Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

V Trutnově na posledním letošním závodě KPŽ

8.10.2008 12:55

Trutnov je posledním závodem seriálu KPŽ. Ráno jsem cítila formu a chtěla jsem se tak důstojně rozloučit se sezónou. Brácha se oproti mě necítil v pohodě a do závodu se mu vůbec ani trochu nechtělo.

Bookmark and Share

Měl závadu na přehazovačce s a předjednal si revizi kola u servismana KPŽ Martina Půlpána. Do poslední chvíle spoléhal na to, že mu mechanik řekne, že se to nedá opravit a on nebude moct jet. V autě nemluvil o ničem jiném. "Kéž by to nešlo opravit.“ Stroj byl nakonec provizorně zprovozněn a brácha naštvanej, že musí nastoupit do závodu.


Startovalo se na náměstí v Trutnově a pak se razilo do lesů. Čekaly nás dva 25 km okruhy, celkem 50 km. Rozhodla jsem se ze sebe vymáčknout co nejvíc, když je to poslední počin KPŽ. Ze začátku to docela šlo. Tepovka ukazovala, že odvádím poctivou práci. Hned v prvním znatelnějším kopci mi ale dost lidí odjelo. Tenhle scénář znám a vím, že to chce zachovat klid. Nikterak jsem se nenechala vyprovokovat. Většina lidí to po startu totiž nakopne, jedou, co to dá a pak odpadnou. Sázela jsem na to, že si je pak dojedu, až se unaví. Tou dobou jsem byla ještě plná optimismu a očekávání ze super výsledku.

 

Záhy ale přišlo první rozčarování. Já tam v lese makala do kopce při tepovce skoro 180, sotva jsem popadala dech a v tom se něco přese mě přehnalo. Fakt jsem myslela, že padnu na čumák. Předjížděl mě totiž klučina na koloběžce a lehce se odstrkoval jednou nohou od země, jako by žádný kopec neexistoval. Nechápu. Ta zatracená koloběžka mě brala dvojnásobnou rychlostí. To snad není možný! Podle klasického scénáře, na který jsem byla doposud zvyklá, to rozhodně nešlo. Po dvou hodinách jsem se ocitla na trati úplně sama.

 

Terén mi taky moc nevyhovoval. Byly tam dva výraznější kopce, zbytek trasy zvlněný. Všude byly hupánky, které se daly dobře vyjet setrvačností a na těžší převod pak došlapat ve stoje. Tohle já neuznávám, protože mě to dost vyčerpává. Mám radši, když je to dlouho do kopce, protože vím, že pak je to zákonitě z kopce, kde si odpočinu. Ale tyhle hupánky fakt nemusím.

 

Když jsem zjistila, že jsem na trati úplně sama někde vzadu, začínalo být jasné, že je to se mnou moc zlé. Byla jsem dost utahaná, síla žádná, píchalo mě v boku atd. K dovršení všeho mě na konci prvního okruhu předjela motorka, za pár okamžiků se přes mě přehnal první chrt, pak další dva a pak celá smečka závodních chrtů. No hrůza. Nikdo si neumí představit, kolik to vezme kuráže a jaký je to nápor na psychiku. Oni už jeli do cíle a mě čekalo ještě jednou tolik. V tu ránu jsem chtěla vzít kolo a praštit s ním o zem, kor když tam stáli fanoušci a tleskali všem, co mě předjížděli. Říkala jsem si, že to nemá cenu.

 

Když jsem projížděla kolem cíle a mířila do druhého okruhu, už tam na mě mával brácha, že vzdal. Důvod? Prý mu odešla přehazovačka. Okamžitě jsem mu nabídla k dispozici své kolo a marně doufala, že nabídky využije. Naléhala jsem, ať si to zatracené kolo vezme a ať dokončí. Já už jsem toho měla totiž plné kecky a dál se mi rozhodně nechtělo. Když brácha zjistil, že to myslím s tím kolem vážně, dost se vylekal. Okamžitě začal mluvit o tom, že ho bolí noha, je zima, že prostě dál nepojede. Už se prý rozhodl. Já jsem se taky rozmýšlela, že se na to vykašlu.

 

V polovině seance, kdy jsem stála opřená o kolo a hledala jsem alespoň 3 důvody, proč vzdát, mě pořadatelé přerušili tok myšlenek. Vadilo jim, že stojím v cestě. Vyzvali mě, že stojím blbě a ať jedu dál. Nasedla jsem. Tou dobou jsem už byla rozhodnutá udělat všemu konec. No co, cíl byl po levici asi 200 metrů, tak proč toho nevyužít. Chtěla jsem to tam strhnout. V tom na mě ale začal mávat jiný pořadatel, že takhle rozhodně ne, že jedu špatně a poslal mě do druhého kola. Můj morál mi nedovolil mu na rovinu říct, že končím. Hrdost zvítězila a já se jala dokončit závod.

 

Na občerstvovačce se bavila obsluha o tom, jak jim chvíli přede mnou jeden chlapík oznámil "Končím!“ Začal z kola ztrhávat startovní číslo, odevzdávat čip a byl dost neodbytný. Já jsem mu tak záviděla a chtěla jim říct úplně to samé.

 

Druhé kolo bylo fakt trápení. Furt jsem si říkala, že ještěže tenhle závodní cirkus (sezóna 2008) končí. Už jsem fakt nemohla. Nikde nikdo. Hledala jsem v sobě pozitivní motivaci k dokončení závodu, a tak jsem použila metodu autosugesce. Vsugerovala jsem si, že nejsem poslední, ale naopak první. A právě proto jedu sama, a že pokud si chci náskok udržet, musím do toho šlápnout. Nemůžu říct, že by to fungovalo stoprocentně, ale něco to do sebe mělo a podařilo se mi nakonec předjet 5 lidí. Stálo to dost sil, dokopat se až do cíle.

 

Navzdory tomu, že jsem si tam fakt zkusila a dost i zanadávala, musím říct, že byl závod dobře nachystán. Značení trati bylo přehledné a trať pořadatelsky výborně zajištěná. Obsluha na občerstvovačkách byla super a soucítila s námi posledními.

 

Nechce se mi ani věřit, že to končí. Už jsem si tak nějak zvykla někam každý týden jezdit. A myslím, že mi dá kde kdo za pravdu, že se mu po sezóně bude stýskat také. Sportu zdar! Nazdar!

 

Lucie Pouchová

Diskusní fórum pro: "V Trutnově na posledním letošním závodě KPŽ"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |