Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Stále lepší Příbram

6.5.2009 12:27

Od Příbrami jsem nečekala nic zvláštního. Respektive jsem si říkala, že mě nic nemůže překvapit. Závod jsem letos jela potřetí. Poprvé, před 2 lety, jsem absolvovala trať za doprovodu pořadatele, který měl nakázáno jet na motorce za posledním. Loni mě na kolena srazilo pekelné horko a letos? Mám přece naježděno.

Bookmark and Share

Mírně mě znepokojovaly informace od lidí, že pořadatelé dělali změny na trase. Předpokládala jsem, že to budou jen drobnější kosmetické úpravy. Už posunuté místo startu dělalo závod o 2 km delší než loni. Nervózní jsem nebyla, čekala jsem, že bych závod mohla zajet za 3,5 hodiny. Kolegové z naší stáje byli celí nedočkaví a už hodinu před startem otravovali, ať si jdem vytočit nohy. No jo, ale to my s bráchou nejsme přece padlí na hlavu, aby jsme jak paka hodinu šlapali pro nic za nic a pak půl dne jeli závod.

 

Nevím, jak na to jsem s kondičkou, celou zimu jsem sice jezdila, ale moje výkonnost po 3 letech snažení na kole vypadá, jako bych nikdy o sport ani nezavadila. Když se hledám ve výsledcích, jsem furt na posledním papíře. Už si nekladu otázky proč... prostě to tak je. Slíbila jsem si letos prvních 15 závodů z KPŽ jet na pohodu, nikam se nehnat a užít si to. Já se řídím heslem, že přidat na tempu se dá vždycky.

 

S bráchou se dobrovolně řadíme na konec fronty, máme sice čísla do třetího koridoru – ale to je vyjetá lajna z dob naší loňské slávy. Z důvodů propagace Černých koní se docela hodí, že uzavíráme startovní pole právě my.


Ve 12:00 se odstartovalo. Celá masa startovního pole se dala do pohybu, ani jsem nezaznamenala, kde a kdy se skutečně odstartovalo. Prý se ze začátku pojede pomalu a pak se přejde na ostrý letmý start. To my borci v zadních řadách ani nepocítíme. Jedeme co se dá, dokud nepadnem. Docela se dívím, ale jsem v ráži. Začátek dobrý, upaluje mi to a hrnu to dopředu, kéž by mi to tak jelo furt. Tepovka se mi drží něco mezi 165-175, což je u mě furt v pohodě. Na prvním štěrkovém sjezdu si malinko odpočinu a chystám se to opět roztočit.

 

Sakra! Už to nejede. Mám nějaké líné tělo, nohám se nechce šlapat. A to je právě to moje prokletí. Sice mám nalítáno, ale tělo odmítá pracovat víc, než je bezpodmínečně nutné. Musím poslechnout volání divočiny a přistoupit na spořivé tréninkové tempo. Vím, že mám na víc, ale nohám se fakt nechce. Je pro mě velice potupné, když mě sjíždí brácha, který posledních půl roku používá bicykl k ledasčemu, jen ne k ježdění.

 

Asi tak po 10 kilometrech poznávám novou tvář Příbramského Permoníka. Permoník už není letecký závod, jako tomu bývalo doposud, trať se stala náročnější, poctivější, různorodější a krásnější. Krásu jsem vnímala první tři hodiny. Pak už jsem toho měla plné zuby a nostalgicky vzpomínala na starého dobrého Permoníka.

 

Největší podpásovka byla informace, že vítěz už je dávno v cíli. Když se k vám dostane taková informace a vy jste někde v půli trati... no prostě s takovou se jede člověku hned lépe. Soustředila jsem se tedy na dílčí cíle a drobné maličkosti. Udělalo mi radost, že stojku za druhou občerstvovačkou jsem vyjela víc jak do půlky, zatímco ostatní šli pěšky a vrchařskou prémii, tu jsem vyjela celou. Možná, že pěšky bych to dala rychleji, ale ode mě to byl fakt výkon. Takže oproti loňsku aspoň nějaký ten úspěch.

Těším se na poslední občerstvovačku, protože vím, že od tamtud je to už po silnici rovnou do cíle. Byl to jediný psychický moment, který mě držel nad vodou. Čekala jsem na závěrečnou silnici jako na smilování. Dojíždím zakřečovaného a hladového stájového kolegu. Napravuji mu náladu a dodávám naději. Říkám mu, že máme závod takřka za sebou, že už to bude jen po silnici. Omyl! Třetí občerstvovačka je hozená šejdrem v lese a cíl bůhvíkde. Tam mi obsluha sdělila, že je to ještě pěknej kus lesem. Po silnici ani vidu ani slechu. Byla to pro mě čára přes rozpočet.

 

Odvodila jsem si, že by to mohlo být do cíle 10 kilometrů a začala finišovat. Šla jsem tvrdě na věc a míjela jednoho závodníka za druhým. I když jsem cítila celkovou únavu, bylo stále z čeho brát. Na tachometru mi už uběhlo 10 kiláků a cíl stále v nedohlednu. Bylo to jak za trest.Natočila jsem víc jak 65 km. Na trati jsem strávila neuvěřitelných 5 hodin a přijela, když zrovna vyhlašovali.Nejvíc deptající pro mě vždy je pohled na naše kolegy z týmu. Já přijedu do cíle a oni jsou už vymydlený, nametený, převlečený a najezený. To jim vždycky závidím.

 

Na závěr bych chtěla pořadatatelům poděkovat za skvěle připravený závod. Značení trati bylo perfektní, občerstvovačky chutné a obzvláště se mi líbila obměna trati. I když mě to trochu paralyzovalo a celou neděli jsem prospala, závodu změny prospěly. Trať tím získala na důstojnosti a na kráse. Od teď je to závod, který se bude každému dobře pamatovat. Jen tak dál!

 

Lucka Pouchová

foto: Markéta Navrátilová

Diskusní fórum pro: "Stále lepší Příbram"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |