Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Bezděz, nejvymrzlejší únorový kopec - 1. část

28.2.2012 11:46

Arktický mráz, tak to pojmenovali odborníci. Za veliké mrazy, které u nás panovaly, mohla oblast vysokého tlaku vzduchu nad severem západní Sibiře. Kvůli ní pak z Ruska na západ proudil studený vzduch. Na samotné Sibiři panovaly teploty okolo mínus 45 stupňů, v noci pak překročily i hrozivých mínus padesát.

Bookmark and Share

Mrzlo napříč Evropou. V sousedním Polsku si mráz vyžádal dvanáct obětí. Na Ukrajině  umrzlo dokonce osmnáct lidí. V Bulharsku měli největší zimu za posledních padesát let. V Srbsku přívaly sněhu zasáhly dopravu a přerušily dodávky elektřiny. I zde několik lidí umrzlo. A u nás? Mráz lámal teplotní rekordy i železniční koleje. Prý se jednalo o nejmrazivější zimu za posledních dvacet let.


Zkrátka, počasí vůbec nebylo nakloněno jakémukoliv cyklistickému dobrodružství. Cyklistika v takovém mrazu je prý čiré bláznovství. Jenže termín a cíl výpravy už byl stanoven několik měsíců dopředu a nemělo cenu se rozptylovat maličkostmi. Patrně panující mráz byl tou zásadní příčinou, proč jsme na víkendovou cyklistickou výpravu zůstali nakonec jen tři. Všichni rozumní účast odřekli.

 

V sobotu vyjedeme na kopec Bezděz s nadmořskou výškou 603 metrů, přespíme v penzionu pod kopcem ve stejnojmenné vesničce a v neděli se vrátíme zpět do Slaného. Jednoduchým propočtem to vychází na 85 kilometrů tam a stejnou porci zpět. Čeká nás cyklistické dobrodružství, které už teď zebe.

  • 3. 2. 2012, pátek

Poslední den příprav. Po telefonu a mailu už jen dolaďujeme detaily. Kde a v kolik hodin se sejdeme, kdo si co na cestu nabalí na sebe, kde budeme dávat cestou přestávky a spoustu dalších drobností. Předstartovní nálada je výborná. Jarda Babangida kolem poledního předhazuje vesele do placu celkem originální stupnici mrazu:

 

-20°C Dech se stává slyšitelným.
-21°C Pes nechce chodit močit ven.
-22°C Bezdomovci si přes sebe berou dvě krabice.
-24°C Německá auta nejdou nastartovat.
-27°C Pes zkouší vlézt Ti pod pyžamo.
-29°C Švédské automobily přestávají startovat.
-33°C Žádné automobily, kromě ruských nejdou nastartovat.
-38°C Rusové si zapínají vrchní knoflíky u košile.
-43°C Už nestartují ani ruská auta.
-45°C Eskymáčtí psi se lámou v zatáčce.
-60°C Tuleni opouštějí Grónsko a stěhují se na jih.
-70°C Univerzita v ruském Kuzněcku organizuje přespolní orientační běh na zahřátí.
-75°C Santa Klaus opouští polární kruh.
-120°C Rusové jsou naštvaní, protože zmrznul alkohol.
-268°C Hélium zkapalnělo.
-273,15°C Absolutní nula. Ustává pohyb elementárních částic. Rus žužlá zmrzlou vodku a připouští, že je pořádná kosa.

 

Jenže to bylo kolem poledního, to nám bylo ještě hej. Do odjezdu zbývala relativně dlouhá doba. Večer už ale tak veselo nebylo. „Byl jsem venku se zkusit projet a v tom mrazu to bylo peklo. Srabácky vzdávám,“ přišla od Jardy Babangidy kapitulační zpráva. Co teď? Má to vůbec cenu? Nepřeložíme výpravu na jindy, až bude tepleji? „Jo, soudruzi z Kuzněcké univerzity nejsou žádní blbci, ale k tomu poslednímu bodu nesmí dojít. Jakmile vodka začne rosolovatět, musíme ji bleskově vypít. A rusové ať si dělaj, co chtěj,“ přišla povzbudivá odpověď od Pepého. No dobrá, tak tedy zítra vyrazíme jen ve dvou. Konec konců, zabalit to můžeme na trase kdekoliv. Vyhřátých hospůdek, svůdných to lákadel k ukončení výpravy, bude cestou dostatek.

