Já se rozhodla postavit na start krátké varianty (40 km a 800 metrů). Vysloužila jsem si za to od pořadatele (známého) a i svého vědomí nálepku sraba, ale poslední měsíc jsem na kole seděla tak jednou do týdne, tož dlouhá by byla zbytečné trápení. V deset hodin jsme po výstřelu odstartovali z parkoviště u lyžařského areálu SC Bouřňák. Následoval výjezd po asfalt směr Nové město, pak odbočka doleva a po lesní cestě výšlap na Vytýšku. Na asfaltu mě většina lidí předjela a já na vrchol kopce, kde stáli známí z horské služby, vjížděla mezi posledními (achjo, to je ale ostuda…).
Následoval sjezd od trafa v Novém Městě až zase skoro do Mikulova, levá a po modré turistické se drápat zase nahoru. Myslela jsem si, že když jsem tuhle cestu vyšla v zimě na skialpech, tak na bajku půjde na kašpara vyjet… nešla, tlačili úplně všichni. Tady se mi podařilo předejít jednu soupeřku a i pár chlapů. Po asi kilometru se modrá napojila na turistickou sjezdovku, po které už se dalo jet až na vrchol Bouřňáku. Tu zas ihned sjezd po Hrobské sjezdovce až skoro dolů ke kotvě (v zimě se mi ta sjezdovka zdá mírnější :-).

Odbočka do leva na lesní cestu a do kopce… Na Třípanském rozcestí byla občerstvovačka. Dále se jelo po šotolinových cestách na Loučnou – tady mi známí hlásili. že jsem 30. a druhá v ženských! Cestou k Flájím se mi podařilo předjet ještě pár chlapů a u druhé občerstvovaly jsem byla asi na 24 místě, jenže tady se nám podařilo v hodně velké skupině zabloudit…Někdo asi strhl fáborek na neznatelné odbočce a rázem z toho byl orienťák. Nakonec jsme se nějak vymotali, bohužel byli lidé, kteří najeli i o 15 km navíc. Já na závěrečný sjezd po „trojce“ (červená sjezdovka) vjížděla asi se 4 kilometry navíc. Sjezd to byl řádný, kotouče červenalyi, destičky pěkně smrděly a já se smrtí v očích se pomalu spouštěla dolů (no a na lyžích tu má člověk pocit, že to až tak moc nejede, už zas:-). Cílem pod sjezdovkou jsem projela asi za 2:40… a druhá v kategorii (no tak to taková ostuda zas nebude), ale můj „řidič“ Honza , který na dlouhé dojel na krásném 7. místě musel kvůli mně čekat na 4. hodinu, kdy proběhlo vyhlášení a tombola. Předávání cen mělo ovšem své kouzlo, páni pořadatelé se oblékli do takových těch tyrolských kožených kraťásků a košil a za zvuků německé dechovky vyhlašovali vítěze i celku bohatou tombolu.

Až na to malé intermezzo s blouděním byla trasa značená dobře, na křižovatkách stáli pořadatelé, v nebezpečnějších úsecích místní horská služba, na občerstvovačkách vše potřebné, v cíli dobrý gulášek z Cepínu (místní restaurace pod vleky), pěkné ceny pro vítěze i v tombole. Tož kdo jste nedorazili, litujte a zapište si příští ročník do kalendáře a přijeďte poznat krásy této části Krušných hor ze sedla biku!
Jitka Slabá
















