Tratě brdských lesů o délce 85 a 53 km mají solidní 2100, resp. 1150 m převýšení, které se nasčítají např. na Studeném vrchu s kamennou rozhlednou, Plešivci a nejvyšším vrchu Písek (690 m.n.m.).
Netradičně jsem na závod vyjel už ve 4.40 ráno, abych pomohl připravit prezentační stánek Lapierre, který se rozhodně neztratil mezi stánky Treku, Suunta či titanovými rámy Titus.
Na start se celkem postavilo 600 bikerů. Já opět hloupě na poslední chvíli až na ocas. Nu což, chci jet svoje, na pohodu, tak to snad nebude vadit. Po startu se jede za autem po šotolině široké tak na 2 kola vedle sebe. Rád bych jel rychleji, ale předjíždění je dost obtížné díky efektu předjíždějících se kamionů (jeden jede 90 a druhý ho předjíždí 92 km/h). Ve sjezdu po drobném štěrkopísku už držím nervy na uzdě jen velmi těžko. Takový mírný sjezdík se musí jet neustále v módu šlapacím. Dvě Vinohradské šlapky však místo toho velmi nebezpečně brzdí v každé zatáčce a nedovolí nikomu z nás je předjet. Slušně vychovaní cyklisté by jeli za sebou! Navalují se za námi další a další jezdci a všichni marně hledáme skulinku, kudy se prosmýknout před ně. Pod kopcem vidím v dááááli zhruba kilometru nejbližší skupinku. Hrozivá propast. Nastoupím stíhací jízdu a v táhlém silničním stoupání po pár kilometrech je konečně sjíždím.
Na 15. kilometru se vjíždí do krásných terénních singlíků, na něž se tak těším. Paráda, nahoru dolů, jak to mám rád. Brdské lesy jsou opravdu nádherné. V technických sjezdech přepínám z módu „ táta od 3 dětí“ do módu „pošli to tam“. Snaha předjíždět s maximální možnou bezpečností je občas vykoupena až nepřiměřeným brzděním. Nu co se dá dělat, mea culpa, měl jsem jet od začátku rychleji… Jednoho borce jsem sice předjel krásně čistě, ale jak jsem se na to soustředil, zapomněl jsem odbočit po značce a musím se vracet! Nééé. Tak znova a lépe...
Zhruba na 30. kilometru se dereme na kopec k rozhledně krásně technickým výjezdem. Řadím menší a menší a ještě menší a najednou křup. Z hrůzou se podívám na zadek kola a co nevidím: šaltr namotanej a patka na 2 kusy. Doprčic… Já tu Dobříš snad v životě nedojedu! Naštvaně se vracím zpět na silnici a vydávám se, doufám, směr cíl. V nejbližší vsi mi babička potvrdí hrůzný odhad 20 km do cíle. Stylem koloběžka 12-ti kilometrovou rychlostí ukrajuji metry. Nakonec mi zastaví auto spasitelů a naloží mě i s kolem.
V cíli se mi kamarád od Lapierre směje, že jsem Connan ničitel a neschopen dojet závod a nic nezničit. Na to konto se mu pomstím a půjčuji si jeden test bike za druhým. Nejvíc se mi líbil rozhodně model Zesty. Nakonec skusím i singlspeed od Marinu a jedu proti směru závodu do anglického parku zámku Dobříš udělat pár fotek a hlavně se vykoupat. Pak honem zpátkyna exhibici biketrialového showmana Pepy Bigase.

Příští rok přijedu určitě znovu a povezu si batoh náhradních dílů a mechanika si přidělám na dětskou sedačku!
Nejrychlejším na dlouhé trati byl Robert Novotný z teplického Factor Bike Teamu za 3:30:32 hod. Mezi ženami zvítězila Jana Matlášková (Cyklo Jiřička). Mám trochu strach, že by mě předjela...:-) Na trati krátké zvítězili Tomáš Gladiš (Ghost-mojekolo.cz) a Kája Polívková (Trek Salomon). Kompletní výsledky najdete ZDE >>
Jindra Volný
foto: Hugo Merth
video: Zima Video
















