Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Koldokola dnem i nocí

17.6.2010 15:34

Ztráta započítání kola absolvovaného bez čipu, zalitý přívalovým deštěm, natřikrát proražená duše, pět kilometrů absolvovaných na prázdném zadním kole, převodník vražený do lýtka a přeci jsme to ve Vesci nevzdali. Náš tým „Margl a přátelé“ nakonec dojel 28 kol přesně dle sloganu - v těžké pohodě.

Bookmark and Share

  • Jak se skládá tým a plán

Letos jsem vlastně ani jet nechtěl. Nakonec jsem se rozhodnul měsíc před startem a tomuto extrémnímu MTB závodu dal přednost před silničními Sudety. Důvodem byl především fakt, že ve Vesci u Liberce bylo možné sestavit čtyřčlenný tým a společnou jízdou a pobytem v depu zocelit partu.  Jenže první problém se vyskytl už při skládání týmu. Kamarádi se mi postupně žení, vychovávají jedno či dvě dítka a místo poctivého bajkování se věnují „serióznějším věcem“. Posledního nadšence Seika postihla bolest v noze a slíbil účast v prestižní, ale pouze doplňkové soutěži Pivobajker.


Nezbylo než rozhodit sítě mimo náš biketeam. Pod hlavičkou Margl a přátelé jsem nakonec přihlásil Nikolu (kluk) a Vendulu (holka) a Pendolína (vlak a taky kluk). Vendulu aktuálně matku-kojku jsem upřednostnil jednak proto, že se dlouho známe a jednak z taktických důvodů. Věřil jsem, že i přes její téměř absolutní netréning se v kategorii mixů prosadíme mezi špičku. Z toho důvodu jsem večer před startem připravil podrobný rozpis kol s definovaným pořadím jezdců a odhadem časů. Vloni na třetí flek v mixech stačilo 33 kol (každé o 12,5 km s převýšením 270 m). V rozpisu jsem to posichroval na 34 a začal cítit startovní adrenalin.

  • Ubytování a příprava

Do Vesce jsme dorazili na 10. hodinu, kdy končila prezentace týmů. Bez připomínek nás vzali chvíli po termínu a my mohli jít vychutnávat atmosféru. Byla fajn. Všichni účastníci byli plni očekávání a chystali se. Sousední spřátelený tým z Radotína tradičně řešil pití a potravinové doplňky, já je zaskočil propracovaným vytištěným plánem. Zbývalo se ho jen držet a medaili máme na dosah.

  • Pendolíno běží Le Mans

Na startovní čáru jsme nominovali Vláďu Pendolína. Moc o to stál a běh prý poslední týden v tréninku aplikoval několikrát. Tak jsem mu dal, coby kapitán, důvěru před ostříleným orientačním běžcem Nikolou. Na startu nám nejprve všechny závodníky rozcvičili a po výstřelu je vypustili do prudkého kopce nad běžkařským areálem. Ukázalo se, že Pendík běží obstojně, ale špičku nestíhá. Na kolo nasedal někde v půlce doběhnuvších. Naopak Blacky z Cyklosportu Radotín zaběhnul jako třetí a na trať vyrazil jako první i bez plánu. Coby první projel také prvním kolem s časem pod 30 minut. S šestiminutovou ztrátou projel startem Pendolíno. To bylo o 2 minuty lepší, než má plánová předpověď. Ve druhém kole však zvolnil a za plánem jsme začali zaostávat. Nutno předeslat, že už navždy. Jako druhý vyrazil na trasu Nikola. Kvůli palci, zlomeném při pádu z kola několik km od místa startu na začátku května nesedl měsíc na kolo a na výkonu to bylo znát. I přes velkou snahu zajížděl časy o 4 a 2 minuty delší než Pendolíno. Tedy zase nad plán.


Zkusil jsem to tedy vzít na sebe. Na trať jsem vyrazil naplno. Po kilometru mě dost zbrzdilo stoupání po velmi zabahněné lesní cestě. Krátce jsem popoběhl a zdolal ji. Zbytek kola mi byl vlastně dobře známý z předchozích 3 ročníků. Vesměs stoupání až na 6. km, odtud prudké sjezdíky proložené krátkými hupy a stojkami. To celé zakončené výjezdem na kopec nad areálem, prudkým sjezdem a průjezdem bahnitou loukou, odkud jsme se napojovali opět na bruslařskou asfaltku probíhající cílovým oválem, kde stály stany s výborným zázemím. To bylo zásobeno jako vždy skvěle. Ovoce, pečivo, salámky, sýry, ioťák, voda, čaj, ale také teplé párky, polévka a krupicová kaše. Tomu říkám reportoár.


Ale nebyl čas na přejídání. První kolo za 34 minut, druhé za 35. Pět minut jsem ubral ze ztráty na plánu a chvíli jsme se honosili 4. průběžným místem. Ale to už se na svoji letošní první závodní bajkovou trasu chystá Vendula. Vyrazila svižně a snažila se. I tak se jí Nikola s ročním synkem Mikulášem v náručí dočkali až za 55 minut a do dalšího se jí už nechtělo. Na Radotíňáky jsme po 7 kolech ztráceli skoro 2 kola a na vysněný třetí flek kolo jedno a ztráta narůstala.

  • Smůla, martýrium a překonávání nesnází

Pendolíno si odbyl svoji dvoukolovou šichtu, dobyl zpátky pátý flek a na trať vyrazil Nikola. Já se v klídku připravoval v zázemí, když tu Nikola dorazil mezi stany. A pěkně naštvaný. Kolo prý objel v rekordní době. Jenže si zapomněl připnout čip na nohu. Vloni kvůli stejné chybě neuznali pořadatelé vítězství nejlepší dvojici. Takže je jasné, že i my jsme přišli o 12,5 km, ztratili 40 minut a vytištěný plán dosažení 3. fleku mohli roztrhat. Ke všemu měl Niky čip zamčený v autě a Vendula s klíči nikde. Tak jsem odepnul sucháč z nohy a Nikymu předal svůj. Pořadatelům by se to asi nelíbilo, ale přijít se na to nedá a nejsme přece na olympiádě.
Značně frustrovaný a utahaný Niky dal druhé kolo o 7 minut pomaleji než to předešlé bez čipu. Zkazil mi tím průměr, takže jsem se měl při nájezdu do svého 3. kola co ohánět, abych to vylepšil. Jenže se nepodařilo. Na vině byl přívalový déšť, který se přihrnul směrem od Ještědu, způsobil odklad Pivobajkera na další den a totální bahnitou kejdu na trati. A přitom v dešti se mi nejelo tak špatně a kromě zimy to až tak v jízdě nevadilo. Horší byly následky v dalším kole. Přestalo pršet, ale trasa byla po projetí mnoha jezdců velmi, velmi bahnitá.
A k tomu všemu se znovu přidala smůla.

  • Defekty

 

Můj zadní plášt rozhodně nebyl dokonalý. O tom, že je vyspravený jsem věděl, ale absolvoval jsem na něm pár set km a věřil, že na něm den a noc odkroutím. Jenže na plášti se udělala malá prasklina a výměna se stala urgentní. U místního servismana jsem zamluvil Michelin s pořádným vzorkem. Jenže než se s ním z Liberce dovalil, musel jsem znovu na trať. A tam mi v půlce okruhu, těsně před dosažením nejvyššího bodu, praskla duše. Prokřehlý a promoklý sundávám plášť a vyměňuji duši. Po deseti minutách opravy a zuřivého pumpování vyrážím znovu dál. Jenže jsem ujel sotva kilometr a znovu rána a zadní kolo je rázem prázdné.
Od okolojdoucích vyprosím náhradní duši a znovu opravuji. Zbytečně. Tentokráte jsem skončil po půl kilometru. Opět to pode mnou bouchlo. Ani nezastavuji a na prázdném ráfku absolvuji zbývající 4 km až do cíle. Jede to pomalu, v zatáčkách nebezpečně lavíruji, ale je to lepší než tlačit.

