Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Cyklobraní 2008 aneb moravské tropy

16.9.2008 15:02

V sobotu 6.9. se jel v Jevišovce, malebné jihomoravské vísce, další závod KPŽ. Název cyklobraní byl příhodný. Trasa dlouhá 56 km(ne avizovaných 66!!!) vedla po moravských a rakouských vinicích. Převýšení bylo jen 215 metrů, a tak ač bylo jak v tropech, vítěz závodu Zdeněk Mlynář (MAX CURSOR) měl průměrnou rychlost skoro 40 km...

Bookmark and Share

Pro mě závody začaly již pátečním odjezdem na Moravu. Cestou na nádraží jsem zmokla, vlak měl 90 minut zpoždění a na D1 byla před naším sjezdem nehoda.Tak jsme si užily s kamarádkou bloudění po moravských okreskách:-) Do Jevišovky jsme nakonec dorazily docela rychle (i když jet jen podle rad „Zuzany“, jak hezky Jája své GPS říká, tak bychom asi bloudily déle)...

 

Po příjezdu jsme se ubytovaly u známé. Chvilku poseděly na terásce a přes przentaci jsme se vydaly na projíždku do sklípku pro „něco na večer“. Výlet to byl pěkný, asi 25 km, po rovince, na rozjetí akorát ... jen nám nedošlo, že po 8 večer se stmívá, a tak cesta zpět byla pěkná noční bojovka. Nebylo vidět na krok a my měly jen malé červené blikačky...:-)

 

Ráno jsme neměly kam pospíchat, ale z postele nás vyhnalo vedro... 30°C v 8 ráno - to budou závody... Po desáté přijeli kolegové z BTK (Bike Team Kralupy) a prý jestli bych jim tašky s čipy mohla donést k autu. Nojo proč ne, ale jak pobrat těch 8 tašek, když v každé je láhev vína? Paní domácí to vyřešila za mě, půjčila mi kolečko (takové to na maltu). Do něj jsme nandaly tašky a já vyrazila na pouť přes vesnici na parkoviště. Myslím, že jsem byla dobrá atrakce, známí na mě pokřikovali cosi jako že jsem svačinářka, další zase, že si ty vínka veme, abych se s tím nemusela tahat...(„To víš že že jo, ani náhodou...“:-). Kolegové můj dopravní prostředek ocenili potleskem a pochvalou. S prázdným kolečkem jsem to poklusem vzala zpět převléknout se a jít vystát místo na start.

V 11:30 jsme vyrazili na trať. Od začátku se jelo rychle, při vjezdu na polní cestu se zvedl oblak prachu. Snažila jsem se držet rychlost a za někým se schovat, ale moc mi to nešlo. Asi na druhém kilometru jsem dostala křeč do břicha. Začala jsem přemýšlet, že to otočím. Sice se jelo stále po rovině, ale s bolestí v břiše se blbě šlape...

 

Po chvíli se objevil první kopeček. Ten už byl v Rakousku a vedl vinicí ke sklípkům. Tam mě mí křečci díkybohu opustili a já frčela prašnou cestou dál. Nalepená za zadní kolo soupeře jsem se vezla skoro bez šlapání. Najednou se objevil kopec, působilo to trochu jak fata morgána, v téhle rovině kopec, který všichni tlačí?? Nu, ale byl kraťoučký, jen to úmorné vedro.

 

Následoval kamenitý sjezík a zas rovinka, na jejím konci občerstvovačka. Hlad jsem neměla, bylo vedro a já byla ráda, že mé břicho neprotestuje.Chtěla jsem se jen napít vody. Kelímků na stole bylo dost, ale voda nikde. Aha, tamhle má pán dobré vody.. jednu jsme ukořistila, napila se, zbytkem se polila a zase honem točit.

 

Do konce prvího kola už to bylo po rovině, často ale hluboký písek a těsně před Jevišovkou hráz poldru, která závodníky naklepala jak řízek.

 

Jelo se mi dobře, většinou v nějaké skupince. Vítr mezi vinicemi byl jemný, ale vysilující. Těšila jsem se na občersrvovačku na vodu, ale ouha, voda nikde. Že si mám dojít do sklípku (byl hned vedle), tam paní plnila bidony. Do kelímku mi prý nenaleje, mám si vzít bidon. Tak jsem si ho vzala, ale jelikož jsme měla na kole vlastní ionťák, tak jsme ho po napití a polití zahodila (vím, že je to plýtvání, ale když nebyl kelímek...)

 

Cestou do cíle jsem předjela pár lidí a dojela v čase 2:28. Nemajíc na kole tachometr jsem si řekla, jak jsem dobrá, že 66 km za 2:30, ale chyba lávky. Trasa ve skutečnosti měřila jen 57 km. Nu což, nakonec to bylo 11 místo v kategorii.

 

Odpoledne bylo vyhlášní nejdříve dětských závodů, následně vystoupení Pepy Dresslera a pak také vyhlášení dopělých. Tasa 33 km se jela jako firemní závod ČS a Kooperativy a 66 km jako bodovaný závod seriálu KPŽ. Vyhlášení tomboly bylo rychlé, jen jedno vyvolání a pak další cena. Nakonec byli na programu hudební hosté, ale to už jsme se připravovali směr Praha.

 

Závod to byl rovinatý, ale vysilující. Přeci jen si člověk nikde neodpočine a neschová se před sluncem. Trasa byla značená dobře, pořadatelé na křižovatkách a želeničních přejezdech. Na startu ochotně servisoval M. Pulpán. Pro děti škola kola Pepy dresslera a pro diváky stánky sponzorů, partnerů a občerstvení. Jen jedna věc mi vadila, a to již zmíněná voda a občerstvovačka vůbec. Výběr jídla nebyl moc veliký a hlavně ta voda... stýskalo se mi po jiných závodech, kde mi někdy i vícero ochotných dobrovolníku „cpalo“ kelímek s vodou a v cíli jsem dostala flašku dobré vody...tady nic...Škoda, zrovna když je takové vedro...


I přes tyhle nedotatky a to, že se celkově našemu týmu bohužel moc nevedlo, se mi závody líbily a snad se příští rok zúčastním znova.
 

Jitka Slabá

Diskusní fórum pro: "Cyklobraní 2008 aneb moravské tropy"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |