Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Sudety – tentokráte dětská trasa

16.9.2009 14:54

Sudety jsem jel již šestkrát, ale ještě nikdy se mi nezdála trať tak snadná. Jestli ono to nebylo tím, že jsem po nedávném úrazu z Drásala zvolil kratší, 63 km variantu. I tak jsem byl se závodem velmi spokojen.

Bookmark and Share

  • Před startem

Vzhledem k chladnějšímu počasí v této roční době a severnímu podhorskému území je alespoň trochu zajištěné ubytování před startem tohoto těžkého bikemaratonu velkou výhodou. Tentokráte bylo v noci oproti předchozím ročníkům tepleji, i tak lze pension Metuje s dobrým pivečkem a spaním v levných chatkách doporučit.


Po pozdním příjezdu a bleskové prezentaci k závodu v místním kině bylo záhodno probrat fyziku i taktiku v restauraci penzionu. Tam jsme potkali několik známých a debata se snadno protáhla do zavíračky chvíli po půlnoci. Po pěti pivečkách mi bylo líto, že jsem z opatrnosti ke svým čerstvě srostlým ramením vazům zvolil kratší trasu. Ráno ospalý a s pobolívající hlavou se lítost vytratila. Vystřídala rozčarovanost nad faktem, že i start kratší trasy probíhal v osm zároveň s dlouhou. Taky nás mohli nechat spát o hoďku či dvě déle a tlačenice po startu mohla být nižší. No nic, po přípravě kola a spěšné snídani za pade na místním hřišti se řadím na chvost pole cca tisícovky závodníků (z toho 340 na krátší strase).

 

  • Start a stoupání na Váhu

Chvíli přešlapujeme v koridoru na náměstí a už se to v dálce před námi hýbe. Výborně, popojíždíme směrem k startovním kobercům, které z toho množství čipů na vidlicích závodních strojů zoufale kvílí. Za nimi se to rozjíždí naplno. Ale jen na chviličku, protože na konci roviny, při odbočování vpravo do stoupání na Váhu, se vytváří tradiční špunt. Naštěstí jsem nezaregistroval žádný pád, a tak můžeme přejít z postartovního kvapíku do svižného stoupání. Namakanější si mohou s gustem zapředjíždět i zde. Kupodivu i já. S vědomím, že 63 km mě při najetých km nemůže výrazně postrašit, si troufám nasadit úplně jiné tempo než v minulosti.

Dojíždím rychlíka Nikolu, a naopak se mě chytá Honza, parťák ze včerejšího popíjení na baru. Drží se mě až nahoru a jen kousek před vrcholem utrousí, že sice jede stejné tempo jako já, ale na měřáku překračuje tepové hranice kámošky, které měřák zabavil. Po chvíli odpadá, zažívám však i jiné překvapení. Míjí mě podivný týpek na skládačce. Jede jako o závod (tedy asi závodník), na nosiči mu vyhrává kazeťák Kabáty a zpívá si s nimi. Týpek je dobrý vrchař, ale nevydrží, stejně jako kazeťák, který mu za chvíli v terénu padá... Přesto klobouk dolů, tradičně pobavil (vloni jel na Ukrajině) a neskončil zdaleka na úplném chvostu.

 

  • Míjení se s kámoši 

Za Váhou (690 m n.m.) a zdolání prvních 300 výškových metrů převýšení jsem na náhorní louce s výhledem na Adršpašské skály přece jenom zvolnil. Při sjezdech dolů ze Zákoře a pak z Liščí hory jsem za to znovu vzal a i přes větší obezřetnost při míjení soupeřů jsem fulla nešetřil a pár sekund na Nikolu i Honzu najel.


Bohužel se vyskytnul drobný technický problém, sedlovka zajížděla do rámu a najednou jsem šlapal v poněkud nepohodlné pozici. Bylo třeba zastavit, sedlo povytáhnout a znovu dotáhnout rychloupínák. Nikola byl v tu ránu přede mnou, ale pořád nadohled. I s rezervou ve výkonu jsem ho po chvíli znovu dojel a šel před něho.


Před Dlouhým Vrchem se situace opakovala a já začal zvažovat, zda se nevyplatí důkladnější seřízení objímky sedlovky. Nakonec jsem to neřešil. Následoval dlouhý sjezd do Zdoňova, který jsem si užil a zlepšil si náladu předjížděním. Ještě více jsem si ji vylepšil na tamější první občerstvovačce. Na ionťák a pochutiny tu zlákali málokoho, ale na mě tam veselí týpkové křikli, zda si nedám pivo ze sudu. To byla výzva, slezl jsem z kola a s díky tam jednoho Kozlíka natlačil. Jo dobré bylo, kvůli té legraci mi ani nevadilo, že mě předjela spousta jezdců, které jsem předtím tak těžce naháněl.

 

Do následujícího stoupání v lese jsem jel opatrněji. Plný žaloudek větší výkony nepřipouštěl. Dokonce jsem překážel ve stoupání tandemu. Řidič jen něco utrousil, zato partnerka vzadu, která přes široká ramena řidiče nic neviděla, hned začala rozčileně a udýchaně trousit stížnosti. Já konstatoval, že to bere nějak „móc sportovně“. Následně se stali středem několika vtípků okolojedoucích typu, že je nervózní, protože nemůže dohnat „toho před sebou“ :-)


Jedu dále pohodu, a tak se stalo, že mě při jízdě podél státní hranice Mieroszowskými scianami dojíždí Vašek. Nezbývá než znovu více zapnout. A daří se Vaška udrržet za sebou a při sjezdu z Bukové Hory (638 m n.m.) k Teplicím míjím Nikolu.

 

Na druhé občerstvovačce na 33. km u teplického náměstí v místě startu a cíle se nezdržím, stejně jako drtivá většina účastníků. Vymotáme se z Teplic po panelce, kde to otravně drkotá do kopce k Novému dvoru. Znovu opravuji sedlo a předjíždí mě oba kámoši. Nechci se nechat zahanbit a zkouším je předjet a vyfotit ještě před rozdělením tras. V nejdelším 6 km stoupání z Bohdašína na Honský špičák (663 m n.m) s převýšením přes 200 m se mi to daří. Dávám plné kule a na těžký převod to ženu vpřed, musím pokřikovat na jezdce přede mnou, aby mi v kopci nekřížili cestu, abych udržel šlapací rytmiku. I při téhle nesmyslné dřině a vypjetí, které bych si na dlouhé trase nemohl bez následků dovolit, je to legrace, jak ostatní míjím dvojnásobnou rychlostí. Nechápou, že kašlu na smysluplnost a že mi to za ten zážitek stojí. Nahoře k jejich údivu brzdím smykem a fotím Vaška i Nikolu s nimiž se po 100 m loučím, protože oni stoupají a trápí se dál v nástrahách dlouhé trasy.


  • Pohoda po rozdělení tratí

Já peláším zkratkou dolů k Honskému rybníku, kde se naše dětská trasa znovu napojuje na asfaltku té pravé maratonské trasy. Po táhlém a rychlém sjezdu po silnici dojíždím k občerstvovačce v Pěkově. Když si jen vzpomenu, jak jsem tady byl po 105 km v minulých ročnících vyšťavený a s očima vypoulenýma únavou tady hodoval jednohubky v kombinaci s čímkoliv, co dodá sílu... Tentokráte jsem i přes předchozí frajerské kousky ve stoupání čerstvý jako rybička.

 

Nezastavuji a v plné rychlosti stoupám na Ostaš1 a Ostaš2 . Je to většinou po asfaltu a nemám vážnější problém. Na poslední občerstvovačce necelých 7 km před cílem konečně využívám organizátorský servis a když se dozvím, že mají pivo, tak dokonce sesedám. Byla to milosrdná lež – ani birrel není u mě pivo, přestože chutná lépe než iont v mém camelbacku.

 

  • Dojezd a relax

Po občerstvení se snažím následující stoupání po kamenité cestě prokládané písečnými úseky jet maximum. Cílem je dát krátkou trasu pod 3 h. Před vrcholem Váhy to už nevypadá, i tak to po soupání ve stoje spouštím naplno dolů a do cíle dorážím v čase 3:00:36 s průměrkou 21 km/h na solidním 133. místě z 343 závodníků dětské trasy.


Uspokojen výkonem se odebírám uspokojit žízeň a dávám si u stánku jedenáctku Gambáče. Hlad zaháním langošem a česnekovou příchuť další gábinou. Sleduji dojíždějící jezdce a vzpomínám, kde jsem je předjel (startoval jsem fakt na konci startovního pole). S každým jezdcem stoupá uspokojení. Za hodinu dojíždí týpek na skládačce. Je samý úsměv, pokřikuje na serióznější závodníky a provětrané plíce hned prověřuje cigárkem. Až na to kouření se mi jeho přístup, ale i výkon velmi líbí. Už tak nějak patří ke koloritu závodu a ještě zlepšuje uvolněnou náladu v cíli.

 

  • Znovu na trati a setkání s elitou

Já se po další chvíli lenošení přemáhám a vydávám se protisměrem naproti svým kamarádům. Mám za to, že tempo i díky naháněčce se mnou přehnali a každá podpora bude do závěrečných km vítaná. Také mám příležitost prohlédnout si nejlepší eliťáky v akci a vyfotit je pro vás.


Honza Hruška dal závod pod 5 hodin a měl slušný 2-minutový náskok před Jirkou Novákem, ale závěrečný kopec jel s vytřeštěnými očima a dost prkenně. Asi na pověstech o jeho slabší technice něco bude. Zato nohy mu jedou výborně a ve sjezdech se nevyhrává ani na Sudetech. Třetí Ivan Rybařík i pátý Ondra Fojtík jeli sjezd excelentně a stejně jim to nebylo příliš platné.


Postupně jsem dojel 15 km v protisměru. Při snaze nepřekážet projíždějícím mi to zabralo více než hodinu a půl. Na občerstvovačce v Dědově jsem míjel první ženu. Pavlínu Šulcovou vehementně podporoval člověk běžící podél ní snad sto metrů do mírného kopce. Patrně trenér. Výsledný čas 6:17 stál za to a je výborný. Letos o 4 minuty druhá skončila loňská vítězska Bára Radová a třetí dojela sympatická Lucia Čuříková.


A co moji parťáci? Nikola přijel pro mě překvapivě před Vaškem. Jel jak říká hodně zataženě, ale vše si vydřel zarputilostí. Snad mu mé povzbudování v posledních kopcích trochu pomohlo. Čas 7:30 je na premiéru Sudet (nepočítaje loňský, kvůli nemoci nedokončený debut) velmi slušný.


To Venda zase jel v závěru ještě lépe, téměř jsem mu nestačil a předjet se mi ho podařilo až těsně před posledním vrcholem na Váze. Jenže měl smůlu a při pádu se mu podařilo přetrhnout lanko u samotné zadní přehazovačky. Než vyškemral na servisu na občerstvovačce náhradní, tak ztratil přes deset minut jízdou na nejmenší (=nejtěžší) zadní převod. Ale i tom jsou Sudety.


A závěrečné shrnutí? Krátká trasa je velmi dobrá: členitá, technická a dobře jezdivá. Na kultovní dlouhou však nemá ani náhodou, takže jestli máte najeto nebo máte aspoň odvahu dejte přednost delší klasice, která u nás nemá konkurenci. Tedy alespoň podle mých zkušeností.

 

Pavel Macháček

Diskusní fórum pro: "Sudety – tentokráte dětská trasa"

Názor Autor Datum a čas
RE: Sudety – tentokr... Seiko 20. 9. 2009, 17:40
RE: Sudety – tentokr... Václav Brož 17. 9. 2009, 18:09

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |