Zde se akce pořádá s mimořádným entuziasmem a vzhledem k velikosti akce je neuvěřitelně dobře organizačně zajištěna. Zdá se, že ředitel závodu a místostarosta v jedné osobě zapojil téměř celou ves. I když letos mě organizátoři donutili přemýšlet, zda-li ho absolvovat. Disciplíny přehodili: začínalo se 5-kilometrovým během a poté následovalo 17-kilometrové krásné kolo, a aby toho nebylo málo, přidali na závěr 1,5 km dalšího běhu. Na druhou stranu, všechno je v terénu, minimum asfaltu či šotolin a ta příjemná atmosféra... Proč to tedy opět nezkusit.

Tropický víkend letos asi mnohé odradil a na start přišlo něco přes stovku nejotrlejších, což zatím byla historicky nejslabší účast. Ve 12 hodin bylo pod obloukem opravdu vypečeno. Na startu jsem měl navíc oprávněnou trému, jelikož od minulého miniduatlonu jsem neběžel a rozhodl jsem se, že to nebudu ani předem zkoušet, abych si to nerozmyslel. V poledním horku se těžko mezi poli hledal stín, přesto se po polních cestách a trávě neběželo nejhůře. Na 5 km je snesitelné převýšení něco přes 100 metrů. Prostě jsem běh přežil na 16. místě s tříminutovou ztrátou na prvního.
Kolo naštěstí i na 17 km je docela těžké a krásné, převýšení čítá solidních 975 metrů a dá se toho dost stáhnout. Většina trasy navíc skýtá stín lesa a nabízí dva osvěžující brody. Jako bikerovi mi každý kopec dodával sílu a postupně jsem se prokousával kupředu. Pomáhala i znalost trasy. Před týdnem tu sice zůstávaly po těžbě v lese mraky větví a kamení, ale dnes byla trať krásně připravena. Zajímavý byl hned první krutopřísný sjezd, jehož závěr v ostré zatáčce byl jištěn balíky ze slámy. Ne úplně zbytečně. Já je tedy minul, dnes se mi totiž dařilo i ve sjezdech a zpět do depa jsem se překvapivě vracel na prvním místě.
Jenže to by se nesmělo znova běžet. Pravda, sám jsem se divil, že jsem vůbec běžel. Ale byl to jen 14. čas a propadl jsem se celkově na 3. místo. Běhat kvůli tomu ale nezačnu. První místo nakonec získal Petr Dohnal z Oseku a druhý byl René Slánský z Poteče.
Aby akce byla popsána celá, nesmím zapomenout dopolední dětské závody. Ty se těší čím dál větší účasti. A závěrem: kulturně společenský program s hudbou, který je pro ty nejvytrvalejší až do rána. Ale to už je jiný víceboj.
Musím tedy poděkovat organizátorům za vytržení z bajkerského stereotypu. Další info o závodě je zde >>>
Tonda Liebel
















