Sluníčko, nebe bez mráčku, ale mně to na náladě spíše ubíralo. Od předešlého večera mě bolely záda (zablokovaný obratel), od toho bolest hlavy... Nuž ale co, na kole to přeci rozhýbu, říkala jsem si. Při rozjíždění to ještě šlo, ale když jsem se šla půl hoďky před polednem postavit na start, začalo mi docházet, že to asi nebude nic moc. Kolegyně z týmu říkala, že jsem postupně přestávala mluvit, trochu bělela…(jo pane ortopéde, slibuju, že ty svoje záda budu už konečně posilovat!). Jenže závod se nevzdává, myslela jsem si… tedy asi tak do 5. kilometru. Tam bolest vyhrála, já to otočila a jela si do cíle zobnout další prášek.

Tak jsem si den užívala alespoň jako divák. Závod byl rozdělen na 2 okruhy, přičemž ten první, kratší měřil asi 20 km a závodníci se po jeho dojetí vraceli zpět do prostoru cíle. První zde projel Radek Bečka z Factor Bike Teamu, stíhán dalšímy bikery z kategorie elite. Já čekala, jak si povedou mí kolegové, potřebovali jsme co nejvíc bodů do týmové soutěže. V cílové rovince byl dřevěný skokánek (prý taxis:-), vedle nějž stál spíkr Tomáš Hauptvogel a všechny mohutně povzbuzoval ke skoku. Moc závodníků neskákalo, ovšem když přijel jeden tandem, tak uposlechl Tomášova návodu, najeli a skočili, letěli… Vše nakonec dopadlo dobře a tandem i jeho piloti ve zdraví dokončili závod.
Po průjezdu cílem na závodníky čekal dlouhý stoupák po asfaltu, a'la Tour de France. Na krajnicích povzbuzující diváci, parta bubeníků, malá pípa s pivem a na silnici mnoho povzbuzujících nápisů. Jaký byl zbytek trati, vím jen z vyprávění kolegů, ale závod to prý byl prašný, kamenitý a docela těžký.
Ve 14:00 do cíle přijel první závodník. Byl jím Robert Novotný z Factor Bike Teamu s více jak minutovým náskokem na Ivana Rybaříka z Volvo Auto Hase. Třetí přijel Michal Bubílek z Merida Bike Ranch Teamu. Mezi ženami zvítězila Petra Kottová z Volvo Auto Hase, druhá byla Jitka Pěničková (Author masters) a třetí Lenka Ochmannová (Max Cursor).

Po čtvrté hodině došlo na vyhlašování výsledků a tomboly. Celou sezónu nikdo z týmu nic nevyhrál. Když došlo na kolo,… vyhlásil spíkr číslo 240. To bylo číslo kolegy. Ten ovšem neposlouchal vyhlašování a myslel si, že si z něj děláme srandu. Tak se zeptal lidí stojících vedle, ti mu to potvrdili, a tak s si s úsměvem utíkal k podiu pro kolo:-). Všichni jsme z toho měli radost, ale nastal nám tím poněkud problém: jak dostat do auta, kde už byly čtyři kola na střeše a v kufru mnoho tašek, páté kolo (a to ještě velikost rámu byla 23!!). Nu, asi po hodině jsme skládačku vyřešili, jedno kolo šlo s věcmi do kufru, zbytek na střechu, tašky na klín a vyrazili jsme domů.
Byl to poslední závod seriálu, a tak se trochu nabízí možnost celkového hodnocení. Letos jsem, až na 3 závody, objela celou sérii. I když by se našly problémy, jako třeba dle mého názoru nedořešené koeficienty tratí, bodování do startovky, či některé hromadné starty více jak 1000 lidí, tak si organizátoři Kola pro život (a to nejen užší vedení, ale i všichni mechanici, řidiči aut, lidé z krimi zony...) zaslouží pochvalu a poděkování za pěkné závody!
Celkové výsledky jsou TADY >>
Jitka Slabá
















