V prostorách letiště u Lánova nejprve proběhly dětské závody pro nejmenší až kadety. O dvanácté se na louku pod bránu Škody postavili bikeři na hlavní 50 km trati, která měla díky nucené úpravě trati nakonec o 3 km více. Hlavním favoritem byl samozřejmě exsilničář Jan Hruška (cyklotrenink.com) a zazávodit přijel i početný tým Scott Scania Kolín. Celkem nás byla asi stovka. Teprve pak odstartoval cca 60-členný balík na zkrácené jednookruhové trati (26,5m).
Oddělit start na vlny jsem opravdu kvitoval, hned od začátku se totiž jelo plynule. Na suchých loukách to odsýpalo třicítkou, ale po včerejším mistráku v běhu do vrchu na Černé hoře jsem rozhodně nepřekypoval silami, takže jsem se pohyboval sotva někde kolem poloviny startovního pole. Na cestě vyjeté od traktorů to dost drncalo, ale stále se dalo v pohodě předjíždět. Stoupání ve vedru rychle zabíjela a nevinně vyhlížející nakloněné roviny jsme zdolávali sotva desítkou. Následoval úsek po lesní cestě po modré, krátký výjezd a hned na pražící slunce po asfaltce na Strážné. Napojili jsme se ve druhé serpentině od Vrchlabí (dobře zabezpečené pořadateli) a čekal nás více než 1 km po nově položeném asfaltu do lyžařského střediska. Tady jsem konečně trochu přitlačil a posunul se mezi první ženy, ale řeknu vám, ten bajk vůbec nejede, zlatá silnička :-)
„Stojka“ po rozdrbaném asfaltu a šutrech po červené byla dost krutá, snad 15% sklon nedovolil víc jak 6-9 km/h. Napojili jsme se znovu na silnici v posledním esíčku a vystoupali do 780 m n.m. Tady jsem znovu trošku „přiložil“. Na horizontu byla občerstvovací stanice, kterou jsem milerád využil a dal si kelímek ionťáku. Super servis – z ručky do ručky! Není to nádhera jezdit závody, kde není narváno? Myslím, že takovéhle místní akce jsou jasným důkazem, že nejen maratony má cenu jezdit! Rychlý sjezd na Jezerní Domky a drncat po šutrech do prudkého stoupání směr Hříběcí boudy. Opět kopec na morál, je to tak tak nechat prostřední placku. Hlavně jsem měl víc upustit pláště, neb 3 atmosféry do 2,2“ plášťů bylo asi moc.
Vyšší tlak v pneumatikách se naopak hodil na vrstevnici po cyklotrase K1B. Sjeli jsme se do trojičky a pěkně makali. Zapomenutá silnička se nejprve lehce pohoupala a pak už se to mastilo dolů 30-40 km/h až k prudké pravé, kde jsme odbočili na žlutou turistickou značku a pokračovali v prudkém klesání po šutrech až do Dolního Dvora. Tenhle adrenalinový sjezdík jsem dle předpokladů zvládl nejhůře a dole měl dobrou čtvrtminutku ztrátu. Pozdější vítězka žen Pavla Havlíková z Kooperativy jela fakt ostře, takže jsem ji ve sjezdech raději pouštěl před sebe. Některé pasáže po vymletých cestách plných kamenů byly na mě poněkud obtížnější, ale podařilo se mi nespadnout, což byl jeden z mých cílů.
.jpg)
Krátký oddych na asfaltu padesát skrz Dolní Dvůr, přes mostek a brutálně nahoru na Vápenici. Stoupání hodné horských maratonů! Sice krátké 1,2 km, ale průměrný sklon 14-15% navíc po lesní cestě s klacky a kameny už některé vyhnaly ze sedel k pěšímu výletu. Netakticky jsem nechal 32z převodník, takže jsem z 32/32 už neměl kam řadit :-) Balancovali jsme nad řidítky dobrých 10 minut, pak se stoupání trochu narovnalo a čekala nás milá odměna v podobě rychlého sjezdu po šotolině či louce. Prášilo se od plášťů a na tachácích bezmála „pade“. Pak jsme se napojili na asfalt a spadli až do Lánova, kde jsme prokličkovali a vydali se lehce nahoru, abychom po krátkém šotolinovém stoupání konečně spatřili letiště. K němu to bylo po asfaltu z kopce, takže člověk trochu nabral síly na průjezd mezi fandícími diváky.
Časomíra ukazuje 1:17h a něco, mám za sebou první kolo a jelikož je vedro, tak zastavím u dobře zásobeného bufetu a exnu ionťák. Do kapes strčím koláčky, na cestu ještě musli tyčku do pusy a jedu dotahovat osamocené bikery. Plochá část za letištěm dovolí trochu oddychu a je čas na posilnění za jízdy. Pak se vykodrcám na asfalt a doufám, že na Strážné pár lidí sjedu. Nejsem nejčerstvější, tepy se drží mezi 160 a 170 a rychlost sotva 14 km/h. V prudké zkratce po červené znovu dotáhnu pár borců a závěrečné esíčko opět skvěle se zamčenou vidlí. Tedy jak tu svištěl Hruška radši nepřemýšlím :-)
Za jízdy jeden kelímek ionťáku a jeden vody. Ve sjezdu háknu jednoho ze Scanie a v kopci na Hříběcí boudy znovu sjedu ženu z Kooperativy. Jede fakt dobře a chytře, po vrstevnici se šetří v háku. Dovezu ji k dalším dvěma chlápkům, kterým ve sjezdu po žluté stačí. Já už se viděl málem hlavou napřed, takže jsem ztratil obvyklou čtvrtminutku. Točka po asfaltu byla dost brutální a málem jsem se tam nevešel. Jo dnes jsem byl často nějak delší než by bylo zdrávo :-) Občas jsem na louce vyjel kamsi bokem…
Stoupák na Vápenici už znám, takže dopředu zoufalce 22z a dozadu 24z. Šmrdláme 5-6 km/h, je to snad o 2 minuty delší než v prvním kole, i tak ze mě leje až běda a nahoře teprve háknu skupinku s Pavlou. Uf, moje technika je špatná jak dolů, tak i nahoru, teprve na „rouzumném“ terénu mám jakous naději něco sjet. Sjezdík do Lánova opět lehký adrenalin, ale už jedu víc vpravo a nenechám se vyfackovat větvemi jako v prvním kole :-) V posledním brdku po šotolině sjedu osamocenou vedoucí ženu. Konec již asi vypouští, takže na letiště sjede pár vteřin za mnou. Galatně ji nechám sebe předjet, neb za ty neohrožené sjezdy si to jistě zasloužila!

V cíli hlásí tachák 53 km, nastoupáno 1430m, čas 2:40 hod. Vítězný Jan Hruška prolétl 2 okruhy v čase pod 2 hodiny – 1:57 h! Kde jsem ztratil skoro 43minut??? Postupně dojíždí další bikeři a dle strhanosti to jistě nebyla snadná padesátka! Někdo může říci, že skutečného terénu moc nebylo a příliš asfaltu, ale tato trať byla krutá především převýšením, bylo to nahoru-dolů, když hore, tak krutě, když dolů, tak rychle! Po rovině se jelo jen po K1B za Hříběcími boudami a pak úsek kolem letiště. Já byl spokojen, hlavně že bylo sucho, neb kluzké kameny a bahno by z tratě udělaly asi o dost větší peklo!
Každý obdržel luxusní gulášek s cibulí či rizoto, pivo/limo, lístek do tomboly, tyčku, ponožky s logem závodu, prostě super akcička a nedělní termín jsem též kvitoval s povděkem! Těch sobotních volných termínů moc není a příští rok se jistě rád vrátím! S vyhlášením se galatně počkalo do 16:10 h, až přijely i ženy nad 50 let, rozhodně nebylo v cíli „mrtvo“ už hodinu po dojetí vítěze, jako tomu někde bývá. Myslím, že pořadatelé udělali tento závod skutečně pro lidi a snad všichni odjížděli spokojeni!
Jan Herda
















