Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Vzpomínky na loňské Sudety MTB Challenge – 3. den

21.7.2011 09:21

Do druhé etapy Polsko-Českého závodu Sudety MTB Challenge jsem se vydal i díky zakoupenému lepidlu v Králíkách. Den byl ve znamení Kralického Sněžníku, jelikož jsme si ho dali hned třikrát. Přesto se do cíle dostala většina lidí s úsměvem, tedy kromě těch, co si zlomili klíční nebo jinou kost.

Bookmark and Share

  • Den třetí: Králíky – Slezské Stráně

V úterý ráno, v prodejně barev a laků na náměstí v Králíkách musím přerušit důležitou diskuzi mezi prodavačkou a jednou nakupující. Když chci chemopren, prodavačka na mne vybalí, jestli na savé nebo nesavé materiály, a tak musím přemýšlet, jestli je uhlíkové vlákno savé. Smekám před znalostmi místní prodavačky, ani já jsem nevěděl, že existují dva druhy chemoprenu.


Zprovoznění kola je po nákupu už jen otázkou pár minut, a tak mám dost času užít si předstartovní pohody, a to znovu blízko servisního stanu u atletického oválu. Na druhou etapu, dlouhou 76 km s převýšením téměř 2600 m se docela těším, i díky pěknému počasí, do kterého jsme se probudili. Když už je start opravdu blízko a na náměstí čeká peloton v ohradě, dávám narychlo ještě zmrzlinu u jedné z místních zmrzlinářek, které si to dnes k příležitosti startu etapy na náměstí vybalily pěkně ve velkém.


Po startu se jede opět často do kopce. Nejdřív luční cestou, následně rozbitou asfaltkou. Výjezdy střídají prudké sjezdy po kamenitých cestách, kde už neprorážím, jelikož jsem se poučil a psů dal dnes víc.

Vyjíždíme si poprvé na Kralický Sněžník, více méně po silnici. Dál ale uhýbáme loukou dolů a valíme to proti proudu polských turistů. Je to vyloženě trialová pasáž, kde si člověk mezi velkými kořeny, kameny a tekoucí vodou nevybere. Vedoucí závodníci to měli o to těžší, že se museli vyhýbat agresivním pěšákům, kteří je za pomocí novodobých hůlek zkoušeli přesvědčit, že trasa vede jinudy. I to je daň etapového závodu, jelikož je nereálné mít po trati rozmístěny dobrovolníky, kteří by ostatním návštěvníkům lesa vyhubovali. Těžkých pasáží si dnes ještě pár užijeme a o tom svědčí i to, že několik jezdců muselo vzdát kvůli zlomeninám klíční kosti, kůstky v dlani a možná i dalších.


Po náročném sjezdu víceméně potokem a pak lesem s kořenovými propady se stáčí trasa znovu na ten bájný kopec. Dnes jsem nechal blatníky v tašce, a tak mám jako všichni ostatní z toho potoka promočená kaťata, což se ukáže být začátkem mého konce. Výkonnostně jsem v pohodě, daří se mi ještě lépe než předešlý den. Ovšem po zdolání kopce následuje od občerstvovačky šlapací sjezd po lesní cestě, vyskládané ostrými oblázky nastojato. Vibrace jsou i přes celoodpružené kolo tak intenzivní, že není po chvíli pozice, která by nebolela. Odnášejí to všechny části těla, včetně sedacích partií, které jsou ještě rozmočené z předešlého sjezdu. Začíná se dělat bebí, které mne bude zbytek týdne doprovázet.


Potřetí stoupáme na stejný kopec, a zas je tam občerstvovačka. Výjezd je zakončen další cestou z ostrých oblázků. Člověk si může stokrát říkat, že musí šetřit zadek a dát to vestoje, po včerejší etapě a dnešní štrece už ale není energie tolik, aby se takto plýtvalo, a tak se situace zhoršuje.

Energii doplňuji u bufetu hlavně melounem, který musí pro mne dokrájet na tématicky sladěné podložce. Je totiž dnes docela teplo, meloun představuje po chemickém ionťáku druhý druh sladké vody pro cyklisty. Dojíždí mne Tomáš Saňa a střihne si konflikt s fotografem na čtyřkolce. V předešlém sjezdíku houštím (kterých bylo dnes díky Vénově fantazii několik) si Tomáš sám sobě zanadával, protože si představoval elegantnější jízdu. To uslyšel ukrytý fotograf v křoví a vzal si to osobně. Na čtyřkolce tedy dojel rychle na občerstvovačku a tady si na Tomáše počkal. Vyjasnění názorů probíhá díky bohu pouze ústně, a tak i přítomný ředitel závodu nemusí nikterak zasahovat.


Etapa se chýlí díkybohu ke konci. Z Kralického Sněžníku přejíždíme hřebenovkou na Černou Horu a dál už je to víceméně z kopce, kde mimochodem uvařím brzdy přesně, jak to předpovídal stavitel trati. Cíl nás čeká v Stronie Śląskie. Je to pro mne vysvobození, etapa to byla náročná nejen převýšením, ale i povrchem, a to mám celopéro. Opět jsme ubytovaní v krásné škole, ovšem jsou otevřeny pouze tři třídy, a tak velká část závodníků musí najít útočiště na chodbě. Asi nikdo nikdy nepochopí, proč se nezprovoznilo o pár místností víc, když je jinak škola prázdná. Já nacházím ale místo vedle kamarádů a umisťuji si karimámu jakožto rezervaci.

Sprchy máme zajištěny v místním bazénu/lázních a to je malina. Sice z 8 sprch fungují jen asi 4, ale ani tak se netvoří moc velká fronta. Hlavně, že teče dostatečně teplá voda. Stejně jako sprchy je večeře zajištěna přes kilometr od školy v restauraci. Na rozdíl od toho, co se o závodu povídá, je jídla zatím dostatečně, jen musím zas opakovat heslo Fuksa, jinak bych nedostal.


Po návratu z večeře nalézám moje věci odhozené do volného prostoru. Viníkem je Krzysztof Szarecki se startovním číslem 90, který mi pak ještě do očí vypráví, že mu místo držel někdo jiný. Holt i mezi cyklisty se najde tento druh. Jelikož ale o nic nejde, popřeji mu hezký závod. Z výsledků se pak dozvím, že poslední etapu nejel nebo nedojel, takže i boj o spací flek mu k vítězství nepomohl.


Náladu si lepším před školou, kde se horko-těžko, ale přeci rozjíždí pípa za pomocí dílenské pumpy, protože kompresor pod vedením polských hostesek selhal. Organizátorům se musí přiřknout tento skvělý tah: dva sudy piva k dispozici pro závodníky každý den, většinou na nádvoří školy. Při konzumaci klábosím se zahraničními kolegy včetně Woutera, který má našlápnuto na celkové vítězství.

Wouter Cleppe je Belgičan, ale startuje za Bulharsko, protože tam aktuálně žije. Jeho žena tam působí jako diplomatka, on je doma s dětmi, a proto má spoustu času na trénink. Prý v Bulharsku nemá konkurenci: když na tamních závodech jde ze sprch, teprve dojíždí druhý závodník. Pokud někdo tedy chce dát bednu, Bulharsko je ten správný tip. Je potřeba si ale pospíšit, protože už tam pár borců Wouter osobně trénuje a rychle se zlepšují.


Večer před spaním se do naší třídy vrátí i Honza Bulín, který si byl najet pár kilometrů na Borůvkovou horu, kam zítra pojedeme. Má prý takovou úchylku, že když jsou někde borůvky, musí tam hned jet, a tak ani při etapáku nezaváhal a dal si večer pár výškových navíc. Nakonec to dotáhne na krásné 12. místo celkově, a tak měl pravdu v tom, že borůvka sem a borůvka tam není při etapáku žádná míra. Co se ale nepovedlo, jsou ty borůvky, kterých tam prý moc není. Na druhou stranu nás to nebude další den lákat k přestávkám a zlepšíme si čas. No a při této myšlence okamžitě usínám.

 

Pokračování příště...

 

Václav Brož

Diskusní fórum pro: "Vzpomínky na loňské Sudety MTB Challenge – 3. den"

Názor Autor Datum a čas
RE: Vzpomínky na loň... Michal Stupka (admin) 25. 7. 2011, 07:47
RE: Vzpomínky na loň... Juju 22. 7. 2011, 13:06

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |