Malebná víska Lety u Prahy nás přivítá protrhanou oblohou a teplota atakuje 10°C, no žrádlo! Prezentace, pokec, fotečky, vládne pohodová atmosféra. Sem totiž přijíždí svérázná skupina bikerů. Po závodech dětí následuje v poledne po správném nabuzení v podobě AC-DC startovní výstřel a cca 230 „magorů“ se vydalo pokořit 44 km trasu Winter Trans Brd. Letos to teda moc winter nebylo, i pár odvážlivců v „krátkejch“ se našlo.

Propadl jsem se k padesáté pozici, díky leteckému úvodu 42 km/h to fakt stáhnout nešlo, poněvadž rozpohybovat 14 kg traktor nad čtyřícítku stojí několik set wattů a těmi bez rozjetí nějak nedisponuji. Uf, v točce za mostem se jde na brzdy, tudíž tam dolítnu díky špuntu a hnedka se deru kupředu. Vidím Míru, čelo do toho dupe už v nedohlednu, 32z převodník doprovází 21 či 24z pastorek vzadu a rychlost skomírá u deseti. V 5 km kopci je pěkný vedro, v rámci možností bojuju. Po 26 minutách s průměrným tepem 170 přelétáváme II. třídu na vrcholu Řevničáku, kde fandí tlupa z Bike-fora. Fakt si dávám, silou vůle se docvaknu s Prochajdou ještě do grupy, kterou táhne týpek na karbonovém Nineru. Jedou se kule, 30-35 km/h, jenže kdo tady není, nemá šanci na úspěch. Vždyť já bojuji o nějakou 15-20 tou pozici, musím bejt tady! Visíme v háku, plápolám vzadu, jen v hupu po asfaltu mám drobet rezervu.
Bohužel přichází první terénní vložka a já to hned pošlu mimo stopu, spadnu z kořenů do měkkého terénu, vycvaknu a musím kolo vrátit do stopy. Všichni jsou fuč, včetně Prochajdy. Hm, to jsem teda rychle vyklidil pozice… Psychicky lehce zdeptán pokračuji v tempu dál, soustředím se na to, abych měl na dohled aspoň Radka. Kodrcáme si tak dál, původní skupina je dávno v trapu. Kořeny jsou rok od roku vymletější, i 2 + 2,5 atm v pláštích se zdá moc, hlavně zadek děsně klepe. No a ta vidle bez tlumení odskoku též moc nepromíjí. Ale co, Serža jede na celopevňáku! Přichází ostré stoupání po kořenech, kde v klídku sesedám a tlačím, jako každoročně. Chlápek před námi běží, ale já jsem rád, že tu těžkou mrchu táhnu pěšky.
Vydrápeme se na lesní asfaltku a po mírném stoupání valíme k bufetu. Dle času to pod 2 hoďky těsně nebude. Z pravé rukavice mi visí kus látky, strhnu jej a on mi vletí do pastorků. Vrcholem je, že se namotá do kladek šaltru ... No já se picnu, musím zastavit kvůli rukavici v šaltru! Nadávám si, opouštím groupe Prochajda a jedu samotku. Na bufetu vezmu čaj, nechám si do něj nalít rum a pak ještě jeden kelímek s griotkou. Nu což, top 20 nebude, pod dvě nebude, tak aspoň využít pohostinnosti a sníst tatranku. Prý jsem první, kdo zastavil, aspoň jeden primát pro mě! Projíždí asi deset lidí, třebas budoucí vítězka žen Jitka Škarnitzlová a Eda z Vela. Kurňa, toho bych měl dát.
Za minutu se rozjíždím, vykrkám griotku a sjedu první část sjezdu. Pod listím je vidět kulový, jedu obezřetně a nehodlám se rakvit. Dole ostrá pravá, pak techničtější a rozbitější sešup. Zadek za sedlo, jet krokem, ale dávám to. Dole ještě lahůdka v podobě asi 15 cm hlubokých kolejí. No fuj, šlápnul jsem si.
Pak už valit po rovině v rámci možností. Cesta je suchá, ale taky občas vysypaná od lesáků šutráky. Přežiju i jeden nechutný kořenitý úsek, kdy mi na záda dolítne nějaký technicky zdatnější chlápek. Je pravda, že úplnou hranu nejedu, ale rezervy moc nejsou, což se ostatně projeví v kamenitém stoupání, kde jen předjedu dva bikery. 9 km/h, no bída. Když vstanu a naložím, tak stoupám rychleji, jenže to nejde vydržet dlouho a zadní kolo ustřeluje.

Asfaltová stojka, Eda furt nikde! Rychlé pasáže trošku s obavami, pod listím může být cokoliv a pár spravujících jsem viděl. Louka k Halounům tradičně zleva, v poklidu, pád asi před 5 lety mám pořád v paměti. Stoupák za hospodou tvrďácky, Prochajda na dohled, no aspoň toho Radka udolat! Sjíždíme se do trojičky, brod dávám v poho, pak mě teda dostal bahenitý úsek zakončený skoro bezednými kalužemi. Byl jsem rád, když jsem viděl přední nábu!
Vysvobození, Řevničák! Rychlost zvýším přes 20 km/h, čímž si jedu singl nad Řevnicí z první pozice. Míra mě varoval, ale tak hrozné to nebylo, nebo jsem prostě jel pomalu... Odbočka pod trať není moc značená, musíme se vracet. Na louce dojedeme Prochajdu, kterému to neřadí a musí rvát 11z pastorek. Podle řeky už to vidím bledě, ale na panelech se kousnu a na schody všechny předjedu. Na mostě za to vezmu, jenže pak jedu do cíle rovně. Nic, brzdy, má to být vpravo. Dva mi frnkli, takže 31. místo. Radka jsem udolal, na Hudečka 24 minuty, zas to nebylo pod dvě a přitom podmínky ideál. Zajedu fotit na druhou stranu řeky a pak dojedu se Seržou do cíle na dlabanec. To je nejlepší na celé akci – pěkně griotka, rum, buřty, masová roláda, guláš, pivo, co hrdlo ráčí.
Ve čtyři následuje vyhlášení vítězů, v traťovém rekordu hodina čtyřicet zvítězil Hudeček z PSK, v ženách dojela minutu přede mnou Jitka Škarnitzlová (GIANT). Váháte-li někdy nad Winter Brdy, příště jistě neváhejte! Opravdu skvělá akce, nádherné zakončení sezóny a pokud vyjde počasí jako letos, není fakt co řešit. Jsem rád, že takové závody stále existují a já se za rok těším znova.
Další info na www.transbrdy.cz
Jan Herda
