  • Závody se nevzdávají

Ještě před cílem beru telefon. Mám za to, že se o mě kluci bojí. Ale Niky mi jen hlásí, že odvezl Vendulu se synkem na noc do Liberce a chce pokračovat v hovoru. Utínám ho vprostřed věty a nervózně vysvětluji, že jsem ještě na trati. V cíli jsem nejen vyčerpaný, ale značně otrávený. No a k tomu mi ještě Nikola ukazuje, že si při manipulaci s kolem vrazil převodník do lýtka a natrhl si ho. Pendolíno je připraven k výjezdu do houstnoucího šera, ale opatrně se mě ptá, zda má smysl pokračovat. „Jasně, že jedeme dál! Máme za sebou jen něco přes osm hodin a tyhle závody se nevzdávají!“ „Tak jo“ a vyráží se zapnutými světly za dalším dobrodružstvím. Nikola se jde předvést zdravotníkům z horské služby a já přemítám, zda máme na to, odjet zbytek jen ve dvojici s Pendíkem. V nejhorším asi jo, jak by k tomu přišli sólisti, kteří to krouží celé sami. Naštěstí se za chvíli vrací Nikola se slepenou nohou a po chvíli přemlouvání souhlasí s tím, že riskne infekci z bahna a sajrajtu na trati a pojede dál.


A tak můžu po večeři (teplý ionťák s tatrankou) na chvíli lehnout do stanu a tvářit se, že spím.

  • Noční jízda vyžaduje výbavu a připravenost

Světlomety jsem pořídil parádní – vysoce svítivé Backburrny testované před dvěma lety právě na této akci. Díky tomu nemám v noci nejmenší problém s hledáním trati. Zato s blátem ano. Naštěstí jsem připnul blatník v předu i vzadu. Mlží se mi brýle, ale můžu si dovolit je sundat a jet bez větších problémů bez nich. Zlaté blatníky. Jsem sice zablácený, ale co to je proti těm, kteří je nemají. Časy kol 2x 50 minut jsou slabší, ale spíše než tmou, je to díky nastupující únavě. Dojíždím do cíle ve tři ráno. Jenže nikdo nečeká na předávce. Chvíli hledám Pendíka v depu a pak jedu ke stanu. Spí. A vstávat se mu moc nechce. Když vyleze, je mu zima a pět minut se rozcvičuje. Pak se strojí a teprve po 25 minutách od mého příjezdu vyráží na trať. To je morálka! V menším se to opakuje při další předávce, kdy z pelechu vylézá Nikola. Tím jsme klesli na osmé místo a dotahují se na nás další týmy.

  • Finiš a výsledky

To já jsem v půl osmé připraven včas. S odepnutými světly dávám poslední dvě kola v tahu. Potom už se střídáme po jednom kole a daří se nám posunout se na 7 flek. Dorazil Seiko a Vendula, vylezlo slunce a nálada se s blížícím koncem opět velmi vylepšuje. Pendolíno zajede dnešní nelepší čas 41 minut - na šesté mužstvo zrácíme 4 vteřiny. Niky už je prošitý a je o pět minut horší, ztráta narostla na 4 minuty. Jdu na to. Naposledy pěšky zdolávám úvodní bláto. Dávám výjezd za výjezdem. Zanešená přehazovačka neřadí. Pomáhám ji tretrou, ale občas musím točit převody, které mírně řečeno nejsou optimální. I tak dojíždím jezdce za jezdcem. Zvláště před sólisty smekám a uznale je nahlas chválím. Petr Bílek ujel sám 35 kol (420 km) a nechal za sebou mnoho týmů. Dvakráte smekám před mistryní republiky Luckou Zrnovou, která dala 21 kol (252 km).

 

Tentokráte se mi daří vyjet blátivý singltrek před stoupáním na kopec nad areálem, poslední bahno před cílem také zdolávám, spurtuji a chci předat poslednímu. Do konce závodu zbývá 49 minut. Dost na ještě jedno kolo. Jenže na předávce nikdo. Seiko fandí a tak to znovu rozjíždím a zkouším to stihnout. Po půl kilometru v protivětru mi dochází, že to nemá smysl. Jel jsem podlahu, dal to těsně pod 42 minut a další kolo bych nejspíše už v limitu nedal. Pokud ano, tak stejně nemám na čerstvého člena Dreamtemu, který vyrazil na trať 3 minuty přede mnou. Otáčím to a odevzdaně se vracím do depa.


A to je konec. Ujeli jsme 27 (324 km) respektive 28 kol (i s tím zmarněným bez čipu). Na vítěze kategorie, sousedy z depa Cyklosport Radotín, jsme ztratili 10 kol (=125 km). Podle plánu bychom byli skutečně třetí. Jenže nebyli. I tak jsme v těžké pohodě a všichni, kteří závod dokončili, také. Tenhle závod není až tak o výsledcích, spíše o zážitcích a dojmech. Pokud vás zajímají, tak je ve velmi přehledné podobě naleznete zde >>.

 

Dodám ještě dva pohledy - nováčka závodu – ostříleného bajkera Pendolína...

"Vzhledem k tomu, že jsem zahajoval závod během, tak nebylo možno si nevšimnout, že výběh na kopec po louce a zpátky byl celkem nebezpečný vzhledem k tomu , že se tam vyskytovaly nějaké hluboké strouhy, na kterých se dalo velice snadno pořídit vymknutí kotníku! Trať se mi velice líbila a spokojen jsem byl i s občerstvováním. Vzhledem k regeneraci a případnému špatnému počasí mi připadalo nedostatečné stanoviště se sprchami a dvěma wapkami na mytí kol, protože po 2 kolech bylo nezbytné omýt řetěz a namazat a vzhledem k velké frontě moc času na renegeraci nezbývalo. Celkový dojem dobrý, ale vzhledem k možnostem mohl být výsledek lepší."
   

...a pár poznámek seniorního eléva Nikoly:


Podělal jsem to. Tento fakt mi hučí v hlavě po 6 hodinách od startu na 6. kilometru, když se zuby nehty držím rychlejšího bajkera na asfaltovém úseku a sleduji jeho rytmicky švihající levou nohu. Na rozdíl ode mě má na ni v tu chvíli čip. Bere mi to všechnu šťávu. Udělal jsem začátečnickou chybu, kdy jedu okruh bez měření času a jen marním "na výletě" nějakých 40 minut pro naši čtveřici. Promýšlím, jak se co nejrychleji dostat zpátky na shromaždiště, což stejně znamená dojet 12-kilometrový okruh do konce. Dlouhý sjezd, který si vždy užívám, jedu z povinnosti a hledám motivaci, abych se poté, co z podlahy auta seberu pásku s čipem a připnu si ji na nohu, znovu vydal do bahna se stejným elánem. Moc mi to nejde...


Je neděle odpoledne, pár hodin po dojezdu. Jel jsem Těžkou pohodu počtvrté, ale stále z toho není rutina. Pořád mě to baví. Ač stejné místo, stejná trať, stejné cíle, pokaždé je to jiné. A pořád se mám co učit - hlavně mít ten zatracený čip!


Napsal a zaznamenal Pavel Macháček

fotogalerie autora >>

fotogalerie Nikoly Rafaje >>

Diskusní fórum pro: "Koldokola dnem i nocí "

Názor Autor Datum a čas
RE: Koldokola dnem i... Petr 19. 6. 2010, 21:18
RE: Koldokola dnem i... Seiko 17. 6. 2010, 20:30
RE: Koldokola dnem i nocí
Na to že jste to jeli v podstatě ve třech, dobrej výkon. Kdyby jste si brali čipi, vstali, když budik zazvoni a dokázali jet 24h místo 23h. Tak si myslím, že jste 30 kol dali!
RE: Koldokola dnem i... Michal Vanat 17. 6. 2010, 20:01

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |