Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Galaxy série zakončena v Kácově

30.9.2010 08:37

Letní příprava na Sudety mi přinesla slušnou výkonost, a tak jsem se rozhodl protáhnout si závodní sezónu a absolvovat ještě poslední závod Galaxy serie. A rozhodnutí jsem nelitoval, přestože jistou únavu v nohách jsem cítil již na startu.

Bookmark and Share

  • Před startem

Maraton na 72 km s převýšením 1333 m se jmenuje Zručský, ale startuje z 9 km vzdáleného rekreačního střediska u Sporthotelu v Kácově. Je zde velmi dobré zázemí pro sportovní vyžití. Malý hotýlek, chatky, všude pěkný trávník, parkování přímo v areálu... Snad jen ten lákavý bazén tentokráte kvůli chladnému počasí nikoho nezlákal.


Motivací pro moji účast bylo i změření sil se spřáteleným teamem KT Tryskomyši, kteří mě potrápili v Horní Cerekvi. Jejich náčelník mě odnavigoval z dálnice na místo startu a vyzvednul mi tašku s čipem a číslem. Kromě této výbavy jsem v igelitce již nic zajímavého nenalezl, tedy pokud nepočítám několik prodejních katalogů a regenerační krém od sponzora série. Po krátkém poladění kola se 5 minut před půl jedenáctou řadím mezi dalších cca 120 závodníků na start. Po středečním prvním floorbalovém tréningu (zimní sezóna se holt blíží) mě ještě bolí nožky, navíc zjišťuji, že se mi chce spinkat. Raději zaháním únavu a snažím se vtipkovat s Tryskomyšma i ostatními na startu. To, že bude pršet, je velmi pravděpodobné, to, že se nejspíše zapotíme i navzdory chladnému počasí ještě pravděpodobnější.

 

  • Úvod po asfaltu i terénem

A už je tu start. V tlačenici vyjíždíme z areálu Sporthotelu a po asfaltové cestě stoupáme kilometr k hlavní silnici nad Kácovem. Na rozdíl od většiny se příliš dopředu nehrnu. První tryskomyš Martinu tak předdjíždím až v půlce stoupání. Jarka před vrcholem, Haua hned za ním. Z kopce to konečně pořádně roztáčím a po 2 km, kdy opouštíme Kácov a stoupáme stále po asfaltu k lesní odbočce konečně dojíždím Vítka. V zahuštěném poli se řítíme další kilometr po lesní dvoukolejové cestě, a teprve po odbočení na nezpevněnou strmější cestu se vytváří cyklohad a v bahnitějších úsecích i špunt. Poslušně se řadím do zástupu a v pomalém tempu nepředjíždím a snažím se pošetřit síly. A že je jich v táhlém stoupání s převýšením cca 150 m potřeba! Je to znát i podle toho, že to někteří před námi nezvládají a ze sedla padají jako mouchy. A díky tomu slézají i všichni za nimi a zahajujeme vynucenou tlačbu na vrchol Jedlina.


Na kopci znovu naskakujeme, dáme 300 metrů mírnější stoupání po kořenech a potom se řítíme průsekem střemhlav k asfaltce. Tady se mi daří předjet páreček vrchařů, kteří mě předtím pokořili ve stoupání.  V následném asfaltovém stoupání se osvědčují moje najeté kiláky na silnici – kupodivu předjíždím i v kopcích. A následuje nádherný sjezdík po loukách. Vynášecí pravá zatáčka nás vyvádí na asfaltový sjezd k Holšticím. Zde je prudká zatáčka vlevo a po podmáčené luční pěšince je třeba si zklesané metry znovu vynahradit. Po bleskovém předjetí Vítka jsem si ve sjezdech vcelku odpočal, tak za to trochu beru a blížím se k poměrně početné skupince jezdců, která je přede mnou vzdálena stále ještě pár set metrů. V tom v dálce rozeznávám tryskomyší dres – přede mnou je ještě Libor. Na toho jsem zapomněl a přitom je to on, kdo mě v červenci vyučil v kopcích kolem Javořice. Takže hurá za ním!

  • Honička za vláčkem s Liborem

Jenže Libor je starý nebo správněji starší mazák. I přes slušnou formu nepohrdá závětřím asi osmičlené skupinky a příkladně s ní spolupracuje. Výsledkem je, že mi na rovinách vcelku bezproblémově všichni mizí v dálce. Na rozbitých úsecích a ve stoupáních se přibližuji, ale na rovinách v protivětru je moje osamělé úsilí marné. Naháním je mnoho kilometrů a horizont za horizontem je to obdobné – už je mám na pár desítek metrů, jenže po zdolání kopce na skupinu nestačím. Hodně depresivní a unavující. Přemítám, zda to vydržím a jestli si nemám také počkat na skupinku za mnou.


Naštěstí ve sjezdech je skupinka spíše na obtíž. A navíc sjezdy jsou mojí doménou. Někde za Řendějovem odbočujeme prudce doleva a následuje dlouhý kamenitý sjezd. Jedu tam fakt kudlu a raději nepřemýšlím, co by bylo, kdyby mě některý z výmolů a zhupů katapultoval víc, než by zvládnul můj Gary odpružit. Dole je trochu nepřehledná zatáčka, proložená hlubokým bahnem. Dělám znouze ctnost a pouštím to bahnem třicítkou. Vše jsem ustál a výsledkem je to, že jsem konečně skupinku s Liborem docvaknul.


V následujícím stoupání si raději trochu povoluji a skupinka mi i díky Liborově práci na špici opět poodjíždí. Pořád je však na dostřel a naštěstí přichází další sjezdík. Je sice krátký, ale stačí na opětovné docvaknutí. Po sjezdu lesem po kamenech, kde se cesta prudce stáčela tam i tam nás to vyplivlo k nejlepší (protože jediné) občerstvovačce. Upřímně řečeno, byla umístěna úplně blbě. Za sjezdem, kde si člověk odpočinul a v rychlém úseku na asfaltu před stoupáním, kde by to žaludku asi dvakrát dobře nedělalo. V prvním kole zde nezastavil nikdo, možná kvůli tomu, že občerstvovat ještě nebylo třeba (18. km), ale spíše kvůli té poloze.

  • Únik ve sjezdu a namáhavé stoupání

V kopečku za stánkem s občerstvením mi skupinka opět poodjela. Definitivně jsem se s ní vypořádal až v dalším táhlém sjezdu. V tom jsem šel poměrně nekompromisně na špici a vepředu jsem se udržel i při náročném stoupání do vesnice s nádherným jmenem Polipsy. Tam jsem dojel na třetím fleku s Liborem za zády. Sjezd za vesnicí byl v mém podání opět excelentní (no fakt se ani moc nechlubím, prostě to tak je). Utrhnul jsem Libora a sjel si další tři jezdce. V závětří za jedním z nich jsem na rovince za Kozincem stlačil jedinou tyčinku, kterou jsem měl. Na následující houpavé a hrbolaté cestě podél železniční trati, vedoucí zpátky do Kácova, jsem ji sice málem opět vrátil přírodě, ale žaludek i závěrka to nakonec ustály.


Takto posilněn jsem se vydal do druhého kola. V kopci před vjezdem do lesa jsem si zkontroloval, že role se obrátily – Liborova skupinka tentokráte s odstupem 200 m pronásledovala mě. Jenže já si v předchozím dlouhém sjezdu pošetřil síly. Nejtěžší stoupání bahnitými singly na Jedlinu jsem absolvoval tentokráte v sedle a vcelku slušném tempu, které mě dostalo před další dva jezdce.

  • Na jídlo nezbyl čas

A dále to bylo podobné jako v prvním kole, jen s tím rozdílem, že přede mnou, ale i za mnou se jezdci vyskytovali jen sporadicky a byl to skoro sólozávod. Výjimkou byl úsek v blízkosti již zmiňované jediné občerstvovačky. Ve sjezdu před ní jsem dojel čtveřici a všichni se rozhodli spapat několik zde nabízených dobrot. Naopak mě vytvořená fronta na jídlo a pití odradila. Jediná paní totiž nestíhala plnit kelímky a o nějakém podávání laskomin za jízdy nemohla být už vůbec řeč. Takže i přes probouzející se hlad a rostoucí únavu občerstvení vynechávám. Šetřím tak čas, vylepšuji pozici o čtyři fleky, ale také riskuji žaket ve zbývajících 15 kilometrech trati s několika náročnými stoupáními.

  • Dojezd na pohodu

Naštěstí to vyšlo vcelku doobře. K Polipsům jsem se nějak doškrábal, a jelikož jsem ve sjezdu už nepíchnul, tak jsem závěr dojel v pohodě. Na posledních kilometrech jsme předjížděli závodníky a závodnice z krátké trati, kteří jeli pouze jeden 32 km okruh. Rozdíl v tempu byl výrazný, ale nikdo naštěstí příliš nepřekážel, takže pohodička. Poslední stoupání Kácovem a opět nikdo za mnou ani přede mnou. Snažím se nezvolnit tempo, ale nedá se.

  • Výsledky a zhodnocení

Po závěrečném sjezdu přijíždím do cíle s pro mě nevídanou průměrkou 23,2 km/h. S časem 2:55:28 to stačilo na 38. místo. Ztráta na vítězného Jirku Jindříška činila skoro půl hodiny. Mise však byla splněna – Libor dojel minutu, Vítek pak více než 7 minut za mnou. Za vítězným Jinříškem skončil Tomáš Jakeš (-5s), až na třetím místě skončil vítěz celé Galaxy série Petr Šťastný (-16s). Ženskou kategorii vyhrála Jana Kubáčová s časem 2:57:22 před Janou Matláškovou (-6 min) a Michaelou Procházkovou (-9:12). Podrobné výsledky můžete najít zde>>.

 

Po dojezdu se většina závodníků shromažďuje za cílem a čeká na své kamarády. Nálada je navzdory klesající teplotě velmi vřelá. Mnoho z jezdců absolvovalo více závodů z Galaxy série. Díky týmovému motivačně nastavenému bodovému systému nebyly výjimkou i tací, kteří objeli všech 9 závodů zařazených do série. Nyní většina cítí uspokojení, že je to za nimi.

Ještě lepší nálada vládla při večerním vyhlášení celkových výsledků – s velmi malým náskokem zvítězil tým BTK - EURObike Praha (2401 bodů) před GS Cyklo Team Jistebnice (-5 bodů) a PLANET TOYS CYCLING (-261 bodů). Vyhlášení výsledků série jsem se sice již nezúčastnil, ale z fotek Tryskomyší, kteří skončili na bramborovém čtvrtém fleku jasně vyzařuje velmi přátelská atmosféra.


Kácov byl tradičně závěrečným podnikem série a podnikem určitě povedeným. A co říci k samotné Galaxy sérii? Obstála též. V mých očích (absolvoval jsem 3 závody) se i přes neúčast největších bikerských hvězd stala důstojným protipólem Kolapro – méně prestižní a skromnější, ale o to poctivější pojetí teréní cyklistiky.

 

Pavel Macháček

foto autor, Tryskomyši

Diskusní fórum pro: "Galaxy série zakončena v Kácově"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |