Liberec byl po měsíci zase další závod, tak jsme se těšila, říkala si, jak mám natrénováno - na Bikechallengi každý den 20-30 km při trasování, pak další víkend bikování v Krkonoších a poslední dny před závodem prolítané na nové silničce… Nu realita byla trochu jinde, už při rozjíždění v 11 hodin se nohy nechtěly hýbat a teplo mi nedělalo dobře. To se opakovalo i při startu, všichni mě předjížděli a já sotva funěla, nohy bolely od prvních metrů. Ty byly po asfaltce v areálu z kopce, po prvním kilometru se to otočilo a až na 11. kilometr se jelo stále nahoru.
Na vrcholku Rašovského hřbetu byla první občerstvovačka, ani nevím co na ní měli, vylila jsme na sebe kelímek vody a jela. Cesta dál vedla převážně z kopce lesními cestami až k Hornímu Hanychovu, kde je stanice lanovky na Ještěd a skokanské můstky. Nás čekal výšlap po asfaltce okolo nich asi do 700 m.n.m a pak jsme k mé hrůze sjeli do Horní Suché (sjezd to byl ale pěkný, kousek se jel i po dosti prudké sjezdovce), odkud nás čekal výjezd až na vrcholek Ještědu… Asi 7-kilometrový výšlap byl po asfaltu či šotolině, docela to jelo, jen to vedro… V tomhle výjezdu se odpojila 90 km trasa, objela Spálený vrch, vrátila se zpět na společnou trasu a na druhé občerstvovačce pod vrcholkem Ještědu se odpojila podruhé a zavedla bikery do Kryštofova údolí.
My na krátké jsme pokračovali od občestvovačky na 28. km až na vrcholek k vysílači. Odtud jsme za dozoru jizerské horské služby sjížděli zpět na Rašovku k poslední občerstvovačce a pak dolů do Vesce. Jen v jednu chvíli se louka zvedla a proti byl krátký, ale pěkný kopec. Vzpomněla jsem si na slova kolegy z týmu, "jsem to loni rozjel, bych alespoň kus vyjel bez šlapání a ono se to kolo zastavilo ještě na rovině před kopcem...". To přesně se mi stalo, a když jsem šlápla do pedálů, abych si to tedy na kašpara vyšlápla, chytla mě do nohy taková křeč, že mě donutila slézt z kola a na kopec se společně s nadávkami spíš vyplížit než vyjít…
Těsně před cílem ještě na závodníky čekal výjezd na mostek přes silnici (kdo se díval na mistrovství ve Vesci, asi ho viděl). Byla jsem smířená s tím, že ho potupně vyběhnu, jenže tam stáli diváci a závodníci, co už dojeli a povzbuzovali. Před nimi přeci pěšky nemůžu! Tak jsem ho šnečím tempem vyšlápla. Pak už jen kousek po asfaltu a cíl… V čase 3:32 (ráno jsem měla úplně jiné představy :-)
Závod pěkný, trasa s krásnými výhledy na okolí, pěkné úseky v terénu, hlídané křižovatky, na občerstvovačkách ochotní lidé. Jen trasa závodu se asi 5x křížila se sjezdovou ještědskou tratí, na které sjezdaři neměli o závodě ani ponětí - pořadatelé nikomu nic neřekli, nikde neviselo varování, že se koná závod, a tak kamarád co si tam byl zajezdit měl co dělat, aby se nestřetl s čelem závodu, za což si "vysloužil" od závodníků nadávky co tam dělá...
Dlouhou trasu vyhrál Jan Škarnitzl z týmu Dimp Giant v čase 3:23, mezi ženami byla nejlepší Pavlína Černá z MTB Team Příchovice s časem 4:02 (jen 39 minut za vítězěm!!!). Krátkou trať zajel jako první Ivan Rybařík (Volvo Auto Hase) za 1:54 a ženskou kategorii vyhrála jeho týmová kolegyně Petra Kottová v čase 2:24.
Jitka Slabá
foto Miloš Lubas, kolopro.cz
