Terénní vložka plná trnů

  • 4.2.2012, sobota

Den odjezdu. Hned po probuzení běžím k teploměru. -17 stupňů. No nazdar. V panické hrůze vyhazuji ze skříně na postel všechno teplé oblečení. Dopřávám si luxusu čtyř vrstev ponožek. Zvoní Pepé. Tak to je definitiva. Na Bezděz se přeci jen jede.


Brašny na zadní nosič jsou nutností. Batoh na záda zlepšovákem, bude mě snad trošku hřát. „Á, tady chce někdo omrznout,“ rýpe si do mě soused, zatímco vyndávám kolo ze sklepa. Pepé holou rukou dopíná gumicukem brašnu na nosiči, ruka během chvilky červená a studí jako kousek ledu. „Pane bože! Je taková zima, že se v tom nedá chodit a vy chcete jet někam na kole,“ komentuje naše počínání kolemjdoucí paní, zachumlaná od hlavy až k patě.
Ulánbátar, metropole Mongolska se rozprostírá v nadmořské výšce kolem 1300 metrů a je označována za nejchladnější hlavní město na světě. V lednu se zde teploty trvale pohybují pod -16 °C. Když opouštíme Slaný, je teplota stejná jako v Ulánbátaru. Jenomže kluci mongolský jsou na tu zimu zvyklí, na rozdíl od nás. Lehce vibrujeme zimou a doufáme, že se snad brzy aklimatizujeme.

Silnička se příjemně houpe

 

Silnička se příjemně houpe. Slunce svítí a okolní krajina je bez smítka sněhu, pocity trošku jako v září. Jen kdyby ten mráz nebyl. Chvilku zebou prsty na rukou, chvilku zebou prsty na nohou. Mozek signály v pravidelných intervalech střídá, takže mi v podstatě zima není ani na ruce ani na nohy a cítím se v rámci možností dobře. Pepé je na tom o trošku hůř. Do zimních cyklistických treter si navlékl tolik vrstev ponožek, že nohám nezbyl prakticky žádný prostor pro pohyb a začínají promrzat. Už abychom se někde mohli zahřát.


V Kralupech nad Vltavou máme najeto 18 kilometrů. Výčepní je lidumil, můžeme si vzít kola sebou do tepla pohostinství. Tři chlápkové od rozpité sklenice piva na nás mlčky civí jako na exoty. Asi právem. Zatímco já blahořečím svým stoletým vyčochtaným botám Concord, kde mám i přes tu vrstvu ponožek dostatek místa a jakousi vzduchovou izolaci, Pepé si tretry zouvá a jen tak v ponožkách bolestí tančí po lokále. Promrzlé prsty u nohou přicházejí k sobě. „Proč ty tretry nazývají zimní?“ Pokládá řečnickou otázku, na kterou si hned odpovídá. „Zimní tretry jsou to proto, že je v nich zima.“ Grog do jedné nohy, grog do druhé nohy a teplá polévka na závěr nám vlévá teplo do žaludku a optimismus do žil. Strategie je na světě. Pepé svlékne jednu vrstvu ponožek, od výčepního vyloudí alobal a podloží si s ním vložku v tretrách, aby mráz kolem kovových zámků v podrážce nepronikal dovnitř. Jenomže smůla. Alobal není. Nevadí, místo alobalu se dají použít noviny. Je na nich fotografie Lucie Bílé. „Kdy se mi stane, abych šlapal do obličeje takové celebritě,“ hýří už Pepé dobrou náladou. Můžeme směle opustit vyhřátou hospůdku a posunout se blíž našemu cíli. Čeká nás ještě nějakých 65 mrazivých kilometrů.

V Nosálově

 

Výzkumná základna Eureka na nejsevernějším kanadském Ellesmerově ostrově se považuje za nejchladnější obydlené místo planety. Průměrné roční teploty se pohybují někde kolem -20 stupňů. V zimě pak klesají k -45 až -55°C. Meteorologická stanice tady byla založena už v roce 1947. Oč nižší jsou na Eurece teploty, o to vyšší jsou ceny za dopravu sem. Nejlevnější letenka stojí kolem dvaceti tisíc amerických dolarů a letadlo vás sem dopraví za dvě a půl hodiny.


