (Ondra Fojtík nebo Radek Šíbl)
V ceně nemalého startovného 500€ je obsaženo:
- naprosto kompletní zabezpečení závodu (značení trati, startovní čísla, roadbook, možnost bikování v místech jinak pro bikera zapovězených) . Značení bylo naprosto perfektní a trasy nádherné
- nejbohatší občerstvovací stanice ze všech závodů v Evropě. Dle slov organizátora, která sice nemohu potvrdit, páč jsem nebyl na všech závodech, ale docela jsem si pošmákl
- kompletní stravování - snídaně (super akorát neznají vločky a kafe dělají z prášku),
po dojezdu opět pasta s ... či Riso a jiné další… bagety s marmeládou, nutellou etc.,
večeře v italském stylu (t.j. s lahví vína na stole) - zabezpečení lékařem a mechanikem závodu. To je obzvláště podstatná věc, ušetří spoustu problémů
To znamená vše bez nutnosti vytáhnout za týden Euro z kapsy… Já vytáhl jednou na zmrzlinu, kávičku a pstruha ( to už mi pasta s nugetou stříkala ušima).

IronBike 2008 - etapy závodu
• 19.červenec 2008: Entracque (Cn) Prologo
• 20.červenec 2008: Entracque - San Damiano Macra
• 21.červenec 2008: San Damiano Macra - Jausiers (FRA)
• 22.červenec 2008: Jausiers - Barge
• 23.červenec 2008: Barge - Torre Pellice
• 24.červenec 2008: Torre Pellice - Pragelato
• 25.červenec 2008: Pragelato - Cesana
• 26.červenec 2008: Cesana - Sauze d'Oulx
Den 1. Entracque (Cn) Prologo
Hromadný start na městský, téměř XC okruh ve 2 vlnách. Z těch pak 20 nejrychlejších závodníků jelo Grand Final. Pěkná podívaná pro diváky, sympatická trať a seznámení s pořadatelským týmem. Večer víno a živá hudba. Prostě pohoda.
Den 2. Entracque - San Damiano Macra
Vůbec jsem netušil do čeho jdu, takže dle rady zkušenějších jsem se pořádně nasnídal. Těstoviny s nugetou, horkým Latte a 2 banány řadně naštouchat a posypat grankem a je to. Moje snídaně nadcházejících sedmi dní. Po startu se jelo x km z kopce v balíku a pak už jen kopce a kopce. Nahoru dolů jako na houpačce. Byla to jediná etapa, která mi připomínala českou krajinu. Bohužel jsem se na cca 50. km potkal s dveřmi otevřeného jeepu. Zlomená hrudní kost (včera dopotvrzeno rentgenem), roztrhlé obočí a utržená tretra. 13 minut ošetření, ale přeci jen 13. místo. Doktor byl odborník na pravém místě.
Den 3. San Damiano Macra - Jausiers (FRA)
Podle propozic 120 km. Na start závodu nás ve 2 vlnách vezl autobus. Po startu následoval parádní asfalt utahovák. Pak už alpská klasika, výhledy pro Čecha nezvyklé, panoramata... A samozřejmě dřina, dřina, dřina. Měřené úseky mě vždy bavily víc, než dojíždět jen tak do cíle. Pro představu - jedete dvě RZ, před a po nějakém luxusním pojíždění prostě labůžo, ale po 7 hodinách jste pěkně utahaní a před vámi 25 km do cíle etapy. O nic už vlastně nejde, jen dojet. Já si v rozumném tempu dojel pro 14. pozici.

Den 4. Jausiers – Barge
Podle mě nádherná etapa. Start brzy ráno, což pro mě znamená startovat ještě s kocovinou, ale nevadí. Máme cca 60 km na rozjetí a pak teprve měřený úsek. Těstoviny do sebe lámu s nevolí a žaludek se bouří. Rozjezd si odbudu s klukama Kučerovýma od Doláků a pak hurá na měřený úsek. Kočka je pryč, tak to zkusím trochu popohnat. Zlomený hrudník bolí a tretra mi při běhu padá z nohy, ale co - dal si se na vojnu, musíš bojovat! 1. RZ je něco mezi během, technickou jízdou a nehorázným downhillem, kde, jak říkají místní, i Janota (Toyota Dolák) běhá. Já si tu vyhopsal tuším 8. místo a namožené vazy v koleni. 2. RZ je jetelný kopec 12 km, takže poho a pak sjezd na čelovku tunelem, následovaný sjezdem po šotolu. Nahoru dobrý, ale z kopce jsem po… až za ušima. Dnes tedy 8. a 9. místo.
Den 5. Barge - Torre Pellice
Asfalt do kopce, pak těžký šotol. Následně lomem dolů, kde jsem bodnul a vazy v koleni mě donutily sedět v lomu a čekat až ta bolest opadne. Se závodníky z JAR, Craigem a jednou slečnou (jméno jsem zapomněl) jsem se pomaloučku vydal směr občerstení. Etapa se směšnými 85 km mě donutila k ústupu. Ale udělal jsem asi dobře. O bednu jsem nejel a strach z trvalých následků přemohl odhodlání nedostat 10 000 B penalizaci.
Další etapy jsem už projel jen na foťák, zmrzku a vínečko. Vazy v koleni mi už nedovolily zabrat a zlomené sternum zase vzít kolo a běžet, popř. jít ze sedla. Takže ve stručnosti - zážitek na lanovkách s výhledem do kraje. Sjezd pevností po x stech schodech i točkama, kde máte ruce jako vánočku. Polovinu schodů běžíte jako horské kozy, v polovině vaříte kotouče v jízdě po předním kole. A samozřejmě závěrečná etapa na proslulý Chaberton (1900 výškových metrů na 12-ti kilometrech) se Champaign na vrcholu ve stanu pod pevností za doprovodu vrtulníku + následný sjezd a dojezd do cíle v Sauze d'Oulx v totální alpské bouřce...
Co říci závěrem? Tohle není Kolo pro život, nejedete 300 km sem tam po Čechách pro 60 km tratě a pivo v cíli. Tady to je jiná dimenze MTB. Jiná dimenze bytí... Jeden den si nevypereš a druhý den máš zadaček jak biftek. Nic nezanedbat, jinak to může sakra bolet. Ale zážitky vám nikdo nevezme. Já chtěl aktivní dovolenou a dostal jsem ji. Kdo přijel závodit, byl určitě také víc než spokojen. Takže příští rok se všichni těšme na budíček hlavního chiefa - Bon Džorno!
Jindra Volný
foto: www.ironbike.cz
















