V letošním roce se u nás v české a potažmo slovenské kotlině jedou hned dvě série závodů enduro mtb. Zatímco Specialized enduro série odstartuje až 1.6. závodem v Koutech, prvního závodu Scott Enduro X-race v Sušici se mohli raideři zúčastnit o tomto víkendu. Já tam byl a vůbec nelituji a mám k tomu hned pět RZ důvodů.
- 1. RZ
Od oficiálního startu celého závodu na start první etapy bylo potřeba se dostat v časovém limitu nějakých 30 min. Někteří borci měli přesto docela problém dojet nahoru včas (asi sjezdaři v důchodu). Protože jsem jel celý závod na oči, tzn. bez předchozího projetí trati, vyzvídal jsem od ostatních, jak jednotlivé "erzety" (rychlostní zkoušky) vypadají. Bylo mi řečeno, že 1. až 3. jsou na oči v pohodě jetelné, proto mě dost překvapilo, že začátek první RZ nebyl úplně zadarmo. Každopádně perfektní flow, bezchybné značení a vymazlené točky. Slušný začátek.
- 2. RZ
Druhá erzeta startovala na vrcholu zvaném Sedlo pod rozhlednou. Tentokrát nám pořadatelé dali na přesun více než hodinu, a tak jsme se mohli kochat okolní přírodou a nakonec i výhledem se Sedla (doslova). Tahle etapa měla krásný kamenito-lesní rozjezd na pilu do kopce, po 100 m se trať zlomila z kopce rozbitým terénem a přešla v prudce dolů tekoucí "kamennou řeku" volných šutrů. Sedlovku jsem měl nastavenou na polosjezd a tuhle pasáž jsem si dával po předním kole :). Navazoval sjezd po šotolu náročnosti hodné "Kolaproživot", kde jsem na začátku rubal plnej knedlík, ale jaksi jsem netušil, že takhle to půjde skorem 1,5 km. Po chvíli mě pálily plíce i stehna, do integrálky jsem funěl jak buvol a záviděl jsem všem s teleskopickou sedlovkou. Tady to bylo hodně o fyzičce.
3. RZ
Houpy flow houpy flow etapa. Žádná prasárna na zrakvení, jen šlapavě-houpavá pohodička. Pěkná alternativa a zpestření.
- 4. RZ
Následovala občerstvovačka v sušickém sadu a výjezd na start 4-té etapy na vrchu Svatobor. Suprová trasa začínala sjezdem po schodech, kde nebylo radno sahat na přední brzdu. Navazovala technická pasáž a docela solidní posílák nebo drop, podle toho, jakou rychlostí do toho kdo šel. V další technice najednou vyjedu z klopenky a koukám drop a na něm člověk! Chicken way nikde. Řvu jak blázen, ale tlačič s prázdným zadním kolem mě zjevně neslyší. Posílám kolo do smyku a snažím se dobrzdit. Je to taktak, ale nějak jsme se minuli a já končím na zemi. Nadávám, vstávám a snažím se naskočit. Z nulové rychlosti nejde skok moc dobře odjet, takže na placku a rozhodně moc moc pomalu. Přes potok a hurá do cíle. Parádní etapa, škoda toho crashe.
- 5. RZ
Adrenalin z předchozí etapy se mnou pořád ještě cloumá. Hrotím start a šlapu do plnejch. Dávám pár lehčích poletů a daří se mi držet pěkný flow. Jedu na oči a doufám, že nic těžkého tu nebude. Z ničeho nic je přede mnou nájezd na kámen a než pochopím, že se neskáče, tak už letím vzduchem. Rána jako prase, vidlice na doraz, tlumič na doraz, moje nervy na doraz, ale nějak jsem se udržel v sedle a valím to dál. Luxusní trail vede před páskou ještě přes dva dvojáčky a pak to mám za sebou. Bomba.
![]()
Než sjedu vrátit čip, mám obě duše prázdný. Nechápu. Raději hodím kolo do auta, pivo do chřtánu a čekám, jestli bude pořadí dle tabulkových předpovědí nebo někdo překvapí. Překvapení se nekonalo: Fikejz, Tejchman, Čep. Já jsem nakonec spokojený se svým 16. místem. Nic jsem nerozbil, nezranil jsem se a užil jsem si to. Na to, že většina lidí traily najela den předem, tak se za tenhle výsledek zajetý na oči stydět nemusím.
Příští rok určitě znovu. Za 490 kč startovného jsem dostal parádní porci zábavy. Snad jen nějaké to občerstvení v ceně startovného nebo třeba fusekle na památku by mohli organizátoři přidat :)
Jindra Volný
foto Ondra Kinkor (dolekop.com) a Facebook
















