Už před časem jsem se rozhodla startovat na krátké (53 km/1100 m), a v den D jsem svého rozhodnutí nelitovala. Na start bez rozjetí, až na poslední chvíli jsem Slávkovi dávala svůj goretexový pršiplášť a stála rezignovaně úplně vzadu.
Po výstřelu se jelo prvních 19 km skoro stále do kopce po zpevněných cestách nebo asfaltu… To odsýpalo a první kopce byly hned za námi. Snažila jsem se stále v tempu točit a neflákat se, což ovšem vjezd do terénu poněkud změnil… Začal souboj o to, kdo déle vydrží v sedle. Po rovině ani do kopce to v tom slizkém bahně nejelo, z kopce se kolo proměnilo v poněkud paličatou kozu na bruslích , která si často dělala, co chtěla. Do toho nepřestávalo pršet, všichni jsme byli stejně mokří a hnědí od bahna. Ač bahno nesnáším, přeci jen tu můžu využít svoji docela obstojnou techniku, a tak jsem začala pomalu ve sjezdech dojíždět (tedy spíš doklouzávat) své soupeřky a předjíždět je. Pršelo čím dál víc, z kopce proti nám tekly potoky vody a bahna a když jsem slezla, tak jsem zapadla po kotníky…
Bahno bylo všude, občas se zasekly kliky, přestávala brzdit přední brzda. Ale to už jsme byli na 2. občerstvovačce a 40. km. Těch zbývajících 13 km jsme už bylo po rovině, jen s jedním kopečkem. To už člověk nějak doplácá, ale začínala mi být zima, skřehlé prstvy sotva držely řidítka. I přesto jsem se stále držela jedné závodnice, se kterou jsem jela tak od 25. kilometru. Před cílem mi poodjela, ale na cílové rovince jsem ji dojela. Při předjíždění mi řekla, že jsem „potvora“ (s úsměvěm, známe se), tak jsem na ní houkla ať se nedá a jde, a ona do toho fakt šlápla, posledních 20 metrů jsme šly obě ze sedla a vypětím sil spurtovaly kolo na kolo do cíle. Byl to trhlý nápad, ona byla ze starší kategorie, nebylo oč závodit. Ale měly jsme ohlas u okolo stojících diváků :-)
Po dojetí rychle k autu a do sprchy, ještěže zázemí bylo v budově a tekla teplá voda (za což patří pořadatelům veliký dík), jinak bych si to v tomhle hnusu nedokázala představit. Trasu závodu si moc nevybavuji, jen to, co mi bahno na brýlích dovolilo vidět, čehož většinou nebylo moc. Díky blátu sjeté dvoje skoro nové brzdové destičky, víceméně nepohyblivé hlavové složení a asi ještě něco, k čemu jsme se zatím nedostala… Byl to poněkud hard-core, tak snad za 14 dní na Moravě bude lépe. Výsledky najdete tady >>
Jitka Slabá
foto: Hugo Merth a www.galaxy-serie.cz
















