
Už během sobotní projížďky všech šesti měřených tratí bylo jasné, že to opět nebude zadarmo. Přibylo několik pekelně úzkých lávek, kamenných chodníčků a sem tam i nový skok či drop. Pět ze šesti trailů byly staří známí z loňska, zato Ztracený potok si odbyl oficiální premiéru. Pro místní zjevně vrchol našeho postupného deklasování do role křoví při závodě. Pro nás ostatních to bylo několik dlouhých minut kurvování, snahy nevystoupit z kola a následné, žel bohu obvykle marné, snahy opět nasednout a získat rychlost. Vše završeno 10m přejezdem stromu anebo hledáním nějaké chickenway v potoce.

Loni jsem celý závod absolvoval na CUBE AMS 110mm, což je svižný XC – maratonský stroj a na traily ne úplně ideální. Letos jsem si zapůjčil na testování RB IQ6 a bylo to znát! Z kopce IQ6 jede moc hezky, do zatáček točí skoro samo, skoky a dropy se zdají být menší a celkově je možno jet výrazně rychleji. Dokonce i na výsledcích to bylo znát! Do kopce to pravda není žádná výhra, ale sjezd vám to vynahradí.

Závodní neděle nás přivítala krušnohorsky vytrvalým deštěm během výjezdu na Perninský vrch k prvnímu trailu – Boubín + Čelist. Prudký Boubín mi svižně odsýpá až do skoku přes potok, který nedávám a musím brát chicken way přes potok. Dál už trať přechází v rovinatou Čelist se třemi lávkami. Přestože mi adrenalin pěkně rozklepal ruce, dávám všechny na jistotu a valím do cíle. Následuje krutý výjezd k Tisovskému vrchu, kde startuje Sherwood. Začátek trailu je na vrcholku skály, a jen dostat se z ní stálo většinu z nás nejeden zub a šrám na klice! Tak tady jsem se opravdu vybál. Ve snaze jet co možná nejrychleji jsem zbrkle vlítnul do kamenného pole, které se mi odměnilo kopancem do vidlice a následným vystoupením z kola. Nacvaknout se zpět do pedálů a dostat se znovu do tempa mě stálo další drahocenné vteřiny. Prostě Die Katastrofe.

Další výjezd valíme pod Tisovský vrch, tentokrát do poloviny trailu Rosa – klopenky, prudký točky, pár nových skoků. Tahle trať je moje oblíbená a doufal jsem, že alespoň některé místní potrápím. Pálil jsem to hlava nehlava, ruce jak pepek námořník, nohy mě pálily, prostě enduro, jak má být. V předposledním padáku jsem v rychlosti vyslal stroj přes skok a pod sebou najednou vidím borce, jak se sbírá ze země. Ve vzduchu toho moc vymyslet nejde, tak si jen projdu otčenáš a doufám, že budu na skoku dost dlouhej, abych parťákovi nerozčísl pěšinku. Zaplať Gary Fisher jsem ho netrefil, ale dopad mě rozhodil natolik, že jsem skončil nejen mimo trať, ale i mimo kolo. Pár kotrmelců, pár vteřin ztráty navrch a už se sápu do sedla a hurá do cíle.

Předposlední trail – Ztracený potok by se měl jmenovat spíše Zatracený potok! Začátek krásně jede a já si ho maximálně užívám. Střední pasáž je tvořena suťo-kameništěm, z kterého jak jednou vystoupíš, tak už nenastoupíš. Já bohužel vystoupil velmi záhy, a tak jsem zbytek střední části hopkal mezi kameny a doufal, že si někde nedorazím svůj naštípnutý kotník. O velké finále na tomto trailu se postarala dvojice lávek, z nichž tu delší jsem měl strach i přenášet, jak byla vysoko, úzká a dlouhá!

O to nejlepší nakonec se jako již tradičně postarala Sopka. Trail vražedně prudký, s dropy a skoky a hlavně neskutečně utaženýma klopenkama. Dolu jsem se sice dostal bez pádu, ale několikrát to bylo o fous. Třeba když jsem se snažil vyhnout obludnému skoku a místo něj jsem si omylem najel na obdobně vypečený drop. Mám dojem, že právě tady se mi podařilo ulomit zamykání vidlice.
Jindra Volný
foto ETBikez.com, další fotky tady >>>
















