Popravdě pořád je to super akce, akorát na druhou. Na místo sta lidí tisíc, místo jedné vapky 8 strojů, místo sokolovny nový pojízdný přihlašovací TIR, původní tatranku a sekanou či buřta na klacku nahradila musli tyčka s carnitinem a těstoviny s omáčkami, těstovinový salát a hurá guláš. Zůstala parádní trať, která na poměry KPŽ je fakt těžká a splňuje mé nároky na MTB a potrápí i zkušené matadory. Potlesk. Zelené plochy u řeky se proměnily v parkoviště, startovní balíček obsahuje standardně triko, sladkosti, poukaz na jídlo, pití a tombolu. Přistaveny byly pojízdné sprchy a stanů s prezentací firem by se jeden nedopočítal. Jednoduše přerod zázemí se povedl. Na start se postavilo 1300 závodníků včetně téměř kompletní české bikerské špičky. Samotná trasa závodu se nemění, jen přibyla vrchařská prémie nad Černolicemi.
Jedním z mnoha stánků, které nabízely své produkty byl i Specialized s testovacími koly. Nezaváhal jsem a domluvil si na závod stroj Camber 29“. Na start jsem se moc nehnal a líně vyrazil do prvního stoupání. Nečekal jsem od skoro 14-kilového allmountain fulla žádné zázraky, ale kolo se překvapivě nenechalo moc pobízet a po startu do kopce stoupalo s elegantní lehkostí. Pokud jsem točil lehčí převody, sedělo na jakémkoli povrchu jako přibité. Ani následná hřebenovka, kde se valilo i v té mé slabší části startovního pole přes 30 km/h, jsem moc neztrácel. Jedině ostřejší nástupy a rozjezdy po prudkých točkách měly k raketové akceleraci daleko, jak vozíčkář do prvního podlaží bez výtahu.

Pravá síla Camberu se ukázala v rozbitých pasážích a roládách, kde jezdec odsedí úplně cokoli a především sjezdy. Na ty jsem se právem těšil! Nechal jsem kolu víceméně svobodu a jen občas zkorigoval směr a rychlost. 29“ kola obutá do solidních balónů + rozumné odpružení = bujaré „juhů juhuhů ať to sviští na strništi“ a uskakující závodnici s výrazy Da Vinciho zírajícího na tryskáč. Takhle jsem si to užíval až kilák pod druhou občerstvovačku. "Pod" říkám záměrně - vede k ní táhlý kopec, který mě nevýslovně ž(s)ere. Nejenom, že mi nejede kolo, ale nejedu ani já. A navíc se k ukázkovému hřmění přidává i parádní slejvák. Najednou má kolo metrák a mně stéká slaná voda přes obličej do pusy, prostě klasika. Vydrápu se k občerstvovačce, zhltnu pár pomerančů a raději vyrážím zpět do terénu, než mě stačí zlákat představa sucha a jídla pod stanem. Čeká mě ještě slušná porce práce a hlavně luxusní sjezd k Berounce. Do cíle 55 km dlouhé trati dojíždím po dvou a tři čtvrtě hodině na pokraji vyčerpání a urychleně kontroluji čas, páč jsem si domluvil na stánku Škoda testovací jízdu Fabií RS. Stačím jen opláchnout kolo a obličej a už usedám do prcka s výkonem obra. No, ale to už je jiná pohádka.
Hodnotit objektivně TB není vůbec obtížné, z malého závodu milovníků bikingu se stal více než plnohodnotný závod série KPŽ. Zázemí, které zajišťují pořadatelé, výborně doplnilo výbornou atmosféru a trať.
P.S.: Děkuji za půjčení „spešl“ kola!
Jindra Volný
















