V sobotu jsme vyrazili přes kopec na Slovensko a s obavou vzhlížíme k mrakům nad námi, jestli bude matička příroda milostivá a pozdrží předpovídaný déšť aspoň do oběda. Při cestě k prezenci potkáváme bledězeleného hlavního pořadatele Slava a brzy chápeme i důvod. V okolních pěti vesnicích včetně Súlova vypadl proud a celý prezenční sál se ponořil do tmy. Poklona ovšem před improvizací pořadatelů, kteří zvládli polovinu prezence učinit při baterkách na papíry.
Před startem naskočí zpět proud, nafouknou se oblouky a s dvouminutovým zpožděním v 9.02 startuje 88 km. Asi stovka bajkerů vyráží vstříc dlouhému drsnému výletu. 48 km je rozděleno na dvě vlny, jelikož zde je zájem úplně jiný a startuje téměř 500 kousků. Rozdělení do dvou vln hodnotím velmi kladně a v 9:17 již letíme v první vlně po asfaltu nahoru. Už jen pro informaci - i na nejkratších 25 km se posbíralo 250 hobíků.
První tři kilometry jsou rozjezdové před terénem, aby se nohy patřičně zahřály. Je na co. Celý profil sestává z mnoha spíše ostrých stoupání a mnoha naprosto úžasných sjezdů buď v singltrecích nebo po loukách, kde se dalo jet přes šedesát. Za první občerstvovačku ve Vrchteplé nějaký vtipálek úmyslně přeznačil trať, a tak mnozí minutku či dvě ztratili a vzniklo malounko zmatků. Mně to bylo vcelku putna, jelikož začátek jsem přepálil a věděl jsem, že budu muset stejně ubrat. Neuvěřitelně kýčovitý je sjezd do Súlova. Řítíme se po louce šedesát a vůkol kuloár bílých skal.

Za Súlovem ovšem pro mě přichází další překvapení, když vyrazíme po zelené turistické přímo do skal. Cestička se zužuje, v zamračeném počasí se ve skalách sešeří ještě víc, pot ukapává a hlava nechápe, kam může ta cesta vést. Odpovědí je cca 100 metrů s kolem na zádech, kdy stoupáme po skalách a nasedáme na uzoulinkou cestičku ve srázu. Prostě kýč. Idylku narušuje jenom nesportovní chování nějakého maníka, který nechce nikoho pustit, ačkoliv už motá nohama, neustále padá, nejede mu to a dělá naschvály. S tím jsem se již dlouho na závodech nesetkal. Odměnou za stoupání skalami jsou opět úžasné sjezdy tentokrát s výhledem do Vážské doliny a na Kysuce. Ještě několikrát se ostře zhoupneme nad Váhem než se obrátíme zpět k Súlovu.

Nad Hričovským Podhradím přichází nejvýživnější stoupání. Trasa zde překonává na jednom kopci 400 metrů převýšení. Pot teče přes oči, bajkeři se od sebe po centimetrech přibližují nebo vzdalují. Zde se prostě pozná, kdo to má v nohách. Následné sjezdy zpestří nánosy písku v zatáčkách a občasné koleje do kopřiv. Přichází poslední terenní zhup do Lietavské Závadky a přes Roháčské sedlo do Sulova. Trasa končí nejhezčím singl trekem, kde si člověk v zatáčkách může vyjíždět vysoko do protisvahu a následně na louce se mu na terénních zlomech zvedá žaludek a občas se odlepí od země celé kolo.
Cíl! Vynechal jsem spoustu pocitů po cestě, kdy jsem jel nadoraz, a tak cíl si opravdu užívám. Prostě 1600 metrů převýšení v zajímavém profilu, který nebývá v Čechách běžný. Po náročném závodě mi přijde vše v pohodě. Teplá sprška, vystřižená jako z MASHe (přikládám fotku kotle), v pohodě jídlo a náměstíčko plné bajkerů vytváří příjemnou atmosféru. Příroda byla milostivá i k dlouhé trase a pořádně se rozspršelo až večer. Malounko se natáhlo vyhlášení, ale to jsem přičítal asi ranním komplikacím s elektřinou.
Súlov je poctivá trať. Obdiv v tomto profilu mají u mě všichni na dlouhé trase. Jinak pro příští rok doporučuji! A abych uspokojil hladovce po výsledcích, tak vězte, že na 88 km to dopadlo takto 1. Koziel David 4h 07:57, 2. Barták Radim 4h19:12 a 3. Haitl František 4h19:35. Na 48 kilometrech pak exeloval za 2:03 Nikola Ivanov a kdo se chce dovědět všechno, tak hajdy na www.cyklotour.sk

Tonda Liebel
foto autor a Peter Skicool
















