Mé obavy se vyplnily, s čelem jsem dokázala viset asi kilometr, pak jsem odpadla jak zralá švestka. Zbytek závodu by se dal popsat velmi rychle: nejde mi to, funím jak parní lokomotiva a v hlavě mi zní text písničky od Divokého Bila - „nesnaž se, znáš se…“ a chce se mi závod skončit. Při výjezdu na první kopec (Křemešník) se to začíná trochu lepšit a ve stínu lesa se šlape líp (teď si pro změnu broukám píseň – „někdy stačí říct jen dál se snaž, ty na to máš…:-)
Tenhle elán mi vydrží přes pěkné singlíky v lese, vytlačení kola na další kopec i výjezd po sjezdovce na Čeřínek a následný sjezd s těmi nejlepšími z krátké. Pak už mě zase někdo asi drží za zadní kolo, nejde to… I přes časté sprchování hadicí hasičů nebo místních je mi strašné vedro a mám pocit, že se zavařím. Po rozdělení tras jedu beznadějně sama a už si ani nedokážu užívat kořenových singlů, kterých je na trase docela dost.
Na asi 58. km se začíná stoupat na 3. a též největší kopec závodu – Javořici (836m). Po výjezdu na vrchol čeká pěkný sjezd, který končí u občerstvovačky a od ní…sakra zase do kopce směr vrchol Javořice – tady už sotva pletu nohama (jako v písni o Okoři)… Po asi 3-kilometrovém stoupání následuje předpokládaný dlouhý sjezd, který je ovšem skoro celý terénem, takže žádná flákárna… Posledních deset kilometrů jsem moc nevnímala, jen jsem si říkala, kde je sakra ta Cerekev. V cíli za 5:36 (hrůůza) a úplně mrtvá.

Závod to byl pěkný, velký dík patří pořadatelům, za zvýšení občerstvovaček s pitím a hasičům a místním za kropení snad v každé vesnici, kterou se jelo. Jen malá výtka k značení – za ty léta je ho už hodně variant a občas byl problém vyřešit, které je to správné, či dokonce zda ta růžová je značka závodu nebo označení stromu lesáky pro pokácení. A tak někteří docela dost bloudili.
Když se budete někdy pohybovat na biku v okolí Cerekve, doporučuji si alespoň část trasy projet a tenhle výlet si můžete zpestřit třeba koupání v krásném Velkopařezitém rybníku u vesnice Řásná (pod Javořicí) nebo nedaleko odtud navštívit hrad Roštejn.
Jitka Slabá
foto: p. Nežerka
















