Po nafasování igelitek plných tiskovin nastala nejtěžší práce, vytřepat a rozevřít všechny letáky a brožurky. Malinké poukázky na PITÍ a JÍDLO se nám nakonec podařilo najít. Tentokrát jsme se ani nebyli „rozjet“ na druhý břeh Berounky. I tak se řadíme až kamsi na konec druhé vlny. Chvíli se sluníme a pokukujeme po ostatních, všichni se zdají být připraveni vydat dnes ze sebe to nejlepší. Už asi rok jezdím bez tachometru, a tak ani nevím, že závod je již skoro pět minut odstartován. Na našem konci startovního pole nebylo slyšet tedy vůbec nic.
Ze zadumání mne vytrhne až důvěrně známé cvakání pedálů. A jde se na to. Nejdříve přes Berounku a již je tu zahřívacích pět kiláků pěkně nahoru, skoro až na hřeben Brd. Zapikolováni v chumlu borců se pomalu, ale jistě vzdalujeme závoďákům, kteří si to právě rozdávají v boji o vrchařskou prémii u Černolic. Každou chvíli někdo sesedá, pokud rovnou nespadne. Nejhorší jsou však neúspěšné pokusy rozjet se na 1-1.

Konečně jsme na hřebenu. Pole závodníků se již trochu rozvolnilo a tempo se zvyšuje. Po šutrácích a kořenech jedeme severním úbočím až ke Stožci. Cestou míjíme původní obyvatele Brd, skupinku pravých trampů a skautský oddíl. Technické úseky před první občerstvovačkou jsou poměrně suché a tudíž o něco snadnější než jindy. Ani nevím, kolikrát jsem tudy jel na závodech, nebo na nějaké vyjížďce. V lesích pod Kuchyňkou nebylo moc času obdivovat rašící pupení na staletých bucích ani nádherné skalky a suťoviště. Určitě sem budu jezdit častěji a klidně se na chvíli zastavíme i mimo hospodu.. Brdy za to každopádně stojí.
Po dobrých zkušenostech opět popíjím silný čaj maté z „kejmlu“. Myslím, že to funguje dobře. Jede se mi výborně a pořád se držím v nějaké skupince. Zdá se mi, že někteří kolegové ještě nejsou dost vyježdění. To je vidět hlavně v prudkých sjezdech a brodech na jižním svahu. Celkově je druhá půlka trati daleko pestřejší včetně klasických táhlých stoupání za Halouny.
Minulý rok jsem jen tiše nadával při změně trasy v poslední časti závodu. Nyní po překonání nekonečného stoupání na Babku (505m n.m.) oceňuji tuhle změnu a velmi pěkné svezení dolů k Řevnicím. Dokonce se mi podařilo projet i poslední brod, který vypadal spíš jako výkop pro plynovod. Rozčarování ze ztráty obvyklého pořadí, způsobenou pomalým rozjezdem, vyrovnává alespoň absence mých obvyklých krizí. Semo- tamo mne lehce kousne křeček, tu do lýtka, tu pod koleno. Vždy se to však dalo rychle vyšlapat. Ještě se protáhnout tunýlkem pod tratí a jsme zase zpátky u Berounky. Jen nedostat křeč při výběhu schůdků na most. Posledních pár set metrů a jsme doma.

Nábřeží Berounky v Letech je přesně tak velké, aby se všechno vešlo na jedno místo. Vládne tam pohoda, lidé si pochutnávají na JÍDLE a PITÍ. Sportovci děti i psi se povalují po trávníku a užívají si pozdního odpoledne. Vyhlášení výsledků v provedení profíka Tomáše Hauptvogela již tradičně svižné a zrovna tak losování tomboly. Kromě obludně velkých vázacích pásků pro připevnění čísel, není opravdu co tomuhle rozjezdu sezóny vytknout. Bylo to opravdu dobře strávené odpoledne a doufám, že další díly seriálu budou stejně vydařené.
Vít Pokorný
















