Nemálo z předem přihlášených zůstalo doma, ony materiální škody byly opravdu větší než zaplacené startovné, ale tak tomu v mokrých MTB závodech prostě bývá. Já si věřil na umístění kolem stého místa, jako silničáři se mi líbí, že Drásal je těžký hlavně vzdáleností a kopci, ne tolik technickými pasážemi. Ráno bylo chladno, i tak jsem zvolil čistě letní ohoz a v těch kopcích bylo teplo.

Úvod na Žopy, jsem v ¼ balíku, stoupání jetelné, sjezd do Rusavy též. Stojku po asfaltu na Grapy moc bikerů nemusí, ale mně nevadí, i když to tam proti silničce fakt krutě nejede, nějakých 8-9 km/h. Vymletý sjezd pod Tesák jedu opatrně a sjíždím si to v kopci. Před bufetem na 25. km mě pár lidí dá, protože jsou v bahně prostě lepší. Dám si koláčky, dolít bidon a jet dál. Jsem kolem 100. fleku, pak bohužel přichází jeden sjezd před Kelčákem, kde mi ustřelilo přední kolo a já nekontrolovaně narazil ramenem do stromu. Zvedl jsem se, kolo v pohodě, ruka moc ne, ale zkusím to, říkám si. Vytlačím na nejvyšší bod trasy, pak hodně s respektem dolů. Lázy, čas 2:50 hod, slunce vykukuje, tak snad to doklepu, i když mě pravá ruka dost limituje, hlavně nemohu jet pořádně ze sedla a sjezdy jsou bolestivé. Před Jarcovou je nechutný úsek s 10-20 cm bahna, dlouho jdu, někdo padá přímo do té mazlavé hmoty, tretry na odpis, ach jo.
Konečně bufet, mezičas a cca půlka trasy. Asfaltový přesun pod prudký kopec, kde spadne pár kapek a fouká proti, takže to vůbec nejede. Následuje hezký úsek po lesních cestách na Troják. Ruka pořád bolí, mám za sebou 5 hodin jízdy a věřím, že už to nějak dám. Úsek přes Pardus je dost náročný – prudké stoupání, bahno, často se tlačí. Sjezd do Rusavy pěkně vymletý, ale nechá se, já zbytečně neriskuji a nechávám se předjíždět. Další stoupák, paní nám říká, že první tady byl v 11:45 hod. Dobrý, takže máme asi 2 hodiny zásek… Sjezd do Fryštáku, poslední větší bufet, sebrat síly a šlapat po rozdrbaném asfaltu směr U Dubu.

Konečně nahoře, teda vlastně ještě prudký kousek na HP Hrubá Malíková. Pak nekonečné plahočení bahnem, ještě jeden let přes řidítka, když se mi zapíchlo přední kolo do bahna skoro po nábu. To už jsem byl sprostý a ruka bolela čím dál víc. Jenom tak jsem vlál za řidítky a ztratil ještě pár pozic ve sjezdu do Žop, ale už mezi námi byi i jezdci z krátké, takže jsem neměl přehled, kdo je vlastně můj soupeř. Já ale soupeřil spíš jen o to, abych se po 116 km a 7:26 hod dostal do cíle 18. ročníku ČS bikemaratonu Drásal, jako 146-tý.
V cíli hnedka k wapce, udělat z kola zase stříbrné, dojít si na gábl, za Drásalky dát vídeňskou kávu, ještě něco vyfotit a nechat se ošetřit ve zdravotnickém stanu. To rameno nevypadá hezky, to jsem s tím ještě jel? Ano paní, víc jak 5,5 hodiny… Drásal totiž není bezejmenná padesátka, ale jeden z nej maratonů u nás. Někdo může naříkat, že je tu hodně asfaltu, to ano, ale 116 km délka a 3 km převýšení + tradiční bahno nad Jarcovou, to jsou prostě pojmy. Letošní ročník vyhrál Honza Hruška za famózních 4:48 hod, v ženách pak Petra Kottová.

A co ty žně? Myslím, že v pražských servisech budou z hostýnského bahna nadšeni, to zas bude kazet, řetězů, převodníků, destiček…
Honza Herda
















