O onemocnění, které postihlo Pavla Nového, již každý slyšel, ale Zdeněk Kirch je pro většinu z nás jméno doposud neznámé. Zdeněk byl cyklistou hobíkem, účastnil se závodů horských kol a svými výsledky se přibližovali k elitnímu vrcholu. Byl to člověk žijící aktivně. Bohužel začátkem letošního roku při vyjížďce s přáteli na kole měl nešťastný pád, přijela sanitka… Pro Zdeňka se úplně změnil dosavadní způsob života, má přerušenou míchu a navždy ztrácí pohyblivost dolních končetin. Pro většinu z nás by aktivní styl života končil.
- Cyklobraní 2009, cílová rovinka, čas 14:35
Každý máme kdesi v hlavě skryt nějaký magnetofon, gramofon, nebo v dnešní době spíše empétrojku. Ta si občas usmyslí, že vám přehraje nějaký úryvek z písně. Mechanizmus se většinou spouští v souvislosti s nějakou událostí, kterou zrovna prožíváte. Ta moje mp3 začala hrát píseň z alba "V penzionu svět" od Michaela Kocába:
V dostihu světa není favorit,
je černým koněm, ...ale co má být !
Vždyť i černí koně můžou zvítězit, a to je důležitý…
Stojím u cílového oblouku závodu horských kol v Jevišovce. Posledních 300 metrů závodní trati z obou stran obklopují diváci i závodníci, kteří již závod dokončili. Nedokážu odhadnout, zda zde stojí 500, 700, nebo 1 000 lidí, ale jedno vím určitě. Všichni zde čekají, až Zdeněk Kirch a Pavel Nový dokončí závod. Jsou zde, aby svým skandováním podpořili tyto borce na posledních metrech dnešního závodu. Všichni stojí podél cesty a zraky směřují k zatáčce, kde se každou chvíli má objevit Zdeněk a Pavel…
Příběh Zdeňka i Pavla by se dal shrnout do jednoho slova "comeback". Zdeněk měl letos v únoru nepříjemnou nehodu na kole, poranil si páteř. Končí trvale připoután k invalidnímu vozíku. Pavel Nový si prošel západonilskou horečkou, která postihuje nervovou soustavu a páchá v ní nenapravitelné škody. Oba se však poprali s osudem, oba mají trvalé pohybové omezení, ale přesto dnes všem jasně ukazují, že se umějí vrátit naplno zpět do života.
Dnešní závod horských kol patří k těm lehčím, cesty vedou po vinicích Moravy i Rakouska, ale to nic nemění na vynaloženém úsilí obou jezdců. Zdeněk jede na handbiku (kolo na ruční pohon), upraveném do terénu a Pavel na svém horském kole. Oba doprovází houf dobrovolníků, kteří dnešní závodění pověsili na hřebík, a je jim ctí oba borce doprovázet na jejich cestě, a případně pomoci, bude-li třeba.

…A už je slyšet skandování! Zatím ještě od cílového oblouku nelze spatřit hrdiny dne, ale ti, co stojí v zatáčce, je již vidí a mohutnými ovacemi je povzbuzují do posledních metrů. Vzduchem se nese vlna emocí, která mi okamžitě vhání slzy do očí. Když se konečně naši borci objevují v zatáčce, vidím přes zaslzené oči pouze rozmazané stíny. Sundávám brýle, otírám si slzy do rukávu, ale jenom proto, aby je nahradily slzy nové. Jak se jezdci blíží, narůstá povzbuzování přihlížejících. Takové povzbuzování jsem ještě při žádném jiném sportu nezažil, povzbuzování plné emocí. Zdeněk Kirch, následovaný Pavlem Novým projíždějí pod cílovým obloukem, mají za sebou 28 km polních cest, travnatých plání, kopců i asfaltových úseků.
To oni jsou vítězi dnešního závodu. To oni jsou příkladem pro každého, že se předem nemá nic vzdávat…
Tomáš Pouch
















