Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Cesty vedoucí k vítězství

14.8.2009 09:55

Každá cesta má svůj počátek, takový imaginární bod na časové ose, jenž se stává osudovým. Je to nenápadná událost, alespoň se tak zpočátku jeví, která se vám postaví do cesty. Vy ji můžete ignorovat, přehlížet i obejít, anebo nechat tu událost, ať vás ovlivní.

Bookmark and Share

  • Za vše může e-mail z Malevilu

Na jaře před zahájením MTB sezony mi přišel mail od realizačního týmu Malevil Cupu. Zajímal je můj názor na vznik kategorie paralympic MTB. Protože jsem byl jediný handicapovaný, co jezdí pravidelně MTB závody, nepovažoval jsem vznik této kategorie za tak významný mezník. Ale vytrvalost Radka Patráka a Martina Bali Jenčíka mě nakonec také dostihla a snažil jsem se jim při realizaci kategorie pro handicapované co nejvíce pomoci. Nakonec se tato nová kategorie v horské cyklistice stává součástí celé evropské série MME, a příští rok vznikne i soutěž Český pohár paracycling MTB.

 

  • Závod prvý – Malevil Cup

Ranč Malevil tento rok již po desáté hostil závod horských kol. A protože deset let je význačné jubileum, stává se z tohoto legendárního závodu cyklistický festival, který nezapomíná ani na děti a připravuje i pro ně závody a doprovodný program. Počasí přeje a tak si na své přijde každý fanda cyklistiky. V pátek se mimo dětských závodů organizují i další dva, MTBO a závod do vrchu. Po celém areálu ranče panuje dobrá nálada, kterou nepokazí ani noční bouře s vichřicí. V sobotní slunné ráno je centrum dění přesunuto do Jablonného, kde se startují hlavní závody. První vyjíždí ti, co si zvolili maraton. Čeká je více než 100 km v náročném terénu. Později vyjíždějí závodníci na 65 km a kategorie paralympic na 45 km. Nová kategorie paralympic MTB se zrodila! Na trasu pro handicapovaný vyjíždějí tři muži a jedna žena – Yvonne Marzinke. Já dokončuji závod jako třetí…

 

  • Díl druhý – Salzkammergut trophy

Čtvrtek i pátek je charakteristický tropickým žárem. Chlazení naší pípy jede stále na plno. Po čtvrteční vyjížďce mi natéká zanícená oděrka v podkolení, šíleně bolí a znemožňuje mi jízdu i chůzi v protéze. Tak celý pátek relaxuji ve stanu, popíjím chlazenou Plzeň a doufám, že v sobotu mi zánět umožní účast na závodě.


To nesnesitelné vedro mě snad zabije… Je sobota, šest hodin ráno. Budím se zimou. Ve stanu máme asi 3 cm vody a vše je mokré. Venku leje jako z konve a je 7°C. Celý se klepu a mokrý utíkám do auta.


Zatracená zima! Kategorie paralympic má start až ve 12 hod, ale do té doby déšť vůbec nepolevuje. Kemp se pomalu začíná vyprazdňovat. Hodně lidí to balí a jedou domů. Říkám si, že v takovém nečase přece handicapovaní nevyjedou. Vždyť blátivé sjezdy budou o život.
Zde vidím svou šanci dostat se na bednu. Čistý dres si tedy nechávám v autě a beru svůj špinavý, je hrozně cítit potem, tak ho na záchodě propláchnu studenou vodou. Na tělo si nabaluji noviny (nejlepší tepelná izolace) a oblékám svůj mokrý a studený trikot. BRRR..!


Pět minut před dvanáctou vyjíždím za hlasité týmové podpory na start. Déšť stále nepřestává a jak postupně zdolávám první převýšení, cítím, že teplota znatelně klesá. Promočené rukavice nedokážou zahřát promrzlé prsty, ale za to noviny mi stále poskytují tepelný komfort. Je červenec a všude kolem je sníh, všichni jsme durch promočení – no nejsme magoři?
Otlak v podkolení bolí, ale vím, že nemůžu zastavit, protože bych tu bolest už špatně přešlapával. Tak tupě dupu dál, a jsem vděčný za to mizerné počasí. Odvádí myšlenky od bolesti.


Do cíle dojíždím ve své kategorii na krásném pátém místě…

 

  • Díl třetí – Seifen – EBM

Poslední díl série Marathon Man Europe se jede tradičně v neděli. Autem to máme za necelé tři hodinky jízdy, tak vyrážíme v 5 ráno z Prahy. Do kategorie paracycling se z týmu Černí koně hlásíme dva, já a Pavel Tvrdík. Pavel byl sice připraven i na závod v Rakousku, ale provazy deště nejsou nic dobrého na elektroniku jeho protézy, a tak se na start postaví až zde, v Seifenu.


Je to Pavlův první závod v zahraničí, a tak mu barvitě líčím poslední výjezd před cílem. Stojí zde špalíry lidí a fandí každému, kdo se snaží tento strmý svah vyjet. Říkám mu: Pavle, vyšetři si síly na tento závěr, je to něco, co nikde jinde nezažiješ. Zkus to dát! Ono se to lehce radí, Pavel má amputovanou nohu nad kolenem, a tak šlape pouze jednou nohou. Zkuste si někdo vyjet kopec, na kašpárka a šlapat jednonož…


Trasa závodu nejprve vede po silnici asi 12km a pak se jede do lesa. Stále to je do kopce a občas dolů, ale jinak furt makám do kopce. Nekecám. Před občerstvovačkou jsou dva krásné sjezdíky. Jsou to takové ty bombonky trati. První sjezd je snadný, jen trochu odrazuje první schod, ale ten druhý… Je to samý kořen a fakt ostrý sklon, a tak se ani nedivím, že v polovině padám. Od přihlížejících sklízím potlesk, rovnám řidítka a už mažu k občerstvovačce.


Pak mi to už vůbec nejede, ani netlačí. Mám pocit, že se zadýchávám, i když stojím. Teď už je to moje cesta peklem. Každou chvíli zastavuji a přerovnávám silikonovou vycpávku v protéze, zanícené místo se opět ozývá. Převládá ve mně pocit, že se už nedostanu do cíle. Představa cílového stoupáku mi nahání nevolnost. Vždyť už ho ani nedokážu potupně vyjít, natož vyjet.


Před Seifenem mě dojíždí nějaká dobrá duše. Byl jsem už tak vyšťavenej, že si nejsem jistej, zda to byl závodník v dresu Eleven, či nějakém jiném. Povídá mi, kilo už nejedu, mám toho dost. Doprovodím tě do cíle. Vysvětluju, že jsem na kaši, a že cíl nedám. Ale to ho neodradí a vyhecuje mě k poslednímu výkonu dne!


Vjíždím do cílové vrchářské prémie. Hubu mám otevřenou dokořán, abych co nejlépe okysličoval. Lidi mě šíleně povzbuzují, což mě přenáší asi o 100 metrů výš. Je to neuvěřitelné, jak skutečné fandění dokáže povzbudit k výkonu. Teď mi chybí k vrcholu 20 metrů a dochází mi energie. Řidítka se mi začínají mrskat zprava do leva jako ryba na suchu. Nechci z kola dolů, nechci to vzdát, ale sílu na poslední metry už fakt nemám. V tom se zvedá jeden sedící divák a běží ke mně. Za sedlo mě tlačí k vrcholu, tam ho střídá jiný dobrovolník, a tak zdolávám cílový stoupák. Na vrcholu zastavuji, všem poděkuji a pomalu a unaveně dojíždím za cílovou metu.


V cíli jsem okamžitě šel vyhledat pivní pomoc, ale bohužel mi Radek Patrák smutně hlásí, že došlo. Ale aby mi to nebylo líto, zve mě na místní samoser. Fakt mi moc chutnal, ale byl studený a chutnal skoro jako pivo.  Ani nevím, kolikátý jsem ve své kategorii dojel, ale předpokládám, že tak 5. – 7.


Závěrem se vyhlašovali vítězové. Byl to nekonečný ceremoniál, který trval určitě přes hodinu. Ke konci byli na podium zvaní vítězové celé evropské série MME. V kategorii paralympic se vítězem evropské série stává… A teď přichází moje chvíle, spíkr vyvolává: Tomáš Puš. Nechápu, proč neumí říct Pouch, ale to neva. Tak se sunu k podiu, většina lidí očekává atleta s handicapem, ale to v mém případě neplatí. Na podium leze 160 kg těžký kolos s jednou nohou, který sám sebe nazývá bikerem.

 

  • Zlato pro Černé koně

Tak náš paracyklistický tým Černí koně má své první zlato… Možná si někdo může říct: Úroveň této kategorie je teda hrozná, když evropskou sérii vyhraje někdo, kdo váží 160 kg. S tímto názorem do určité míry souhlasím, ale musíte brát v úvahu, že jsem byl jediný (tedy mimo Yvonne Marzinke), kdo projel celou sérii, a tak jsem získal bodový náskok před skutečnými borci, kteří se výkonostně rovnají zdravým cyklistům. Přeci jen jsem rád, že jsem to vyhrál zrovna já. Tak alespoň můžu nést poselství do příští sezony. Závody pro handicapované v horské cyklistice je pole neorané, a já jsem toho důkazem. Vím, že je hodně lidí s handicapem, co rádi jezdí na kole, ale na závod si netroufnou.

 

  • … co se chystá?

Na předposledním závodě seriálu Kolo pro život, Jevišovce, se startovní pole rozroste o jeden zcela výjimečný úkaz. Mezi bikery na horských kolech bude i jeden biker na handbiku.
Zdeněk Kirch, který v únoru po pádu z kola končí trvale na invalidním vozíku, se opět zapojí do závodu horských kol. Mimochodem vloni, ještě zdravý, na závodech KPŽ dojížděl v první stovce.


Terén kolem vinic jižní Moravy není technicky náročný, a tak je velmi reálné, že Zdeněk tuto trať dá. Handbike, který vlastníme a bezplatně zapůjčujeme vozíčkářům, upravíme do terénu. Už teď se těším na aplaus, až Zdeněk na handbike bude projíždět náměstím Jevišovky.
Zde je reportáž o Zdeňkovi z pořadu TV Nova – Víkend:

 

 

Zdeňkův závod bude poselstvím všem, že sportovat se dá i za nepřízně osudu. Účast handbiku na závodě horských kol má ještě jeden důležitý význam, zviditelnění českého poháru paracycling MTB, který se příští rok pojede v rámci seriálu závodů horských kol - Kolo pro život. A jak jsem již prve uvedl, tato kategorie pro handicapované je pole neorané. Zatím se zde nemotají profesionálové a poloprofesionálové, tak toho je potřeba využít.


Pro více informací o nové kategorii paracycling MTB mrkněte na www.cernikone.cz

 

Tomáš Pouch

Diskusní fórum pro: "Cesty vedoucí k vítězství"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |