Když tak stojíte na startu podobného závodu, uvažujete o tom, čím vás ještě může trať překvapit. Zpravidla se totiž opravdu něco neočekávaného semele. Z rozjímaní mě náhle vytrhne startovní výstřel. Jde se na věc. Vyjíždí se od tribuny na silnici. Ale co to? Celý VIP koridor odbočuje vlevo, místo vpravo. Přední linie zřejmě prospala směr odjezdu naváděcí čtyřkolky a strhla celý dav sebou na zcestí. Elitní stovka nasadila obvyklé tempo a odjela pěkný kus do neznáma, než se zorientovali a nabrali správný kurs. Vzpamatoval jsem se mezi prvními, otáčím stroj vpravo, a tak jsem ušetřil hned na začátku spoustu starostí. Dokonce jsem se po krátkém spurtu „propadl“ z konce první stovky na druhou pozici. Pro mě sice místo naprosto nepřístojné, ale je to každopádně zvláštní pocit, alespoň na chvilku omrknout, jak to vypadá na čele slavného závodu. A to jsem si pevně předsevzal nepřepálit začátek.
Cítím v patách dravý peloton. Všichni jsou dnes tradičně velmi při chuti. Po chvíli za sebou slyším ten známý nepříjemný zvuk, jako když si někdo v plné rychlosti ustele na zem. Následují nepublikovatelná citoslovce jezdců, vyhýbajících havárii. Dochází mi, že tady na čele se hraje příliš vysoká hra pro průměrného hobíka. Skvěle jsem si užil svých pár minut slávy a pokorně zvolňuji na II. kosmickou rychlost.
Trať Okolobrna nabízí vyváženou kombinaci několika výživných stoupání a čtyř těžkých sjezdů. Asfalt je omezen jen asi na 10 km. Jede se po okruhu o délce 32 km, dlouhá trať má 64 km, celkem nastoupáte solidních 1300 v.m. Většina tratě vede krásným prostředím Přírodního parku Podkomorské lesy. Většinou se jede po lesních cestách, ale jsou zde i štěrkové či zrádné písčité pasáže. Ve třetím nebezpečném sjezdu se před vámi nečekaně otevřou nádherné výhledy na brněnskou přehradu. Chvilku řešíte dilema, zda se kochat strhujícím výhledem nebo se nechat plně strhnout vypečeným sjezdem. Místní sjezdy vyžadují nekompromisně plné nasazení, poněvadž jejich záludnost postupně graduje. Možnost zpomalení v úzkém strmém single trailu s hlubokým podélným korytem uprostřed, je velmi omezená.
Do konce druhého kola se vřítíte po asfaltové silnici. Mohutné spurty mladých závodníků naznačují, kdo po prvním kole končí a koho čeká to samé ještě jednou. Asi po 35 km jsem minul posledního závodníka. Teď už jen pusto a prázdno. Skoro 20 km nerušené jízdy, užívání technických sjezdů i dech beroucích kopců. Nikde nikdo. Teď už tuším, jak osaměle se asi cítil kolega Armstrong minulý víkend v coloradském Leadvillu, když se po 55 km utrhl pelotonu a až do konce (160 km) už nikoho ze závodníků nepotkal. Drobný rozdíl je snad jen v tom, že Lance osiřel na samém čele závodu, zatímco já kdesi hluboko v poli. Na poslední občerstvovačce mě přesvědčují k poslednímu doušku vody a pak už rychle do cíle, než mi definitivně mázne. Ve finiši druhého kola dochází ještě k několika drobným bojůvkám o pozice, jen tak pro ten „racing feeling“. A pak už divoký úprk do bezpečí cíle, pozdravit se s přeživšími přáteli, na doušek birella, poděbradky...
Okolobrno je bezesporu povedený závod a ideální způsob, jak si pěkně zvednout tlak v srpnovém nedělním odpoledni.
Ruda Růžička
P.S. výsledky jsou ZDE >>
















