
Do dějiště jsme dorazili ještě v pátek v podvečer. A hned po příjezdu bylo veselo, protože jsme při „odbavení“ potkali kompletní tým Nadržených šípů ve složení: Maňas, Lukáš, Skaut a šli se s nimi „aklimatizovat“ do místní restaurace. „Ten vrchní je nějaký divný“, říkali kluci, když jsme tam dorazili. Jejich obavy se záhy potvrdili. Pán měl totiž slušně „nakoupeno“ a zvrtal, co se dalo, takže po komplikované večeři a dvou kusech měníme lokál a dolaďujem formu přímo v centru závodu v Kylešovicích. Kolem jedenácté si ustýláme vedle auta na parkovací louce, kde ještě nikdo není.
Za svítání nás budí kapky deště, tak se kvapem stěhujem do našeho Tryskáče a dospáváme na sklopených sedačkách. Asi jsme večer trochu přeladili, protože se probouzíme docela pozdě. Louka už je plná aut bikerů a panuje čilý ruch. Musíme si proto pořádně pohnout, abychom byli včas na opavském Horním náměstí, kde v devět SELČ startovala naše „dlouhá“. Obloha se kaboní, je kláda jak na motorce a nikdo netuší , jak bude.
V devět to odpálili a peloton v rekordním počtu 330 bajkerů i bajkerek se řítí místy i na limitu povolené rychlosti ospalou Opavou do Kylešovic, kde byl tradiční ostrý letmý start. Snažil jsem se držet šípáků na dohled, i když jsem zprvu neměl pochopení pro jejich strategii - napálit začátek a pak se uvidí. Zuzka si jela svoje „blues“ a jistila to tradičně ze zadních pozic.
Trať byla letos pěkně sjízdná, řepkové pole kousek před Hradcem leželo ladem, bláto i přes ranní spršku bylo spíše výjimkou, takže to pěkně fičelo.

Dlouho jsem jel s Lukášem v tandemu, každou chvíli jsme se střídali. Klobouk dolů, jestli měl letos opravdu najeto jen těch sto, jak říkal. Na prvním bufetu sjíždíme Skauta, který tam víc než jídlo obdivoval obsluhu. Pak jsme to až skoro do půlky táhli ve třech, než Lukáš začal trochu vadnout a Skaut jako správný týmový parťák s ním držel tempo. Mezitím jsem ještě stihl nějakému nebožákovi zase půjčit pumpu, takže jsem jel asi 50 kiláků bez ní. Od půlky mi na záda dýchal Maňas, kterému jsem měl co vracet z „juváče“. Po občerstvici na šedesátém kilometru jde dokonce na chvíli přede mě, ale adrenalinový sjezd kousek za bufíkem jsem slítl na hraně přilnavosti dezénu a získal rozhodující metry. Až do cíle už nebyl na dohled. Tím však definitivně padlo mé marné předsevzetí, že fakt nebudu závodit a až do areálu chovatelů jsem do toho řezal, seč mi ubívající síly stačily.

Tentokrát jsem vůbec po prvé nikde nehavaroval, přestože o krizovky nebyla nouze a cílovou pásku jsem protnul něco pod pět hodin. „Šípáci“ pak dorazili všichni do deseti minut, což bylo skoro neuvěřitelné, jak jsme jeli vyrovnaně. Taky moje pumpa dorazila asi dvě minuty po mně. Rychle jsem se umyl, oblékl a valil na tradiční guláš s pivem, abych stihl ještě Zuzku v cíli. Po deštivém vyhlášení a tombole, kde jsme zase nic nevyhráli jsme se rozloučili pro letošek definitvně s bajkmaratony. Nezbývá než pochválit organizátory, že udrželi svou laťku a připravili opět kvalitní závod.
Michal Karlík
foto: Mioslav Chládek, www.mirekchladek.cz
















