Trať byla nasáklá, a když před jedenáctou začalo pršet znova, stal se se závodu opravdu „totální bajking“. Nejlíp to vyjádřil vítěz Jan Hruška slovy „bylo to hrozný peklo!“.
Jelo se na třech tratích – pohárové 100 km (sešla se zde celá maratonská špička), classic 65 km (reálně 67,3) a hobby 30 km. Na nejdelší se vydalo 105 bajkerů, další dvě tratě bohužel trpěly malou účastí (počasí), takže čítaly 91 a 25 startujících. Trať už byla na stránkách Cykloserveru několikrát popsána, takže se tomu vyhnu, stejně jsem neměl čas vnímat, kde zrovna jsem. Jen oproti jarní variantě přibyl v závěru výjezd na vrch Babka, takže se protáhla o cca 4 kilometry.
Letos poprvé jsem se nepřihlásil na nejdelší trať, a jel tedy klasiku 65 km, což bylo šťastné rozhodnutí. Po startu se jede celkem pohoda, asi se v úvodním výjezdu na hřeben všichni šetří v očekávání toho, co je čeká. Jede se mi dobře a oproti květnu si s kořeny pohrávám a docela mi to i jde (poučil jsem se a snížil tlak v pneu). Baví mě to a ani mi nevadí zima a mokro.
Jenže po necelé hodině začíná znovu pršet a prší celý den až do večera. Trať nasáklá vodou už nic nepobere, takže se hned všude tvoří kaluže a bahno. V lese na kamenech a kořenech to ještě jde, ale na cestách či lučních pasážích to stojí za to. Přestává fungovat řazení a rapidně ubývá hmoty na špalkách. Pole je roztrhané a většina závodníků jede na samotku a trpí si ten svůj závod. Teplotu odhaduju pod deset stupňů, místy je dokonce solidní mlha a stále prší.

Tílko a lehké návleky na ruce a kolena jsou fakt málo, ale pořád lepší, než nic. Ale představa, že bych v tomhle marastu a totálně promočený a zmrzlý třeba spravoval defekt, mě docela děsí. Modlím se, aby kromě brzd, které už moc nefungují, neboť jaksi pomalu brzdit není čím, vydrželo aspoň to ostatní. Smyk jakžtakž, i když ve fialovém palci už není síla na mačkání páčky a musím si pomáhat druhou rukou. Horší je to vzadu, dolů už to skoro vůbec neřadí a tak občas leju z bidonu drahocenný jonťák na šaltr a kazetu, ve snaze smýt aspoň ten největší bordel.
Posledních 20 km už je fakt martyrium, prudké sjezdy musím běhat, protože páky zmáčknuté až na doraz ke gripům dávají jasně najevo, že dneska jsem dobrzdil. Vleče se to a hodně protahuje, časově musím taky určitě ztrácet. Poměrně se divím, že jsem si ještě někde neustlal. To se ale vzápětí mění v mírném sjezdu před levou zatáčkou, kdy jinak skvělé Karmy, které ale nemají mazlavé bahýnko vůbec rády, nijak nereagovaly na mé povely rukou a jely si klidně někam úplně jinam, takže docela razantně opouštím stroj a letím vzduchem na pravý bok. Bláta bylo dneska málo, takže se v něm musím ještě řádně vymáchat, asi abych si to dlouho pamatoval. Naštěstí kolo přežilo, kromě spadlého řetězu a urvaného držáku pumpičky, takže se dá pokračovat. Uf…
Závěrečný výjezd na Babku už se docela zajídá, člověk toho má dost a teď tohle. Nahoře těžký přejezd kopce mezi kameny a v následném sjezdu, kde samozřejmě tlačím, se kolem mne prožene neskutečným způsobem jedna z holek – no to je ostuda. Ani ne tak to, že je to holka, je prostě dobrá, ale ten způsob…
Kopec po vrstevnici dolů k řece už sjíždím s největší opatrností, jaké jsem ještě schopen, protože kdyby se teď mělo něco stát, když už jsem se dostal až sem, to by mě hodně štvalo. Hehe, v tunýlku na louce je asi tak 20 cm vody, takže podlážky a všemožná prkna v něm naskládaná plavou a kolo tak na chvilku plní funkci ledoborce.
V Letech ještě zamknu vidli a zašpurtuju si do cíle, i když moc efektu to nepobralo, poněvadž nikde není ani noha. Kdo může, je schován před deštěm, či někde provádí očistu apod. V cíli jsem na 41. místě celkově a 11. v kategorii – čas skoro o hodinu delší, než v květnu. Totálně zmrzlý se vydám k Sokolovně umýt kolo a s ostatními se stříkáme hadicí i navzájem, abychom ze sebe smyli nánosy bahna. Brr…
Takže letošní extrémní Brdy byly opravdu extrémní. Už tak dost technická trať nabrala díky počasí několikrát na obtížnosti a dokonale prověřila techniku – myšleno jak tu jízdní, tak tu průmyslovou. Velký kredit si zaslouží všichni, kdo dojeli, hlavně pak ti, kdo strávili na trati v tomhle pekle i osm hodin.
Kvalitu závodů, které dělá Michal Dalecký, už jsem dříve chválil několikrát a i teď bylo všechno tak, jak má být. Velký dík tentokrát patří i dobrovolníkům na trati a občerstvovačkách, protože strávit v těchto podmínkách na místě celý den… to už je možná lepší zničit se na tom kole.
Kompletní výsledky ZDE, další info poskytne maratony.sportbusiness.cz.
Pavel Polidar
















