Že je to do Koutů nad Desnou coby kamenem dohodil, ví každý, kdo hodí asi tak 400 km a jelikož jsem měl strach, že by mě kvalitní české silnice dokázaly svým drncáním odeslat do říše snů, uprosil jsem dva skvělé bike kamarády, abychom podnikli společnou enduro výpravu.

V sobotu se v Koutech konal Kolopro maraton, a zároven naše tréninkové jízdy na nedělní enduro. Za 350 Kč lanovkovného jsem se vozil nahoru a piloval všechny čtyři lajny na neděli. Ve třetí erzetě mi daly čepy jasně najevo, že vyslyšely volání odborového předáka a jdou stávkovat. Čep, co drží kyvku na rámu se dokonce odebral do věčných lovišť. Neustálým dotahováním jsem docílil alespoň toho, že jsem dojezdil sobotu, ale nedělní závod mi byl definitivně zapovězen.
1. RZ v podstatě kopíruje DH trať. Nedává moc šancí k oddychu. Bolí o to více, že se k jejímu startu musel každý dostat svépomocí, tedy cca 40-ti minutovým výjezdem po asfaltu.
2. RZ je mnohem mnohem fyzičtější. Ať už pán či kmán, stejně si všichni zapamatují cirka 100 m protisvahu, který vyjeli jen ti nejzarytější a následná šotolina si řekla o ten zbyteček sil, co závodníkům zbyl. Krásný lesní klopenkový flowtrail na závěr byl odměnou za tuhle rubačku.
3. RZ byla charakteristická dlouhým, téměř přímým sjezdem skrz les. Hra světla a stínu lepší než na plátnech vlámských mistrů. Sem tam se zlověstně zablýskl odhalený slizký kořen, ale jinak jsem neviděl zhola nic.
4. RZ mi svým charakterem v mnohém připomínala tu první, jen začátek se rval víceméně po rovině (tedy rvali ho ti, co měli ještě sílu). Z vleku jsem viděl, jak Jirka Fikejz v plné palbě vlétl na poslední přescesťák, kde ho to rozkoplo tak, že jsem i já na vleku začal hledat kapesníčky, abych se utřel. On ten hroznej punk prostě odjel a ještě dupal jak žiletkář před cílem etapy na Giru! Prostě jinej level. Kdo se stejně jako já těšil na souboj Prokop X Fikejz, nedočkal se. Michal Prokop kvůli technickým problémům nedokončil tuším druhou RZ a schytal nepopulární DNF.

Po sečtení časů, potřebných na zdolání všech RZ se ukázalo, že nejúspěšněji se z nástrahami tratí popral Jirka Fikejz před Přemkem Tejchmanem a Tomášem Kutinem. Abych neopomněl, křehkému pohlaví vládla Andrea Drengubáková. Z naší západočeské ekipy se hodně pochlapil Pšenda (9) a Černoch (14). Respekt pánové.
Zdravotní stav mého kola se nepodařilo přes noc vylepšit, takže jsem musel dopoledne do pokleku a žebrat na stánku Specialized o cokoli, co jede, abych se mohl alespoň projet. Enduro 29 v karbonu s karbonovýma kolama na XX1 mě docela dost bavilo. Připadal jsem si jak na XC-čku se 160 mm zdvihu. Netušil jsem, že kolo na takovouhle disciplínu může valit do kopce jak střela. Na Dlouhé Stráně jsem to švihal jak zamlada.

Víkend jsem si užil i přesto, že jsem se závodu nezúčastnil. Atmosféra, počasí, krajina, to vše bylo parádní. Příští rok už snad proběhne bez technických problémů. Už teď se do Koutů těším.
Jindra Volný
foto Miloš Lubas, kolopro.cz
