V porovnání s výzkumníky z kanadské základny jsme úplně v pohodě. Teplota se v tuto chvíli pohybuje někde kolem dvanácti pod nulou a my nejsme závislí ani na dolarech ani na letadle. Pohodovým tempem si šlapeme vpřed a to, že nám kromě rukou a nohou začíná mrznout i obličej, bereme s nadhledem. „Lodyha. Lodyha. Lodyha. Musim ty zmrzlý panty trošku rozhejbat.“ Za vesnicí Netřeba přišla na mě čůrání potřeba. „Pepé, kdybych dlouho nešel, tak sem přimrznul a budeš mě muset ukopnout.“ Není nad to, když má člověk kamaráda, na kterého se může spolehnout. V Chlumíně táhne parta kluků s bruslemi zavěšenými ledabyle přes hokejky na rameni kamsi mastit hokej. To je ten správný zimní sport a ne nějaká cyklistika. Ale když už jsme se dali do boje, budeme bojovat do posledního muže. A už zbýváme jen dva! A my dva to na Bezděz dotáhneme… anebo třeba nedotáhneme. To je úplně jedno. Důležité je, že jsme se o to alespoň pokusili.

V lese u Libovice

 

Mezi obcemi Záboří a Vavřineč nás čeká trošku terénu. Mrzne, a tak je terén bezproblémově pevný. Kdyby pršelo nebo byl sníh, byla by to asi jiná káva. Jen musíme dávat pozor, abychom nevjeli na trn, ulámaných trnových větviček se po zemi povaluje víc než dost. Snad jsme proklouzli bez trnobití. Teprve čas ukáže. Na ledově modrém nebi bez mráčku se objevila chladně šedá silueta měsíce. Ve škarpě se válí prázdná krabice od pizzy. Pohled na ni působí jako spouštěč. Uvědomujeme si, že máme hlad a budeme se muset někde najíst. Ale kde? Na horizontu z jedné strany na druhou jen les.


Před námi se objevují Nebužely. „Když tam mají i baráky panelákovýho typu, určitě tam budou mít i hospodu.“ Ano, hospodu mají, ale je to spíš takové kuřácké doupě. Nejprve člověk dostane cigaretovým dýmem pumelici do nosu hned mezi dveřmi. Teprve pak, když se trošku rozkouká, zahlédne v mlhavé šedi obrys výčepního sedícího u stolu společně s jediným štamgastem. „Ne tady se nevaří a nikde v celý vesnici. Musíte zkusit Mšeno,“ zní z mlhy záporná odpověď. Hm, co se dá dělat. Mšeno leží naším směrem, tak jedem.


Z Nebužel do Mšena je to necelých sedm kilometrů, ale stojí za to. Utrpení mladého Boháčka! Silnice vede mezi poli otevřenou krajinou a ledově ledový vítr nám vyje přímo do obličeje. Nic mu nebrání v rozletu. Tradice zůstala zachována, fouká přímo proti nám. Chlad, zima, mráz, bolest. Slzy v očích. Jet se pořádně nedá. Zimou drkotají zuby i svaly kolem kolen. Ani sil už není na rozdávání. Zatím nejhorší úsek výpravy a bude hůř. Slunce už se rozhlíží, kudy zmizí za obzor a naše stíny na silnici se začínají povážlivě natahovat. Za chvíli se setmí a mráz ještě trošku přidá na obrátkách. Pořád na tom ale budeme lépe než obyvatelé ruské vesnice Ojmjakon. Ta leží na Dálném východě ve vzdálenosti přibližně 350 kilometrů od severního polárního kruhu a nachází se v ní takzvaný sibiřský pól chladu. V roce 1926 zde naměřili -71,2 °C, což je nejnižší teplota zaznamenaná na severní polokouli.

Mrzne, až praští

 

Představa teplé hospody a teplého jídla nás tak dlouho popostrkovala vpřed, až jsme přeci jen do Mšena, do vyhřáté hospůdky dorazili. Se skutečnou nudlí u nosu a pomyslným rampouchem u zadku. Byl nejvyšší čas. Je půl páté a nám zbývá do cíle ještě nějakých dvacet pět kilometrů. Vypadá to na noční bojovku, a na tu se musíme pořádně posilnit. „Dal bych si zmrzlinu. Pro zahřátí bych si ji namazal na kolena.“ I když se klepeme zimou, nálada je pořád výborná. Pepé má strašnou chuť na knedlo zélo vepřo a servírka mu přání plní. Já bych si dal těstoviny. Ale nevadí, guláš bude taky dobrej.


S plným břichem je v teple hospody útulno. Komu by se chtělo ven. Setmělo se, mrzne. My nemáme na vybranou. Musíme dál. Nasazujeme čelovky a vzhůru do mrazu. Noční bojovka byla zahájena. Pozitivním zjištěním je, že se uklidnil vítr. Všude okolo panuje klid. Slyšíme a vidíme vlastní dech. Kužel čelovky svítí do tmy a okolní krajina se bělá souvislou vrstvou sněhu. Romantiky pramálo, zima jako prase. Srdce v pravidelných intervalech buší ve spáncích. Stoupáme vzhůru silničkou do vesnice Libovice. Je taková zima, že i ti psi zalezlí v boudách mlčí. Za Libovicí se silnička noří do lesa a rázem se halí vrstvou zledovatělého sněhu. Musíme jet opatrně. Fleky ledu ve svitu čelovky nejsou pořádně vidět. Pepé ztrácí rovnováhu, ale nic brutálního. Přední kolo mu na ledě podklouzlo a on jen blesku rychle vystoupil a bicykl položil do sněhu. Noční dobrodružství jak má být. „Kamaráde průšvih, nožík na odřezávání omrzlý a odumřelý tkáně sem nechal doma.“


Silnička klesá do rokle z obou stran sevřená lesem a temnými skálami. Projíždíme Kokořínskem, chráněnou krajinnou oblastí. Noční mrazivé ticho vládne kraji. Stoupáním do kopce se zahříváme, opouštíme les a v dáli se na pozadí potemnělé oblohy rýsuje ještě temnější silueta Bezdězu. To už dáme. Musíme. Na úpatí kopce se mihotají světélka vesnice. Tam máme zajištěné ubytování. Tam nás čeká zasloužené pohodlíčko a teploučko. „Kamaráde, víš, jak vypadá sobolí lejno? Tak si mě dobře prohlídni.“

 

Noční bojovka

 

V 19:20 hodin jsme na místě. Jsme v obci Bezděz, na farmě-penzionu u Svatošů. Tady přečkáme pohodlně noc a zítra ráno se pokusíme dobýt samotný vrchol Bezdězu, ležícího v nadmořské výšce 603 metrů. Máme za sebou 82 ujetých kilometrů. „Kde máte toho třetího?“ Ptá se paní Svatošová. Máme zarezervované tři postele, ale jak víme, Jarda Babangida na poslední chvíli účast odvolal, což paní domácí neví. „Umrznul cestou,“ odpovídáme s kamenným výrazem. Stín úleku jí prolétl obličejem, ale pak pochopila, že si děláme srandu. „Chudák. Doufám, že ste ho nechali aspoň někde v teple hospody,“ dodává už s úsměvem, a my na oplátku přiznáváme, jak se věci mají.


Po zabydlení se vyrážíme do vsi na večeři. Prý tady mají dvě hospody, ve kterých se vaří. To je pravda jen teoretická. V první hospodě vaří, ale jen v době turistické sezóny a ta teď v únoru zrovna není. Vydáváme se hledat druhou hospodu, ale tu nenacházíme vůbec. Vracíme se tedy zpět do té první. Sice nevaří, ale mají tady teplo a pivko orosené. Pytlík slaných brambůrků místo večeře bude muset stačit, a když ne, poručíme si ještě jeden. Na mobilu pípá zpráva od kamarádů. „Zítra se pěkně zpotíte. Má být vedro, mínus 8 stupňů.“ Když spokojeni opouštíme hospodské zařízení, půlnoc už dávno zaklepala na dveře. Všude je bílo a regulérně sněží. Zítra se máme na co těšit, standardní ledové dobrodružství bude zpestřeno sněhem. „Dnešní den bych vyhodnotil slovem au,“ bilancuje Pepé před usnutím a oheň v krbu příjemně plápolá.

 

Pokračování příště...

 

Milan Silný

Diskusní fórum pro: "Bezděz, nejvymrzlejší únorový kopec - 1. část"

Názor Autor Datum a čas
Další kniha Milča 13. 3. 2012, 11:06
RE: Bezděz, nejvymrz... Pavel 9. 3. 2012, 14:30
RE: Bezděz, nejvymrz... Jan Maštalíř 8. 3. 2012, 16:01
RE: Bezděz, nejvymrzlejší únorový kopec - 1. část
Paráda :-) jsem rád, už se těším až budeš mít dost materiálu na další knihu. Super se to čte a většinou mě mrzí, že v okolí nemám podobné "magory"(lichotka) jako jsi Ty, protože bych rád absolvoval podobný výlety :-) Kdybys měl někdy málo parťáků tak mi dej vědět :-)
RE: Bezděz, nejvymrz... Luky 7. 3. 2012, 20:46

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |