Startuje se na inlinovém oválu, kde byl včera cíl. Začínám zcela vzadu, což se neukázalo úplně šťastné. Peloton se ve vesnici natáhl. Ve stoupání se propracovam dopředu, až najednou vidím přede mnou další balík. Jedeme ve čtyřech pak ve třech pak ve ve dvou a nakonec nechávám zbylého borce jet a na odbočku do terénu dojíždím sám. V terénu se přidávám ke dvojici z Belgie. Když zjistí, že jedu sám, tudíž nejsem soupeř, tolerují mne. Do té doby měli snahu mne urvat. Idylka brzy končí kvůli hlubokým bažinam. Jednu chvíli zapadnu až po koleno. V první čistší kaluži zbavuji tretry bahna, abych mohl nášlapnout do pedálů. Totální promočení mi po včerejších jízdách řekami připadá normální. Skupinka se zvětšuje. Pak se zase člení podle nadšení, s jakým borci skáčou do bažin. Nakonec jdeme ve dvou.
A je tu první bufet. Do kapsy banán, do ruky ionťák. Obojí konzumuji během kamenitého výstupu. Cesta až byla fajn, jen nebýt těch bažin. Zajímavostí je výjezd sjezdovky podél vleku, bohužel mimo provoz. Sjezdy jezdím tradičně opatrně, obzvlášť po včerejšku. Mezi dvěma sjezdy je i druhý bufet. Tady opět jen rychle něco do kapes. V předchozím sjezdu mne totiž předjela první žena a v následujícím i druhá. Uvolňuji cestu a hned mi s dvěma dalšími borci odjíždí. Jedu sám. Chvílemi je vidím před sebou, ale nedaří se mi je dostihnout. Také zjišťuji, že jsem málo jedl a pil a mám hlaďák. V poslední době jsem žádný maratón nejel, jen závody kolem 2 hodin. To sedí, už bych se raději vyjížděl, jsem však v polovině. Elán je pryč. Přichází řemeslo. Cpu do sebe tyčinku, banán, tabletu, hodně piju. Na další bufet se sjíždí po sjezdovce.
I tady se cpu. Předjíždí mne pár lidí, ale potřebuji získat energii. A dobře dělám. Stoupání k pevnosti Bouda je výživné a navíc pokračuje ještě několik kilometrů. Tady se dávám dohromady a dokonce předjíždím. Pak dolu po silnici, lesem i po louce. Před další zpevněnou cestou mne dojíždí dvojice Belgičanů, asi po defektu. Držím se jich zuby nehty, ale pár kilometrů před Králíky vystupuji. Závěr je po silnici, cíl na náměstí. Je to tam, únava a štěstí! Cpu do sebe pomeranče, liju ionťák. Vyzvednout věci z náklaďáku, sprcha pro mne a pro kolo, namazat kolo, nakrmit Pavla.
Mapa na zítra 80 km, 2680 výškových metrů!
Pavel Zach
















